- LHC Rumburk, JPRL 80E, 80F, 80G

- k.ú. Knížecí – p.p.č. 3, 363, 367/1

- k.ú. Kunratice u Šluknova – p.p.č. 356/1, 367/3, 369/3

- lokalita se nenachází na území CHKO, MZCHÚ ani soustavy Natura 2000

Acidofilní bučiny představují listnaté nebo smíšené lesy s převládajícím bukem lesním, místy s příměsí dalších listnáčů (javor klen, bříza pýřitá, lípa srdčitá) nebo jehličnanů (jedle bělokorá, borovice lesní, smrk ztepilý). Keřové patro většinou chybí. Bylinné patro bývá druhově chudé, někdy zcela chybí. Převládají v něm běžné acidofilní lesní druhy jako např. metlička křivolaká (Avenella flexulosa), třtina rákosovitá (Calamagrostis arundinacea), kapraď rozložená (Dryopteris dilatata), bika bělavá pravá (Luzula luzuloides subsp. luzuloides) a brusnice borůvka (Vaccinium myrtillus) a vyskytují se zde i druhy vázané na bučiny jako bukovník kapraďovitý (Gymnocarpium dryopteris), kokořík přeslenitý (Polygonatum verticillatum) a věsenka nachová (Prenanthes purpurea).

Květnaté bučiny představují listnaté lesy s převládajícím bukem lesním, který může být doprovázen příměsí listnáčů jako jsou javor klen, javor mléč, habr obecný, jasan ztepilý, dub zimní i letní, lípa srdčitá a velkokvětá a jilm horský. V bylinném patře, jehož pokryvnost zpravidla nepřesahuje 30 % se vyskytují mezofilní druhy listnatých lesů např. samorostlík klasnatý (Actea spicata), sveřep Benekenův (Bromus benekenii), ostřice chlupatá (Carex pilosa), kyčelnice cibulkonosná (Dentaria bulbifera), kyčelnice devítilistá (Dentaria enneaphyllos), pitulník žlutý (Galeobdollon luteum), svízel vonný (Galium odoratum), strdivka jednokvětá (Melica uniflora), bažanka vytrvalá (Mercurialis perennis) a další.

‍

Ostrov obnovy přírody se nachází na vrchu Hrazený – nejvyšším vrcholu Šluknovské pahorkatiny. Hrazený je tvořen převážně vyvřelou vulkanickou horninou tefritem. Prudké kamenité severní svahy jsou hůře přístupné. V porostech převládá buk s příměsí klenu a jasanu, v některých porostech se vyskytuje modřín a smrk. Dalšími vtroušenými dřevinami jsou bříza, javor mléč, dub letní a jilm. V bylinném patru se vyskytují druhy typické pro acidofilní a květnaté bučiny. V území byly také zaznamenány některé zvláště chráněné či jinak významné druhy rostlin a živočichů jako např. měsíčnice vytrvalá (Lunaria rediviva), áron plamatý (Arum maculatum), kapradina laločnatá (Polystichum aculeatum), zdobenec zelenavý (Gnorimus nobilis), holub doupňák (Columba oenas), datel černý (Dryocopus martius) a jestřáb lesní (Accipiter dentilis).

Převážná část území byla jako pohraniční hvozd značně lesnatá a málo dotčená až do 13. století. V této době započala kolonizace spojená s poměrně intenzívními zásahy do lesních komplexů. Osady se zakládaly převážně na lesní půdě, les se klučil a žďářil. Celá Šluknovská pahorkatina je lidskou činností silně poznamenána. Spolu se zemědělstvím se již od poloviny 15. století na stavu lesů podílel i postupný rozvoj hornictví (drahé kovy, železná ruda). Dřevo se těžilo pro důlní potřeby, na dřevěné uhlí, výrobu popele pro potaš do skláren, pro potřeby drobného průmyslu (textilky, papírny) a řemesel (šindel, bělidla, stavební dříví). Docházelo také ke značnému vývozu dříví do Saska (stavby, papírny). Ke zvýšenému náporu na dřevní surovinu došlo i po třicetileté válce, kdy se začaly obnovovat osady a hospodářské usedlosti. Oblast byla v minulosti několikrát zasažena větrnou kalamitou. První záznamy o větrných polomech jsou z roku 1660, 1661, 1740 a 1801, chybí však údaje o rozsahu škod. Další, již zdokumentovaná větrná kalamita proběhla v prosinci roku 1868, kdy na území bývalého velkostatku Šluknov (později revír Hrazený) padlo 54 000 m3 polomů. Do cca 2. poloviny 18. století se obnova lesů realizovala výhradně z přirozeného zmlazení, které se později začalo doplňovat síjí a od 1. poloviny 19. století také sadbou.

Významný vliv na vývoj ekosystému mělo zatížení imisemi od konce 50. let minulého století, kdy byly na přilehlém území Německa a Polska uvedeny do provozu tepelné elektrárny. Imise měly vliv na zhoršení zdravotního stavu porostů, které způsobilo omezenou plodnost bukových porostů, takže nedocházelo k přirozené obnově. Situace se zlepšila na počátku 90. let minulého století, kdy díky snížení imisní zátěže opět začaly semenné roky. Toho bylo využito a bylo provedeno prosvětlení bukových porostů v lokalitě, čímž byla nastartována jejich přirozená obnova. Část porostů byla obnovena podrostně, v nižších partiích severního svahu byly provedeny výběry, přičemž po ploše byly ponechány staré buky do fyzického rozpadu.

Cílem plánovaného managementu je zachování příznivého stavu přírodního biotopu acidofilních a květnatých bučin. Za tím účelem budeme maximálně podporovat přirozenou druhovou skladbu a v rámci péče o porosty podpoříme méně zastoupené dřeviny původní druhové skladby jako jsou javor klen, javor mléč, duby, lípy a jilmy. Obnova porostů bude probíhat podrostním způsobem prostřednictvím maloplošných clonných sečí a jednotlivým či skupinovým výběrem. V maximální míře budeme využívat přirozenou obnovu. Část porostů na prudkých kamenitých svazích ponecháme bez zásahů.

Za účelem zvýšení biodiverzity budeme v porostech ponechávat dostatečné množství mrtvého dříví.

Na podporu saproxylického hmyzu budou na místě ponechávány souše, zlomy, vývraty, padlé kmeny a netvární jedinci s potenciálem ke vzniku dutin (biotopové stromy). Vytěžené dříví určené k odvozu bude z lokality vyvezeno nejpozději do konce dubna, aby nedošlo k nakladení vajíček a následnému zničení vyvíjejících se brouků.

Důsledně chránit budeme také stávající doupné stromy, které jsou biotopem pro dutinové ptáky i celou řadu dalších druhů.

- JPRL 269B, 269C, 269D, 269E, 269F a 2069G

- Katastrální území Přeseka

- Chráněná krajinná oblast oblast Třeboňsko 2. zóna

- Ptačí oblast Třeboňsko

Oblast u rybníka Káňov se nachází zhruba 2 km severně od Třeboně v malebné krajině chráněné krajinné oblasti Třeboňsko, konkrétně v druhé zóně a poblíž národní přírodní rezervace Velký a Malý Tisý. Porosty ostrovů a v bezprostřední blízkosti rybníka jsou hnízdištěm řady druhů ptáků. Zajímavostí je také výskyt vzácného brouka páchníka hnědého – ohroženého druhu, který je považován za jeden z prioritních druhů evropské soustavy chráněných území Natura 2000. Lokalita je velmi zajímavá hojným výskytem jalovce.

V současné době se jedná o starší jednoetážové porosty převážně dubu letního (Quercus robur) a borovice lesní (Pinus sylvestris) v druhé zóně CHKO Třeboňsko. V jižní části porostu 269E se nachází bezlesí s hojným výskytem jalovce. Jednotlivé jalovce se vyskytují i roztroušeně po porostech v okolí rybníka.

Lesní porosty v okolí rybníka Káňova prošly obdobným vývojem jako okolní krajina. Na části poloostrova v jižní části lesního oddělení 269E se dříve nacházela pastvina, která byla dne 11. srpna 1955 Ministerstvem kultury vyhlášena jako státní přírodní rezervace Na Mšálech o rozloze 2,99 ha. Jedním z hlavních důvodů ochrany byla přítomnost populace jalovce obecného (Juniperus communis). V souladu s ochrannými podmínkami rezervace došlo k zákazu pastvy, což mělo za následek spontánní zarůstání území náletovými dřevinami. Tento sukcesní vývoj negativně ovlivnil zdravotní stav jalovců, které začaly postupně ustupovat. V následujících desetiletích probíhala opakovaná managementová opatření zaměřená na jejich uvolňování od konkurence jiných dřevin.

V letech 1981–1985 bylo Botanickým ústavem ČSAV v Černolicích vypěstováno přibližně 200–300 jedinců jalovce obecného z místního genofondu a tyto rostliny byly následně vysazeny zpět do původní lokality. Po vyškrtnutí jalovce obecného ze seznamu zvláště chráněných druhů byla rezervace zrušena. Péče o tuto lokalitu však pokračovala i nadále – území bylo zařazeno do programu Péče o krajinu, který je realizován Správou CHKO Třeboňsko a zaměřuje se na podporu biologické rozmanitosti a obnovu cenných stanovišť.

Lesní porosty v odděleních, které se nacházejí na dvou ostrovech uprostřed rybníka, z důvodu jejich nepřístupnosti ponecháme samovolnému vývoji bez zásahů. Na ostatních částech území budeme provádět postupné rozvolnění porostů pomocí cílené těžby. Prioritou je uvolnění starších jedinců dubu a borovice, případně stromů s výskytem dutin. Tímto způsobem podpoříme hnízdění dutinových ptáků a vytvoříme vhodné mikrohabitaty pro vzácné druhy, jako je například páchník hnědý (Osmoderma eremita).

V lokalitách s výskytem jalovce obecného (Juniperus communis) budeme odstraňovat náletové dřeviny v bezlesých plochách a prosvětlovat porosty s roztroušeným výskytem jalovců. Cílem je zachování a podpora jejich vitality a zajištění dostatku světla pro další generace. Výsledný lesní porost by měl mít mozaikovitý charakter – s místy prosvětlenými, s nižší hustotou dřevin (snížené zakmenění), které lépe odpovídají přirozeným podmínkám stanoviště. Plocha bezlesí se bude minimálně dvakrát ročně kosit. Volná místa bez výskytu jalovců budou shrnuta na minerální půdu. Dále by bylo vhodné opětovně doplnit populaci jalovců v lokalitě o jedince kultivované z místního genofondu, aby byla zachována genetická kontinuita a ekologická stabilita lokality.