- LS Znojmo JPRL 523 E 13, 523 D 13

- Katastrální území Kravsko, číslo parcely 572, 573/1, 575/2 (část), 625/1 (část), 73

- Lokalita navazuje na přírodní krajinářský park s rybníkem kolem zámku v Kravsku. Porosty vede stezka LČR. Lokalita je součástí přírodního parku Jevišovka.

Páchník hnědý je silně ohrožený druh brouka z čeledi vrubounovití, který se vyskytuje lokálně na téměř celém území ČR (s výjimkou horských oblastí). Páchník hnědý preferuje lokality s vysokým počtem alejí a solitérních stromů. Vyskytuje se především na dvou typech stanovišť, které byly v minulosti specifickým způsobem obhospodařovány. Prvním typem jsou vrbovny a pastevní lesy; druhým staré parky, obory, aleje či hráze rybníků.

Páchník hnědý je typickým saproxylofágním druhem osidlujícím trouchnivějící stromové dutiny stojících, živých stromů. Mrtvé a ležící stromy neudrží stabilní mikroklima, a proto jsou pro páchníka nevhodné. Preferuje větší a střední dutiny s vchodem výše na kmeni. Larvy mají víceletý vývoj v dutinách listnatých stromů. Imaga se objevují od května do září, aktivní jsou večer a v noci. Létat jsou brouci schopni pouze na velmi krátké vzdálenosti, dutinu však opouštějí jen výjimečně.

Lesní porosty s převahou dubu zimního mají charakter parku. Věk porostů je dle LHP 139 let a v současné době jsou mnohé stromy již různě poškozené a odumírají. Z tohoto hlediska jsou proto perspektivní pro řadu zvláště chráněných druhů brouků a dalších druhů vázaných na odumřelé dřevo a staré stromy.  Pro zachování populace páchníka a ostatních ohrožených druhů na této lokalitě bude do budoucna klíčová obnova porostů a tím zajištění následné generace vhodných stromů.

Lokalita je součástí přírodního parku Jevišovka, který zde byl vyhlášen v roce 1977 za účelem zachování krajinného rázu. Park se rozprostírá podél řeky Jevišovky a více než polovina území je zalesněná. V některých místech les svou skladbou odpovídá původním porostům s habrem, dubem, javorem a lípou. Dle archeologických nálezů bylo území osídlené už v dobách paleolitu a má i dnes celou řadu historických památek.

V roce 1190 se Kravsko stalo součástí hospodářské základny premonstrátského kláštera v Louce u Znojma. Po zrušení kláštera statek Kravsko v roce 1784 koupil hrabě Jan Václav Ugarte a přestavěl ho na barokní zámek.  Lokalita s názvem Anglická zahrada přímo navazuje na zámecký areál. Byla založena v táhlém lesním údolí na místě vypuštěného rybníka Žabka na počátku 19. století lesníkem Josefem Renettem. V dochované hrázi bývalého rybníka jsou patrné dva klenuté kamenné mosty z roku 1805 a potok pod lesní strání, který byl přeložen do umělého koryta kolem poloviny 19. století.

V roce 2024 byl v této lokalitě v rámci monitoringu evropsky významných druhů pro Agenturu ochrany přírody a krajiny ČR zaznamenán výskyt velmi významné populace zvláště chráněných druhů brouků pro region Znojemska. V roce 2024 proběhla za účasti pracovníka Krajského úřadu Jihomoravského kraje a biologického dozoru zajištěného entomologem nahodilá těžba v rámci zajištění veřejného zdraví a bezpečnosti.

S přihlédnutím ke zdravotnímu stavu stromů, vzhledem k věku porostů a skutečnosti, že se ve vybrané lokalitě nachází hojně navštěvovaná naučná stezka, je zde zapotřebí aktivní lesnický management ve prospěch páchníka hnědého. Pro stávající porosty navrhneme ve spolupráci s entomology nejvhodnější způsob obnovy, který bude spočívat v uvolňování přirozené obnovy živných dřevin a ve výsadbě listnáčů přirozené druhové skladby, které v horizontu 20–150 let nahradí současné obsazené stromy. K obnově využijeme přirozených mezer, ale i skupinek již existujících nárostů nebo kombinovaného obnovního postupu, který zajistí obnovu slunných i stín snášejících dřevin. Rychlou náhradou za dožívající stromy bude na vhodných místech výsadba vrb, která při pravidelném ořezu umožní vznik dutin už u mladých jedinců.

Z důvodu výskytu zvláště chráněných druhů živočichů je třeba navrhované postupy pro zlepšení podmínek pro jejich přežití konzultovat s orgánem ochrany přírody a získat výjimku zasahovat do jejich přirozeného vývoje.

- LHC: 1434 Hořice, JPRL 260J

- Katastrální území Syřenov (761851), parcela č. 722/1, 2345

- Lokalita se nachází na území EVL Kozlov - Tábor

Zajištění ochrany přirozených společenstev květnatých bučin a dubohabřin s pestrou druhovou skladbou všech stanovištně původních dřevin, které jsou zároveň potenciálním přirozeným stanovištěm ohrožených a zvláště chráněných druhů, jako je například výr velký (Bubo bubo), čáp černý (Ciconia nigra), lejsek malý (Ficedula parva), mlok skvrnitý (Salamandra salamandra), holub doupňák (Columba oenas) a některých zástupců netopýrů, z rostlin pak například okrotice dlouholisté (Cephalanthera longifolia) a medovníku meduňkolistého (Melittis melissophyllum). Dalším zajímavým pozorovaným druhem byl např. hnilák smrkový (Monotropa hypopitys).

‍

Hlavním typem vegetace v lokalitě jsou květnaté bučiny na čedičovém podloží vrchu Bradlec, společenstva dubohabřin jsou zde zastoupena spíše okrajově. Lesní porosty jsou zde relativně zachovalé s poměrně velkým množstvím mrtvého dřeva a stromů ve stadiu rozpadu. Převažují zde dřeviny přirozené druhové skladby; jedle a lípa jsou zastoupeny v minimální množství. Možným degradačním jevem je výskyt invazního druhu netýkavky malokvěté (Impatiens parviflora), která se v lokalitě vyskytuje, a v důsledku jejího šíření může docházet k potlačování původních druhů. Dalším degradačním jevem je jednotlivá příměs trnovníku akátu v okrajových částech ostrova.

V rámci území doposud probíhalo běžné lesnické hospodaření, které však mělo spíše extenzivní charakter. Z pohledu předmětu ochrany jsou dobře zachovány zejména porosty v hůře přístupných částech na prudkých kamenitých svazích vrcholu Bradlec, na němž se nachází stejnojmenná zřícenina středověkého hradu. Zřícenina je oblíbeným turistickým cílem a na vrcholu Bradlece se spojuje hned několik turistických tras. Dále se zde vyskytuje množství vyšlapaných chodníků.

Péči zaměříme na zachování a zlepšení stavu přítomných květnatých bučin (dubohabřin). V tomto ohledu bude maximálně podporována přirozená druhová skladba lesních porostů, v rámci péče podpoříme především méně zastoupené dřeviny původní druhové skladby jako jsou jedle a lípy, případně i jilm. Při výchově a obnově přednostně odstraníme geograficky nepůvodní či stanovištně nevhodné dřeviny (trnovník akát). Porosty budeme v maximální míře obnovovat přirozeně, nebo obnovou kombinovanou. Cílem lesnického hospodaření je členitější prostorová výstavba porostů s diferencovanou horizontální a vertikální strukturou a pestřejší druhovou skladbou. Tohoto stavu dosáhneme prostřednictvím delší obnovní doby a vhodnými výchovnými zásahy. Obnova porostů bude realizována primárně přirozenou obnovou, prostřednictvím maloplošných clonných sečí, předsunutých clonných kotlíků, vícefázových clonných sečí, případně bude prováděn jednotlivý nebo skupinový výběr (práce se světlem).

V lesních porostech zajistíme dostatečnou přítomnost mrtvého dřeva v podobě odumřelých, doupných a biotopových stromů. V maximální míře budou využívány a podporovány spontánní a autoregulační procesy s důrazem na přítomnost dřevin přirozené dřevinné skladby. V rámci managementu část plochy o velikosti 0,2 – 0,5 ha ponecháme bez zásahu (biotopová plocha). Kvůli zvýšenému pohybu osob v dané lokalitě je třeba jednotlivé zásahy přizpůsobit i bezpečnostnímu hledisku.

-       LHC Ledeč nad Sázavou, oddělení a dílec: 334C,334D, 333A, 333B, 333C, 333D, 339D

-       Katastrální území Borovsko, pozemek č. 326/1,270, 391/2, 325/2 a k.ú. Hulice pozemek č. 242/1

-       Lokalita navazuje na hadcový lom u obce Bernartice

-       V ochranném pásmu vodního zdroje, vodní nádrže Švihov

Dolnokralovické hadce jsou jednou z nejvýznamnějších hadcových lokalit v ČR. Jedná se o oblast s největším výskytem hadcových (sub)endemitů, tedy druhů téměř výlučně vázaných na určité omezené území. Unikátní je zapojení několika vegetačně rozdílných typů. Jsou to štěrbinové vegetace hadcových skal a drolin na příkrých svazích a hadcové bory. Nejvýznamnější je výskyt českého endemitu, kriticky ohroženého druhu kuřičky Smejkalovy (Minuartia smejkalii) přímo na hadcových skalkách. Vzhledem k unikátnosti druhu a jeho omezenému výskytu je kuřička Smejkalova chráněna zákonem jak na české, tak i mezinárodní úrovni.

Kuřička Smejkalova (Minuartia smejkalii) je nenápadná trsnatá rostlina, která kvete drobnými bílými kvítky. Hlavní doba květu je převážně v červnu až v červenci. Během horkého a suchého léta pak rostliny na skalkách usychají. Pokud je ale příznivý podzim, rostliny opět obrazí a vykvetou. Kuřička se rozmnožuje převážně pomocí semen či vegetativně rozpadem trsů na několik menších.

Vyskytuje se pouze na stanovištích tvořených hadcem. Preferuje osluněná stanoviště až polostín bez přílišné konkurence ostatních rostlin. Jakmile však dojde k nárůstu množství okolních rostlin či k většímu zastínění lokality, kuřičce hadcové se přestane dařit a poměrně rychle vyhyne.

Další kriticky ohrožené druhy vázané na hadcové podloží jsou mochna Crantzova hadcová (Potentila crantzii ssp. Serpentini), teplomilná pomněnka úzkolistá (Myosotis stenophylla) či hvozdík kartouzek hadcový (Dianthus carthusianorum subsp. Capillifrons).

Aktuálně se zde nachází hadcový bor s převahou borovice lesní a ostrůvkovitě vyvinutou typickou hadcovou vegetací. V prosvětlených plochách dochází ke značnému rozrůstání třtiny rákosovité (Calamagrostis arundinacea) a ostružiníků (Rubus sp.), jejichž kompaktní porosty omezují hadcovou vegetaci.

Lokalita Dolnokralovické hadce se nachází ve východní části okresu Benešov. Hadcové těleso zde zaujímá rozlohu cca 275 km². Původně celistvá oblast ale byla značně fragmentována výstavbou přehradní nádrže Švihov v 70. letech minulého století, kdy došlo k zatopení nejméně poloviny hadcových skal. Dále byla lokalita rozdělena výstavbou dálnice D1.

Kuřička Smejkalova se dostala do České republiky v době ledové, kdy se šířily horské druhy z Alp i do nižších poloh a do téměř celé Evropy. Po skončení doby ledové zde kuřička zůstala a díky izolaci od svých příbuzných a specifickým stanovištním podmínkám se vyvinula v nový druh.

V lokalitě Dolnokralovické hadce se vyskytuje větší životaschopná populace. Zbývající populace je roztroušena na řadě menších lokalit na březích přehrady.

Český svaz ochránců přírody již více jak 25 let monitoruje lokality výskytu hadcových druhů, na Dolnokralovických hadcích byl opakovaně proveden botanický průzkum.

Péči zaměříme na opatření ve prospěch hadcových druhů.

Plochy budeme udržovat proti zarůstání konkurenčně silných rostlin, především expandující třtinou rákosovitou (Calamagrostis arundinacea). Prováděno bude pravidelné sečení ploch a řízená pastva stáda ovcí. Dále prosvětlíme jednotlivá místa výskytu hadcových druhů a zajistíme narušení půdního povrchu pro zlepšení jejich konkurenceschopnosti.

Umělá obnova bude prováděna přednostně dřevinami přirozené druhové skladby dle příslušného souboru lesních typů, v místech výskytu předmětů ochrany pak pouze geograficky původními dřevinami. Při těžbě lesníci nebudou používat těžkou techniku, aby nebyl předmět ochrany nevratně poškozen. Vyloučeno je použití herbicidů, hnojení či vápnění pozemků. Úprava povrchu pozemních komunikací je možná pouze za použití místního přírodního materiálu stejného geologického původu.

- LHC Kladská 1541, JPRL 323D111, 323F119, 324A102, 324B110, 324C113

- Katastrální území Nová Ves u Sokolova, parcely 613 (část), 627/1 (část), 645/13 (část), 2093 (část), 2110/1 (část), 2125 (část), 2340/1 (část), 2343 (část)

- Lokalita je součástí II. zóny CHKO Slavkovský les

Jedná se o mokřadní luční biotop s výskytem vzácných rostlinných a živočišných druhů vázaných převážně na mokřadní společenstva jako jsou: prha arnika, úpolín nejvyšší, ostřice blešní, klikva bahenní, tučnice obecná, prstnatech Fuchsův, vachta trojlistá, vrba rozmarýnolistá, žluťásek borůvkový, ještěrka živorodá, skřivan lesní. Rostlinné a živočišné druhy zde mají optimální podmínky ke svému životu a rozvoji. Rostliny jsou v dobré kondici, vitální a zdravé, opakovaně kvetou, nejsou nikterak poškozené. Živočišné druhy jsou pozorovány opakovaně v různém množství a v různém ročním období.

Lokalita je tvořena lučním pruhem pod bývalým elektrickým vedením vysokého napětí. Průběžně byla udržována bez keřového a stromového patra. Tvoří ji pruh obklopený z obou stran lesními komplexy rostoucími převážně na vodou silně ovlivněných půdách. Přítomny jsou četné vodní stružky a vodoteče. Přibližně uprostřed protéká napříč lokalitou Luční potok s přirozeně meandrujícím nenarušeným korytem. Podél potoka lze najít olšiny ve velmi dobrém stavu. Po ploše je možno spatřit ojediněle vystupující větší či menší balvany. Celá lokalita je kromě okrajových částí navazujících na asfaltové silnice minimálně využívána k jakémukoliv hospodaření, zájem návštěvníků zdejší oblasti je taktéž minimální. Je zde klid umožňující přirozené fungování biotopu. Živočišné druhy nejsou nikterak rušeny, mohou se úspěšně vyvíjet. Lokalita je hojně navštěvována spárkatou zvěří – především sičí (jelen sika), jelení (jele evropský) a černou (prase divoké). Na několika místech jsou umístěny myslivecké kazatelny používané k individuálnímu lovu. V nově obnoveném LHP jsou tyto plochy popsány jako bezlesí (další bezlesí) a požívají ochranu pozemků určených k plnění funkcí lesa (PUPFL). Z pohledu ochrany přírody je celá lokalita zahrnuta v druhé zóně CHKO Slavkovský les. Není zde žádné maloplošně chráněné území ani evropsky významná lokalita.

Jedná se o plochu bývalého elektrovodu, který zde fungoval několik desetiletí. Na počátku 20. let tohoto století byla pro nový elektrovod vybrána jiná vhodnější trasa. Důvodem byla jak lepší dostupnost při kontrole a údržbě zařízení, tak zájmy ochrany přírody.

Zachováme odlesněný charakter ploch, budeme zde provádět případné vyřezávky náletových dřevin. Cílem zde bude neměnit vodní režim lokality a nenarušovat půdní povrch. Pro hospodářské využití plánujeme využívat pouze okrajová místa v těsném sousedství lesních komplexů, zpravidla pro případný pojezd techniky. Celkově chceme zachovat současný příznivý stav biotopu, který umožňuje existenci a rozmnožování rostlinných a živočišných druhů. Při následných obnovách LHP ponecháme lokalitu v bezlesí a nebudeme zde provádět žádné návrhy zalesnění. Nadále můžeme podporovat intenzivní lov spárkaté zvěře, která mnohdy napáchá výrazné škody na rostlinných druzích.

- LHC Litvínov 1489, oddělení a dílec: 185 A

- Katastrální území Havraň parcelní číslo 489/2; 506/1; 1034; 507; 508; 504/1; 509; 510; 511; 512; 513; 514.

- Lokalita navazuje na obec Havraň

Havraňský les je jednou z mála zalesněných oblastí v oblasti rozsáhlých lánů. Konkrétně se jedná o oblast zhruba 3 500 ha polí, luk a obcí, uprostřed kterých se tento zhruba 13 hektarový lesní komplex nachází. Poskytuje tak habitat pro druhy vázané na lesní porosty. Dlouhodobě udržovaný charakter lesa prezentuje příměstský typ lesa pěstovaného s důrazem na výběr jednotlivce nebo skupin.

Svým umístěním lesní porosty prezentují charakterem bohaté habrové doubravy s pestrým bylinným patrem, s bohatým jarním a letním aspektem. Dřevinná skladba je tvořena především dubem letním s příměsí ostatních dřevin.

V porostech s dlouhodobější historií je převaha dubu letního (Quercus robur) s příměsí borovice lesní (Pinus sylvestris) a jasanu ztepilého (Fraxinus excelsior). V podúrovni lesního porostu se vyskytuje javor babyka (Acer campestre). Zastoupení borovice a jasanu se postupem let snižuje, a to v důsledku prosychání porostu. Prosvětlený charakter lesa poskytuje možnost růstu řadě světlomilných dřevin a bylin v podrostu.

Druhá část mladšího charakteru je tvořena dřevinami spíše pionýrského typu, a to borovicí lesní (Pinus sylvestris), modřínem opadavým (Larix decidua) s příměsí jasanu ztepilého, dubu letního, javoru klenu (Acer pseudoplatanus).

Bylinné patro je tvořeno zástupci violek (Viola sp.), hrachoru (Lathyrus sp.), svízelů (Gallium sp.) a jiných bylin jarního a letního aspektu.

Hospodaření v lese u Havraně má dlouhou historii spojenou s vývojem obce. Tím, že se jedná o izolovaný lesní komplex, bylo pravděpodobně dříví využíváno pouze pro potřeby obce. Zásahy byly směřovány na jednotlivce, a to negativním výběrem v době, kdy byly na okraji fyziologického stáří. Část lesního komplexu byla v 60. letech minulého století uměle vytvořena, a to zalesněním travnatých ploch v severní a jižní části. Tento rozdíl je patrný z historických leteckých snímků.

Lesnické hospodaření zde bude probíhat v souladu s dlouhodobě nastaveným trendem, který je v oblasti realizován. Konkrétně to budou zásahy cílené na výběr jednotlivců, případně skupin. Důležité je zvolení dostatečné intenzity pro podporu dubu, který je v oblasti dřevinnou hlavní, vyžadující významné prosvětlení pro svou obnovu. Výrazné prosvětlení je žádoucí rovněž pro zmíněné bylinné patro.

Naším dlouhodobým cílem je výšková diverzifikace porostu tvorbou malých obnovních prvků tak, aby bylo zastoupeno co nejvíce tloušťkových tříd. Ponechávat budeme v horních etážích přestárlé výstavky bez plánovaného smýcení, jako podporu druhů vázaných na mrtvé dřevo.

Charakter oblasti, její umístění, vegetační podmínky a tlak zvěře zohledníme v případné podpoře přirozené obnovy, tj. přípravou půdy mechanickou i chemickou v místech, kde bude v semenných letech potřeba podpořit ujímavost semenné suroviny proti významnému faktoru buřeně živného stanoviště.

Upřednostníme přirozenou formu obnovy s podporou méně zastoupených druhů dřevin a výběrem cílových jedinců v juvenilních stádiích.

V mladších porostech bude výchova cílená na podporu dubu a cenných listnatých dřevin (třešeň, javor). Ostatní druhy dřevin zachováme pro zajištění dostatečné biodiverzity, nebude k nim však přistupováno jako k cílovým, tedy dlouhodobě stabilizované kostře porostu.

• LHC Židlochovice JPRL 425C7b, 424F1c, 424F1a, 424F0u, 424F0p, 424F9, 424F5
• Katastrální území Sedlec u Mikulova, parcela 1154/1 (část)
• Lokalita je součástí obory Bulhary a evropsky významné lokality Milovický les. Převážná část lokality je zaplocena oborním plotem a je jen obtížně přístupná.

Jasoň dymnivkový je kriticky ohrožený druh motýla ČR. V Československu byl v minulosti místy hojný. V současnosti v Čechách již vyhynul a žije pouze na Moravě. Tento denní motýl obývá rozhraní (ekoton) např. les - louka, řídké a slunné listnaté a smíšené lesy a louky od nížin do hor, které jsou domovem jeho živných rostlin – několika druhů dymnivek. Po spáření vyhledávají samičky místa v polostínu, kde rostou dymnivky. Tam kladou do hrabanky a suchého listí vajíčka. Další rok na jaře se z vajíček vylíhnou housenky, které se živí ještě nekvetoucími dymnivkami, zakuklí se a v květnu a červnu téhož roku z kukly vyletí dospělý motýl. Samice motýlů nekladou vajíčka na dymnivky v zastíněných místech. Proto jsou pro motýla nezbytné dymnivky na osluněných nebo pohostinných místech.

Z původně relativně zapojeného lesního porostu ve věku asi 80 let byla vytvořena mozaika otevřených biotopů a světlých lesů s jednotlivými ponechanými stromy. Takto vznikl optimální biotop pro populaci jasoně s velkým podílem ekotonových ploch, který tento druh potřebuje pro svůj vývoj.

V roce 2019 proběhla komunikace s pracovníky správy ochrany přírody CHKO Pálava a Lesy ČR, kdy ochranáři lesníky upozornili na výskyt jasoně dymnivkového v této lokalitě a její mimořádný význam pro zachování populace tohoto druhu v Milovickém lese. Na podzim roku 2019 lesníci ve spolupráci s ochranou přírody na této lokalitě provedli porostní úpravy, které zlepšily podmínky pro přežití zdejší populace jasoně. Došlo k prosvětlení a rozvolnění vybraných částí porostních skupin a vytvoření biokoridoru s otevřenou plochou, která je i nadále udržována proti zarůstání dřevinami. Při těžebních pracích byly ponechány i vybrané stromy (výstavky), které zde zůstanou až do svého rozpadu. Pozitivní výsledek těchto opatření se v roce 2020 projevil ve zvýšení početnosti populace jasoně. V následujících letech lesníci provedli výřez keřů a vyžínání vegetace. V roce 2024 pak došlo k rozšíření této plochy odlesněním navazující plochy o výměře 1,60 ha západně od dříve vytvořeného biotopu s dalšími ponechanými dřevinami.

Péči zaměříme na provádění opatření ve prospěch jasoně dymnivkového. Stávající otevřené plochy budeme udržovat proti zarůstání dřevinnou vegetací výřezy, případně sečením. Odlesněné plochy nebudou zalesněny a budeme sledovat vliv opatření na populaci. V úvahu připadají další porostní úpravy po dohodě se specialisty s CHKO Pálava. Vyloučeno je použití insekticidních přípravků a intenzivních lesnický technologií.

Porostní lesnická mapa LHC Bučovice se zákresem hranic ostrova

- LHC Litvínov, oddělení a dílec: 360 A, B, C

- Katastrální území Meziboří u Litvínova parcelní číslo 454/1; 431/1; 463/2

- Lokalita navazuje na město Meziboří

- EVL Východní Krušnohoří

Buková stanoviště v oblasti vyhlášené Evropsky významné lokality Východní Krušnohoří jsou stanoveným předmětem ochrany. Stanoviště poskytují biotop řadě druhů vázaných na acidofilní a květnaté bučiny. Zástupcem těchto druhů je např. kovařík fialový, který ke svému životu potřebuje nejen dostatečně biologicky kvalitní stanoviště, ale také dostatek mrtvého dřeva, které zajišťují staré bukové porosty.

Oblast „ostrova“ prezentuje lesnické hospodaření s managementem zaměřeným na podporu stanovišť a druhů. V rámci naplnění tohoto modelu se v roce 2024 rozhodlo, že v lokalitě bude realizován mezinárodní projekt Interreg, kde jsou Lesy ČR jedním z řešitelů. Cílem projektu je definovat management, lesnické hospodaření, které bude společným naplněním potřeb lesníků a ekologů v rámci trvale udržitelného šetrného hospodaření a dostatečné podpory předmětu ochrany druhů a stanovišť.

Dominantní dřevinou v oblasti je buk lesní (Fagus sylvatica) s příměsí dubu zimního (Quercus petraea), smrku ztepilého (Picea abies), modřínu opadavého (Larix decidua), javoru klenu (Acer platanoides) a další plejády především listnatých dřevin tvořících různé typy směsí. Území v blízkosti měst Litvínov a Meziboří bylo historicky intenzivně lesnicky obhospodařováno. Dokazují to časosběrné snímky z let 1938 až 2024 a rovněž současná dřevinná skladba, jejíž součástí jsou i dřeviny nepůvodní jako například borovice vejmutovka (Pinus strobus), douglaska tisolistá (Pseudotsuga menziesii) nebo smrk omorika (Picea omorika). Hospodaření pravděpodobně probíhalo formou velkých clonných sečí, náseků a holosečí s využíváním potencionálu přirozené obnovy. Místa, kde nebylo dostatečné množství přirozené obnovy, byla dosázena dřevinami s výraznou dynamikou růstu.

Na území mělo významný vliv postupné zalidnění oblasti v době po druhé světové válce související s růstem průmyslu v podkrušnohorské pánvi. Z tehdy drobné vesnice, kterou bylo původně Meziboří, bylo během několika desítek let vybudováno velké město a došlo k významnému nárůstu potřeby plnění sociální funkce a zajištění dostatku dřevní hmoty pro potřeby obyvatel.

Lesnické hospodaření je zde plánováno na základě moderních přístupů k obnově bukových porostů, šetrnému a trvale udržitelnému hospodaření. Preferovat budeme cílené výběry ve prospěch zvyšování prostorové a druhové diferenciace (rozmanitosti) porostů, jejich procloňování a vytváření východisek obnovy. Včasným umístěním různě intenzivních zásahů zajistíme výškovou diferenciaci porostů a narušení současného homogenního stavu s vytvořením několikaetážových smíšených listnatých porostů, které budou více adaptivní vůči klimatické změně. Rovněž v takových porostech ponecháme dostatečné zastoupení části mateřského porostu, která bude sloužit jako biotop pro druhy vázané na staré lesy a taktéž jako dendromasa vázající uhlík.

Budeme využívat především přirozenou obnovu dřevin přirozené druhové skladby. Výsadba dřevin bude volena v místech, kde je zájem o zvýšení zastoupení dubu zimního v nižších polohách a v expozicích JV až JZ na vysychavých stanovištích. Takto cílenou umělou obnovu budeme kombinovat s významnějším procloněním v malých předsunutých obnovních prvcích, které mají za cíl diverzifikovat porost a obohatit druhovou skladbu.

V mladších porostech výchovu zaměříme na podporu biodiverzity, následované výběrem geneticky kvalitních jedinců pěstovaných dřevin. Upřednostníme cenné listnaté dřeviny (dub zimní, javor klen) v rámci podpory před dominantním bukem.

• LHC Horní Blatná, Dílec 840 F, 7,69 ha

• Katastrální území Hřebečná, parcela - 1621/1; 1625; 1627/3; 1627/1; 1627/5

Jedná se o samostatně umístěný dílec lesa obklopený otevřenými, vlhkými loukami a horskými pastvinami alpinského charakteru v nadmořské výšce zhruba cca 1000 m, asi 1 km od obce Hřebečná v západní části Krušných hor. Lokalita je tvořena věkově i výškově diferencovanými smrkovými porosty, zčásti vřesovišti a rašeliništěm s výskytem mnoha štol, které jsou pozůstatkem po historické hornické činnosti. Celý areál je biotopem tetřívka obecného.

Přítomnost tetřívka je vázána na otevřené plochy, rozvolněné lesní porosty s diverzifikovaným bylinným patrem. Ostrov obnovy přírody u Hřebečné byl vybrán jako stanoviště takto vhodného charakteru vycházející z biologických nároků tetřívka. V okolí lesního komplexu se nachází otevřená krajina, která slouží tetřívčím kohoutkům jako tokaniště. Na tyto podmáčené louky a pastviny navazuje pásmo rozvolněného lesního porostu s křovinnou vegetací a částečně i kosodřevinou. Tímto pásem je de facto lemován celý střed biotopu tetřívka. Rozvolněný lesní porost, solitérně rostoucí stromy a skupinky keřů přechází do různověkého a výškově diferencovaného smrkového porostu s vtroušeným jeřábem ptačím.

Oblast Krušných hor, včetně Hřebečné, byla v dávné minulosti pokryta smíšenými lesy s převahou buku, jedle a smrku. Tyto lesy byly postupně přeměněny v období středověku v důsledku masivní těžby dřeva, zejména kvůli jeho potřebě při dolování cínu a dalších kovů. V 19. století byly lesy v této oblasti z velké části znovu zalesněny, převážně smrkem. V současné době jsou snahy o obnovu lesních ekosystémů, které zahrnují návrat k přirozenějším druhovým skladbám, revitalizaci původních biotopů a zlepšení biodiverzity.

Lesnické hospodaření přizpůsobíme biotopu tetřívka obecného. Budeme zde pěstovat rozvolněný les, umělou výsadbou vnášet plodonosné dřeviny, jako např. jeřáb ptačí, který poskytne vhodný zdroj potravy v podzimním období.

V okrajích otevřené plochy a navazujícího lesa doplníme skladbu o břízu bělokorou či břízu pýřitou. Pupeny těchto dřevin tetřívci konzumují v zimním období. Výsadba bříz vhodně doplní rozmanitost stanoviště. Pro zajištění potravy v co nejkratším čase budeme tyto výsadby realizovat formou odrostků, či poloodrostků. Navrhovanými opatřeními bychom chtěli zlepšit životní podmínky nejenom tetřívkovi obecnému, ale i dalším druhům živočichů od bezobratlých až po savce, kteří obývají lesní ekosystémy Krušných hor.

• LHC 1446, 250 B

• Katastrální území, parcela: k.ú. Libá; p.p.č. 29 – část, 416, 449, 448

Jedná se o les se zvýšenou půdoochrannou funkcí, v severní části vybrané plochy převažují suťová pole bazických hornin. Místy se vyskytují čedičové výchozy porostlé keřovým a bylinným patrem teplomilných travin, jako např. kostřavou sivou nebo smělkem štíhlým. V nižších partiích směrem k Libskému potoku je plocha tvořena kalamitními holinami. Ponechané matečné stromy modřínu, borovice, buku a dalších dřevin napomáhají přirozené obnově. Zmlazuje se zde směs smrku, dubu zimního, jeřábu, buku, javoru, břízy a jilmu. Lokalita je charakteristická i výrazně rozdílnými vodními a půdními podmínkami. Ve vrcholových polohách svahu se jedná o suchá, kamenitá, extrémně teplá stanoviště, zatímco níže položené plochy tvoří úzký údolní zářez vytvořený erozí Libského potoka, která vyprofilovala kotlinu s protékajícím chladným a vlhkým vzduchem.

V lokalitě se vyskytují částečně uměle a přirozeně obnovené kalamitní holiny po větrné a následně kůrovcové kalamitě. Najdeme zde věkově, druhově a výškově rozrůzněný porost tvořený směsí dřevin (SM, MD, BO, BK, DBz, JV, JS JM, JŘ, BR). Jedná se o diverzifikované porosty na rozhraní dobývacího prostoru sousedícího kamenného lomu a stromové vegetace. Kamenitá pole zarůstají dřevinami v různém stádiu sukcese. Na slunných suťových polích se vyskytuje ještěrka obecná, mezi kameny lze spatřit slepýše křehkého, různé druhy pavouků nebo hraboše polního. Ze sukulentních rostlin, které dobře snášejí sucho, je možné nalézt různé druhy rozchodníků. Díky expozici svahu se zde daří i mechům a lišejníkům, které se vyvíjí především na větších balvanech. V okolních lesních porostech na obou stranách údolí hnízdí čáp černý, jestřáb lesní, na kamenitých lokalitách výr velký.

Lesy v těchto oblastech byly původně tvořeny přirozenými společenstvy jako jsou bučiny, dubohabřiny a smíšené lesy. Suťová pole a čedičové výchozy poskytovaly specifické podmínky pro růst teplomilných trav a dalších rostlin přizpůsobených půdám bohatým na živiny.

S příchodem člověka začaly být lesy využívány pro těžbu dřeva, zemědělství a pastvu. To vedlo k odlesňování a změnám v druhové skladbě. Smrkové monokultury byly často vysazovány na úkor původních druhů, což mělo negativní dopad na ekologickou stabilitu. Lokalita demonstruje historický příběh ekologických změn a lidského vlivu na krajinu.

Ve vrcholových polohách suťových polí s extrémními terénními podmínkami plochu ponecháme přirozené sukcesi k obnově přírodních procesů a přirozeného ekosystému. Pouze místy budeme regulovat keřové patro ve prospěch teplomilných společenstev.

Ve zbývajících mýtních smrkových porostech s příznivějšími terénními poměry podpoříme přirozenou obnovu dřevin, na terénně přístupnějších částech využijeme obnovu okrajovou clonnou sečí. Při umělé obnově budou vysazovány převážně chybějící dřeviny přirozené druhové sklady, především listnaté. Při výchově porostů budeme šetřit spodní listnaté (i křovinné) patro. Vzhledem k náchylnosti exponovaných stanovišť k půdní erozi budeme využívat šetrné technologie – na prudších a kamenitých svazích např. lanové systémy, na příznivějších terénech koně a univerzální kolové traktory.

-       LHC Loučná nad Desnou, JPRL 721

-       Katastrální území Rudoltice u Sobotína, parcely131,132, 552,1026/3, 1026/4, 1027, 1028/2,10028/3, 129/1, 1028/4, 1033/2

-       Hrubý Jeseník, severovýchodní část sedla Skřítek, II. zóna CHKO Jeseníky, ochranné pásmo NPR Rašeliniště Skřítek, EVL Praděd, Ptačí oblast Jeseníky

‍

Prostorově diferencované lesy přirozené druhové skladby (smrk, olše, buk) na vodou ovlivněném stanovišti vyšších poloh s větším množstvím ponechané dřevní hmoty poslouží ke zvýšení biodiverzity druhů vázaných na odumírající a odumřelé dřevo, především hub a hmyzu.

‍

Na lokalitě převažují podmáčené smrčiny, dobře se zmlazující na vyvýšených místech. V jihovýchodní části plochy jsou jasanovo-olšové porosty, na sušších místech vzácně buk lesní.

Podmáčené, dříve částečně nezalesněné území, bylo výrazně ovlivněné vybudováním odvodňovacích příkopů ve třicátých letech 20. století. Příkopy nebyly udržovány, přesto jsou doposud patrné v terénu. Široké jsou 50 až 120 cm a hluboké od 20 do 80 cm. Vodní režim se přirozeně obnovuje a vznikají podmáčená oka s výskytem rašeliníku.

Péče o lesní porosty a vodohospodářská opatření v lokalitě zaměříme na obnovu přirozeného vodního režimu a zachování lesních komplexů přírodě blízké druhové skladby. Podpoříme rozvoj biotopů pro organismy vázané na tůně, mokřady, vlhké louky a rašeliniště.  

V souladu se studií Agentury ochrany přírody a krajiny ČR „Obnova hydrologického režimu přírodních lesních biotopů v okolí NPR Rašeliniště Skřítek na území CHKO Jeseníky“ (ENVICONS s.r.o., 2024) budeme ve spolupráci se Správou CHKO Jeseníky realizovat přírodě blízká, vodu zadržující opatření. Nejméně 50 % stromů určených k těžbě (prováděné především v rámci prevence škod na zdraví a majetku) bude ponecháno v místě k samovolnému rozpadu. Veškeré činnosti budou směřovány do období od 1. 11. do 31. 3., aby byl eliminován negativní vliv lesní techniky na vodní režim. Při lesnickém hospodaření budeme využívat šetrné technologie. Pohybovat se budeme po stávající síti přibližovacích linek a pro bezpečný přístup budou vytvořeny tři zpevněné manipulační plochy na jižním okraji území.

‍

• LHC 1469 Plasy

• k.ú. Čistá u Rakovníka    dílec     602A        p.p.č. 2703

• k.ú. Strachovice   dílec      611A        p.p.č. 91

                                                    dílec      611F        p.p.č. 91

                                                    dílec      611F        p.p.č. 112/1

                                                    dílec      611F        p.p.č. 112/2

                                                  dílec      612D        p.p.č. 91

‍

‍

Lesy zahrnují smíšené skupinovité porosty smrku, borovice, klenu, břízy, osiky a olše rostoucí na skalních výchozech, svazích. Staré stromy a souše poskytují vhodné podmínky pro hnízdění ptáků, například datla černého a strakapoudů. Jedná se o les ochranný, stabilizující svahy a předcházející erozním procesům, se zachovalými přirozenými ekosystémy, vysokou biodiverzitou a ekologickou stabilitou.

Podél přítoku Jasanového potoka se nachází trvale zavodněné pozemky. V tomto prostředí se daří vlhkomilným dřevinám, jako jsou olše, vrba, dub a jasan, a rostlinným druhům, např. děhel lesní či kopřiva dvoudomá. Oblast je významným biotopem raka říčního a bobra evropského.

Toto území je cenné z hlediska ochrany přírody díky své rozmanité skladbě ekosystémů a přítomnosti chráněných druhů. Lesy tvořené směsí smrku, borovice, klenu, břízy, osiky a olší poskytují pestrou škálu biotopů. Díky své druhové rozmanitosti zajišťují ekologickou stabilitu, regulují mikroklima a přispívají k zadržování vody v krajině. Poskytují stabilní prostředí pro mnoho druhů rostlin a živočichů. Kamenité plochy a skalní výchozy omezují možnosti lesnického hospodaření. Svahy s kamenitým podložím a skalnatými výchozy tvoří přirozené ochranné lesy, které pomáhají stabilizovat terén a zamezovat erozním procesům. V těchto místech se často vyskytují specifické skalní rostliny a druhy přizpůsobené extrémnějším podmínkám. Celkově se jedná o vyvážené území s přirozenými ekosystémy, vysokou biodiverzitou a ekologickou funkcí krajiny. Na části je území s archeologickými nálezy, tzv. Kočkův mlýn.

Historický vývoj tohoto ekosystému je ovlivněn jak přírodními procesy, tak činností člověka. Původní krajina prošla geologickými změnami, které formovaly její reliéf. Skalní výchozy a kamenité plochy vznikly v důsledku erozních procesů a pohybů zemské kůry. Postupně se vyvíjely lesní ekosystémy a měnila se druhová skladba dřevin a rostlin v závislosti na klimatických podmínkách. Protékající vodní tok měl vliv na utváření půdních podmínek potoční nivy, což umožnilo vznik lesa lužního charakteru. Přítomnost Kočkova mlýna je dokladem, že zde dlouhodobě docházelo k zemědělským, lesnickým a řemeslným aktivitám, které ovlivnily druhovou skladbu stromů a krajinný ráz lokality.

Cílem v této lokalitě bude výškově rozrůznit lesní porosty – postupně do nich budeme vnášet vhodné směsí dřevin, které mají odlišné růstové vlastnosti a výškové úrovně (např. vysoké stromy, jako jsou duby a buky, se středně vysokými stromy, jako jsou habry a javory) a zachovávat keřové patro. Výchovné zásahy budeme provádět s větší intenzitou, aby byly porosty prosvětlovány postupně v několika fázích a vytvářely tak optimální světelné podmínky i ve spodních patrech lesa. Těmito cílenými zásahy zvýšíme biodiverzitu a vytvoříme příznivé životní podmínky pro různé druhy rostlin, dřevin a živočichů.

Využívání produkčních i mimoprodukčních funkcí lesa v takto rozmanitém území bude vyžadovat individuální citlivý přístup respektující ekologické podmínky, reliéf terénu i růstové nároky dřevin smíšeného lesa. Nepřístupné nebo hůře přístupné části území ponecháme samovolnému vývoji bez zásahu člověka. V terénně přístupnějších podmínkách budeme realizovat těžbu výběrným nebo skupinovitým způsobem, což podpoří přirozenou obnovu. Do lesnického plánování a vlastního hospodaření integrujeme i ochranu historické funkce lokality Kočkův mlýn.

- LHC Planá 1451, JPRL 106H901

- Katastrální území Halže, parcela 552 (část)

- Lokalita je součástí III. zóny CHKO Český les

Lesním porostům dominují listnáče, především olšiny, vrby, topoly, břízy, buky, javory. Větší zastoupení mají i keře, zejména lísky; z jehličnanů absolutně převažují smrky. Většina stromových a keřových jedinců se zde přirozeně vyvíjí již od svého vzniku bez většího zásahu člověka. Podstatná část dřevin má zdravý a nepoškozený charakter. Část stromů se po svém dožití nebo poškození již rozpadá nebo má sníženou životaschopnost. Vyskytují se zde i četné vodní toky a prameniště. Především se v lokalitě jedná o olšiny s jarním aspektem kvetoucích rostlin, jako příklad lze uvést orsej jarní, blatouch bahenní, devětsil lékařský, zdrojovku potoční, prstnatec májový, mochnu bahenní a četné další. Na sousedící přírodní památce (PP) Niva Bílého potoka botanici našli více jak 150 druhů rostlin, z nichž mnohé zasahují i sem. Z pestrého výčtu živočichů lze uvést například hnědáska jitrocelového a bekasinu otavní. Rostlinné druhy zde mají příznivé podmínky pro svůj vývoj; jedinci jsou vitální, v hojném počtu a zdraví. Živočišné druhy jsou v lokalitě pozorovány opakovaně v různém množství a v různém ročním období. Vodotečemi protéká dostatek vody a jsou ve stabilizovaném stavu.

Lokalita svou východní částí navazuje na S, Z a JZ okraj PP Niva Bílého potoka, zasahuje tedy do jejího ochranného pásma; na východě je ohraničena asfaltovou silnicí spojující obce Žďár a Halže. Po ploše je větší množství starých kamenných snosů a zídek. Protéká zde několik menších vodních toků, z nichž hlavní je Bílý potok. Na zemi leží velké množství popadaného dříví ponechaného k přirozenému rozpadu, jedná se především o vyvrácené a zlomené listnáče. V jižní a středové části je velmi pestrá směsice různých listnatých dřevin a keřů, jako jsou javory, břízy, topoly, jeřáby, buky, vrby, olše, lísky. V severní části naopak převažují smrky v kombinaci s listnáči, většinou olšemi. Větší část lokality je silně zamokřená a podmáčená, nevedou zde žádné cesty ani pěšiny. Z pohledu ochrany přírody je celá lokalita zahrnuta v třetí zóně CHKO Český les.

V polovině 20. století zde ještě byly květnaté louky uprostřed lesních komplexů. Louky měly spíše vlhký charakter a byly využívány k pastvě a sušení sena. Po vylidnění zdejší oblasti přestaly být jakkoli hospodářsky využívané. Dostatek vody, nepřístupnost, celkem slušná živnost, to vše napomohlo k brzkému přirozenému vzniku lesních společenstev na místě bývalých luk. Různé druhy dřevin začaly obsazovat pro ně nejvhodnější stanoviště a staly se zde dominujícím druhem. Zároveň ale nedošlo k úplnému vytlačení dalších druhů a vznikla pestrá směsice, která se dochovala až do dnešních dní. Vlivem stáří nebo klimatických vlivů je zde poměrně velké množství rozpadajících se stromů, které obohacují zdejší půdu a navracejí ji živiny. Jedná se o ideální prostředí pro pestrou škálu rostlin a živočichů. Přirozené procesy zde probíhají již několik desetiletí bez většího zásahu člověka.

V současnosti je celá lokalita zahrnuta v LHP jako parcela, která nepodléhá ochraně pozemků určených k plnění funkcí lesa. Nejsou zde tedy žádné popisy lesních porostů ani plánované zásahy v nich. Vše probíhá přirozeně bez větších zásahů prováděných člověkem, či spíše lesníky. Při okrajové části, v těsném sousedství asfaltové silnice, se v několika málo případech provádí kácení stromů ohrožujících bezpečnost osob pohybujících se na zmíněné komunikaci. Plánujeme ponechat tento stav a nijak nezasahovat do přirozených přírodních procesů. Pouze budeme odstraňovat jednotlivé stromy, které by ohrožovaly bezpečnost osob a jejich majetku. Důležité je zachovat funkční vodní režim s vysokou hladinou spodní vody. Nijak tedy nebudeme nezasahovat do vodního režimu. V případě, že by došlo k přeměně parcely na PUPFL, v popsaných lesních porostech při obnově LHP by nebyly navržené žádné těžební ani pěstební úkony. Vše ponecháme přirozenému vývoji. Pouze by byl popsán a zdokumentován stav a složení lesních porostů.  

Lokalita je velmi vhodná pro odborný výzkum a monitoring přirozeně se vyvíjejících lesních porostů na lokalitách původně obhospodařovaných luk. Monitoring zdejších rostlinných a živočišných druhů by nejspíše prokázal velkou pestrost, a to jak rostlinných, tak živočišných druhů. Vhodná je též spolupráce s AOPK CHKO Český les či jinými zájmovými organizacemi. Oblast je navíc velmi dobře dostupná pro veřejnost i odborníky.

- LHC, JPRL LHC Přimda, 221 C04b, část 01, 06, 10, 221B část 06, 08, 10, 11, 220 A12, část 01, 04, 05a, 06, 08, 09

- Katastrální území Česká Ves u Lesné, parcely č. 455, 456/5, 437/5, 536, 456/2, část 456/4, 464/1

Huťský rybník a okolní lesní porosty u Staré Knížecí Huti v okrese Tachov představují unikátní přírodní oblast, která vyžaduje pečlivý přístup k ochraně a správě tohoto území. Tento rybník je důležitým vodním biotopem, který slouží jako útočiště pro různé druhy vodních živočichů, ptáků a obojživelníků, např. skokana hnědého, skokana zeleného, čolka obecného a horského, vážku ploskou, nebo z vodních ptáků potápku malou. Okolní lesní porosty pak poskytují zázemí pro suchozemské organismy, včetně vzácných druhů rostlin a živočichů. Mezi typické rostlinné zástupce patří třeba prstnatec májový, hořec hořepník, či vachta trojlistá. Z chráněných druhů živočichů např. plšík lískový a z ptáků vedle mnoha dravců i puštík obecný, který využívá zdejší lesní prostředí k hnízdění.

Do ostrova obnovy přírody je zahrnut i Huťský rybník s bohatou vodní vegetací a výskytem mnoha druhů vážek, jako např. šídla sítinového. Zrašeliněný okraj této vodní plochy postupně přechází v podmáčenou louku, na které roste děhel lesní, suchopýr úzkolistý, nebo třeba vrbina obecná. V mělkých pobřežních okrajích rybníka se na jaře kvůli rozmnožování shromažďují stovky žab, jako skokan hnědý, zelený, ropucha obecná a další. Jedná se o místo hnízdění potápky malé. V posledních 9 letech zde probíhá management činností zaměřený především na kosení a odklizení biomasy na slatiništi. Tento pravidelný zásah zamezuje sukcesi na dané ploše o velikosti cca 1 ha a podporuje rozvoj zvláště chráněných druhů.

Dříve obhospodařované louky zůstaly po odsunu německého obyvatelstva po roce 1947 bez jakékoliv péče, takže postupně docházelo k jejich degradaci. V současné době jsou udržovány kosením, aby došlo by k zániku biotopů mnoha rostlin a na nich vázaných živočichů.

Lesnické hospodaření přizpůsobíme výše uvedenému předmětu ochrany. Vhodně rozšíříme kosené plochy; zachováme současný stav lesa. V porostech nacházejících se v blízkosti rybníka zachováme extenzivní lesnické hospodaření. Těžební zásahy budeme volit tak, aby nebyl narušen vodní režim podmáčených ploch, protože lokalita je vhodná k zadržování a akumulaci vody v krajině a ochraně přirozené vodní flóry a fauny. Budeme podporovat intenzivnější výchovné zásahy, porosty postupně prosvětlovat v několika fázích a vytvářet tak optimální světelné podmínky i ve spodních patrech lesa pro rozvoj bylinného a keřového patra. Cílenými zásahy zvýšíme biodiverzitu a vytvoříme optimální životní podmínky pro různé druhy rostlin a živočichů.

-       LHC Kácov, oddělení a dílec: 527 A, 527 B

-       Katastrální území Vlašim, pozemky č. 2482,2483, 2484, 2485, 2489, 2491, 2492, 2493, 2285/1

-       Lokalita navazuje na zámecký park Vlašim a lesní pozemky Města Vlašim s ochranářským managementem vedeným ČSOP Vlašim

‍

Zámecký park Vlašim a na něj navazující formace starých listnatých dřevin (aleje, stromořadí, lesní porosty, hráze rybníků a vrbové mokřiny) představují biotop vzácného saproxylického hmyzu, především páchníka hnědého (Osmoderma barnabita). Proto je důležitá jak kvalita, tak časová a prostorová kontinuita jeho biotopu, který představují stromy s dutinami a tlející dřevo. Z brouků se v území dále vyskytuje např. tesařík piluna (Prionus coriarius), zdobenec zelenavý (Gnorimus nobilis) nebo zlatohlávek zlatý (Cetonia aurata).

Zámecký park Vlašim, navazující stromořadí v okolí a lesní stráň nad pravým břehem potoka Orliny jsou již delší dobu předmětem managementu na podporu biotopu páchníka a jím „zastřešené“ škály druhů. Péče realizovaná lesníky ve spolupráci s ČSOP proto spočívá v ochraně starých stromů, zvláště dubů, lip a vrb a jejich následovníků pro zajištění časové kontinuity biotopu, včetně dosadeb nových stromů.

Pro saproxylický hmyz je podstatné oslunění jím obývaných dřevin a „průchodnost“ porostu, a proto se v rámci lesnického managementu cílové stromy uvolňují, což zároveň prospívá jejich kondici a dlouhověkosti. Spolu s tím se ve vybraných místech vyřezává i nálet, vyjma perspektivních mladých stromků.

V lokalitě se historicky nalézají staré dutinové stromy ve formě samostatně rostoucích stromů i lesoparkových nebo lesních porostů, v minulosti s vyšší mírou rozvolnění. Výskyt těchto druhů dokazuje časovou a prostorovou kontinuitu biotopu.

‍

Péči zaměříme ve prospěch uvolnění, oslunění a prodloužení životnosti sítě vybraných dřevin včetně zajištění jejich následovníků, a to na lesním svahu nad levým břehem potoka Orliny (východní expozice). Půjde o obdobný postup, jaký již probíhá na pozemcích města Vlašim na protilehlé straně Orlinského údolí (západní expozice). Tím dojde k přímému rozšíření a zlepšení parametrů biotopu páchníka hnědého; předmětný ostrov přírody se stane součástí větší krajinné enklávy s ochranářským managementem.

V prvé řadě lesníci spolu s ochranáři vyberou cílové dřeviny (zejména duby). Ty budou zaměřeny pomocí GPS, označeny v terénu a následně uvolňovány kácením utlačujících sousedů či výsekem a výřezem drobnější vegetace. Přednostně budou vybírány stromy mohutné s dutinami, ale i stromy mladší – budoucí biotopoví jedinci. V hustých mladých porostech budou prováděny silnější zásahy na podporu vtroušených či sousedících listnatých dřevin. Cílem je prosvětlený les s kostrou cílových stromů.    

Pokud vzniknou v porostu dostatečně velké volné plochy, upřednostníme zde přirozenou obnovu s preferencí listnáčů.

-       LHC Jemčina JPRL 508A09 a 508A17

-       Katastrální území Ratiboř u Jindřichova Hradce

-       lokalita se nachází uprostřed rybníku Holná, 2. zóna CHKO Třeboňsko a ptačí oblast Třeboňsko

-       ostrov je obtížně přístupný, pouze na malých plavidlech a v době výlovu rybníka

Ostrov je tvořen převážně biotopem acidofilních bučin. Na rybníce Holná byl zaznamenán častý výskyt orla mořského, volavky bílé a vydry říční.

Z původně hospodářského lesa se stává les ponechaný přirozenému vývoji. Zpracovává se pouze dříví, u kterého hrozí rozšíření kalamitních škůdců lýkožrouta či klikoroha. Velmi pestrá je i dřevinná skladba porostů. Nejvýznamnějšími druhy jsou jedle bělokorá (Abies alba), javor mléč (Acer platanoides), smrk ztepilý (Picea abies), borovice lesní (Pinus sylvestris), dub letní (Quercus robur), lípa srdčitá (Tilia cordata), bříza bradavičnatá (Betula pendula), buk lesní (Fagus silvatica), olše lepkavá (Alnus glutinosa) a topol osika (Populus tremula). V některých částech ostrova se již tvoří více etážový porost. Kromě již zmíněných druhů vázaných na rybník Holná se na území samotného ostrova vyskytují další chráněné druhy plazů a brouků. Konkrétně se jedná o zmiji obecnou (Vipera berus), užovky a v neposlední řadě i tesaříka obrovského (Cerambyx cerdo).

Ostrov je prakticky nepřístupný. Na ostrov je možné se dopravit pouze po vodě na plavidlech, nebo při výlovu rybníka. Nahodilá těžba se zpracovává jen v nejnutnějších případech.

‍

‍

Ostrov pravděpodobně vznikl při stavbě rybníka odkládáním přebytečného materiálu, který zde byl následně ponechán. V kterém roce konkrétně k tomu došlo není jisté. Buďto to bylo okolo roku 1384, kdy vznikl samotný rybník, anebo v roce 1584, kdy Jakub Krčín z Jelčan a Sedlčan rybník zvětšil a rozšířil hráz.

Ostrov byl využíván také pro parforsní hony, kdy bylo několik jelenů štváno k Holné. Jeleni následně přeplavali na ostrov, kde byli uloveni. Na rybníku probíhalo i plavení dřeva získaného právě z ostrova Naxos.

Naxos, stejně jako velkou část Jemčiny, postihla 26. 7. 1822 větrná kalamita (konkrétně 508A17 je porost vzniklý po této kalamitě). Toto polomové dříví a následné kůrovcové dříví se zpracovávalo do 50. let 19. století. Z celého panství Jemčina bylo zpracováno 500 tisíc m3 dříví. Tato přírodní pohroma ukončila i pořádání parforsních honů na Jemčině, a tedy i ostrově Naxos.

Vzhledem ke špatné dostupnosti se těžby na ostrově prováděly omezeně. V posledních cca 60 letech prakticky neproběhly žádné.

Naším cílem v této oblasti je ponechání ostrova samovolnému vývoji. To bude sloužit jako zajímavá a ojedinělá příležitost pro rozvoj biodiverzity a vývoj ekosystému bez disturbancí vzniklých lidskou činností.

• LS J. Hradec, JPRL 240G1a, 240G1b, 240G1c, 240G1d, 240G2a, 240G2b

• Katastrální území Dolní Lhota u Stráže nad Nežárkou, č.p. 722, 718/2

• Na této lokalitě došlo k rekultivaci ploch po těžbě rašeliny, vyskytují se zde dřeviny borovice lesní, bříza bílá a rašeliništní borovice blatka

• Plocha je součástí ptačí oblasti Třeboňsko

Jedná se o rašelinný les s porosty břízy, borovice a případně i olše v lokalitě po průmyslové těžbě rašeliny. Bylinné patro je tvořeno rojovníkem bahenním (Rhododendron tomentosum), vřesy, brusnicí atd.

Na předmětném území rašeliniště bylo provedeno zalesnění borovicí lesní (Pinus sylvestris), borovicí blatkou (Pinus rotundata), olší lepkavou (Alnus glutinosa), zároveň se zde přirozeně zmlazuje bříza bílá (Betula pendula var. carelica). V současné době se zde nachází porostní skupiny především prvního a druhého věkového stupně těchto dřevin. Plocha je protkána sítí odvodňovacích kanálů, které snižují hladinu podzemní vody, což je třeba pro rozvoj stromového patra. V bylinném patře se vyskytují druhy rodu brusnice (Vaccinium). Oblast sousedí s přírodní rezervací Losí blato u Mirochova. Je zde předpoklad rozšíření druhů vyskytujících se v rezervaci: například žluťáska borůvkového (Colias palaeno), který je vázaný na konkrétní druh brusnice – vlochyni bahenní (Vaccinium uliginosum). Dále zde byly zaznamenány výskyty několika zvláště chráněných druhů ptáků, příkladem je lelek lesní (Caprimulgus europaeus), kulíšek nejmenší (Glaucidium passerinum), sýc rousný (Aegolius funereus), skřivan lesní (Lullula arborea) a dudek chocholatý (Upupa epops).

Na této lokalitě historicky probíhala těžba rašeliny. V rámci toho byly lesní pozemky dočasně odňaty z pozemků určených k plnění lesa (PUPFLu) a následně byly po postupném dokončení těžby rašeliny a rekultivaci do PUPFLu opět zařazeny. Lesní správa Jindřichův Hradec na nich provedla zalesnění výše uvedenými dřevinami, část plochy byla ponechána sukcesnímu vývoji. Poslední předání rekultivované plochy po těžbě rašeliny proběhlo někdy kolem roku 2014, od roku 2015 jsou veškeré pozemky opět v péči Lesů ČR.

Na uvedené lokalitě budeme provádět pouze nezbytné lesnické práce, zejména výchovné zásahy mladých porostů. Ty budu mít za následek zlepšení kvality, stability a biodiverzity porostních skupin a celkového stavu biotopu. Zachováme přirozený vodní režim, nebudeme zde používat intenzivní technologie ani biocidy. Naší snahou bude zachování současného rázu území v této podobě pro možnost pozorování vývoje zrekultivovaných rašelinišť po opětovném zalesnění.

Cílem je zachování stávajícího stavu lokality a její částečné ponechání přirozenému vývoji za použití co nejmenších lesnických zásahů.

porost plocha k.ú. parcela

121 A 101 0,21 celý Šebetov 1047/1

121 A 5a 0,3 celý Šebetov 1047/1

122 A 0 0,24 část Šebetov 1047/1

122 A 1 0,12 část Šebetov 1047/1

122 A 7 1,32 celý Šebetov 1047/1

122 A 10 0,31 část Šebetov 1047/1

122 B 1 0,06 část Šebetov 1047/1

122 B 7 0,64 celý Šebetov 1047/1

122 B 11 0,42 část Šebetov 1047/1

122 C 1a 1,48 část Šebetov 1047/1

122 C 2a 0,59 část Šebetov 1047/1

122 C 4 0,15 část Šebetov 1047/1

122 C 5b 0,71 celý Šebetov 1047/1

122 C 7 0,42 celý Šebetov 1047/1

123 C 1d 0,16 část Horní Štěpánov 2197/2

123 C 2b 0,11 část Horní Štěpánov 2197/2

123 C 7 0,84 celý Horní Štěpánov 2197/2

123 C 9 1,44 část Horní Štěpánov 2197/2

123 C 11 0,65 část Horní Štěpánov 2197/2

123 D 4 0,95 část Horní Štěpánov 2197/2

123 D 5a 0,82 část Horní Štěpánov 2197/2

123 D 5b 1 celý Šebetov 1047/1

123 D 8 2,39 část Horní Štěpánov 2197/2

celkem 15,33 ha

‍

Jedná se o soustavu dvou rybníků na vodním toku Pohora o velikosti 15 950 m² a 4 890 m² se skupinou tůní pro podporu biotopů rostlin a živočichů vázaných na litorální zónu. Předpoklad je vytvoření příznivých podmínek pro čolka obecného a horského, ropuchy obecně, skokana hnědého, ještěrky živorodé, slepýše křehkého, užovky obojkové a další obratlovce a bezobratlé.

Z důvodu blízké PP Horní Bělá je předpoklad výskytu prstnatce májového a upolínu evropského.

Soustava rybníků vznikla v během let 2022-2025 s podporou dotačního titulu 12939 - Podpora opatření na drobných vodních tocích a malých vodních nádržích - 2. etapa. Celková hodnota projektu je 12 499 995 Kč, retenční kapacita je 54 510 m³ vody. Celé okolí nádrží bude přetvořeno výsadbou vhodných dřevin s podporou přirozeného zmlazení v lokalitu podporující rozmanitost a různorodost.

Potůček Pohora protékal neudržovanou nivou s porosty jasanu, olší a keřovitého patra. Po okrajích nivy se nacházel porost smrku, který byl z důvodu kůrovcové kalamity vytěžen, provedli jsme zde novou výsadbu: jedle 900 tis. ks, buk 2,700 tis. ks, dub 1,100 tis. ks, habr 550 tis. ks, javor klen 3,110 tis. ks a smrk 1,700 tis. ks.

V lokalitě podpoříme původní dřeviny a dosázíme dřeviny plodonosné. Každoročně proběhne úprava ploch hrází sečením s cílem eliminovat náletové dřeviny. Okolí tůněk ponecháme samovolnému vývoji s ohledem na výskyt prvosenky vyšší a starčeku potočního. Ve spodní části území navazujícího na PP Horní Bělá plánujeme provádět pouze bezpečnostní výběr – těžbu přítomných olší a jasanů.

- LHC Jeseník, JPRL 514 A, 514 B, 514 D, 505 A

- podhůří Rychlebských hor, severozápadně od obce Žulová

- katastrální území Vlčice u Javorníka, p.č.: 4040, 4067, 4068, 4070, 4071, 4077,4080,4081 katastrální území Vojtovice, p.č.: 18/1-19, 82/3, 100/8, 9/1-10

Lesní porosty lemující Vojtovický potok v úseku od obce Vojtovice po státní komunikaci mezi obcemi Tomíkovice a Buková.

Na větší části lokality se nachází lesní porosty s jasany, olšemi, duby a vtroušeným jilmem lemující Lánský potok, přičemž v západní části se území rozšiřuje a zaujímá i širší území po obou stranách toku, kde převažují porosty se zastoupením buku a lípy. Plocha kolem vodního toku je místy rozšířena o bezlesí.

Část ostrova byla ještě v minulém století využívána jako pastviny a pole. Porosty jsou obklopeny zemědělsky obhospodařovanými pozemky. Vývoj lesních porostů byl dlouhodobě velmi málo ovlivňován. Samovolně vzniklé porosty se vyznačují přírodě blízkou druhovou skladbou. Po nedávných pozemkových úpravách došlo k vytvoření širšího pásu kolem vodního toku přirazením dalších pozemků a vytvořením bezlesí.

V západní části ponecháme několik částí porostu PSK 514 D 13 o celkové výměře cca 1 ha k přirozenému vývoji. Kolem vodního toku provedeme obnovu porostů až na konci fyzické zralosti stromů obnovními prvky do velikosti 0,30 ha. Budeme preferovat přirozenou obnovu stanovištně vhodných dřevin.

• LHC 1441 Teplá

• PRL 400 C

• Katastrální území Bečov nad Teplou, parcela 2131/4 - část

Lokalita se nachází v krajinné památkové zóně Bečovsko. Péče je zde zaměřena na zachování estetické hodnoty krajiny včetně historických prvků, s přirozenou vegetací, která na svazích roste a pomáhá zpevňovat půdu i snížit riziko eroze. Z dřevin se jedná především o buk, javor, břízu, jasan, v nižších partiích u vodního toku pak olši. V keřovém a bylinném patru se nachází například líska, ostružiník a pryšec. Díky přítomnosti starých stromů a mrtvého dřeva poskytuje tento les útočiště pro mnoho druhů hmyzu, ptáků a dalších živočichů svým vývojem vázaných na odumírající a odumřelé dřevo.

Jedná se o les zvláštního určení se zvýšenou půdoochrannou funkcí; v prudkém západním svahu převládá soubor lesních typů „4N, dále 4Y, 4Z, 0Z“. Tyto konkrétní soubory jsou typické pro kamenité, živné bučiny s mírně kyselým až neutrálním pH, často na kamenitých nebo štěrkovitých svazích. Lokalita je zajímavá zbytkem 200 let starého smrko-borového porostu. Jeho vývoj byl v minulosti poznamenán požárem, který vytvořil rozsáhlá bezlesí. Pravděpodobně ovlivnil nejen složení půdy, ale i následnou regeneraci lesa a měl vliv i na rozvoj zdejšího ekosystému. Proto se zde v některých částech stále objevují pionýrské druhy rostlin a stromů osidlující narušená stanoviště. Je to především bříza a osika, které připravují půdu pro dlouhověké druhy jako smrk. Patrné skalní výchozy na většině plochy „ostrova“ jsou porostlé mechorosty a lišejníky vázané na tyto ekosystémy. Kořenové systémy stromů zpevňují kamenitý svah a brání erozi.

Na kamenitých a štěrkovitých svazích se původně vyskytovaly živné bučiny, typické pro soubory lesních typů kamenitých bučin. Tento typ lesa je charakteristický přítomností buku lesního, javoru klenu, případně dalších listnatých dřevin, které podporovaly půdoochrannou funkci svahu díky hluboko kořenícím systémům.

Historický požár způsobil rozsáhlé odlesnění, které zásadně ovlivnilo půdní podmínky, a zanechal půdu obohacenou o popel. Zároveň přechodně narušil její stabilitu. Tato událost umožnila přirozenou obnovu pionýrských druhů dřevin, jako jsou bříza bělokorá a topol osika. Ty rychle osídlily narušená stanoviště a postupně připravily podmínky pro dlouhověké dřeviny, jako je smrk ztepilý a borovice lesní. Smrko-borový porost, dnes starý přibližně 200 let, se na lokalitě obnovil jako dominantní ekosystém. Přestárlé stromy zde hrají klíčovou roli v stabilizaci kamenitého svahu, podporují půdoochrannou funkci. Tato lokalita je důležitým příkladem, jak přírodní procesy, jako je požár a následná regenerace, ovlivňují lesní ekosystém.

Těžební zásahy budeme realizovat především ve smrkových částech, protože jsou zde méně ekologicky stabilní než ostatní dřeviny. Cílem je snížení podílu monokultur a podpora smíšených lesů. Borové porosty na skeletových půdách ponecháme převážně bez zásahu, čímž bude zajištěna stabilizace svahů. Budeme provádět úrovňové výchovné zásahy ve skupinách lípy, klenu a břízy, abychom zajistili kvalitní růst porostů, podpořili biodiverzitu a stabilizovali porosty. V rozvolněných částech březových porostů budeme provádět  podsadbu uvedených klimaxových dřevin z důvodu zvýšení druhové pestrosti dřevin přirozené druhové skladby (vnos buku lesního, jedle bělokoré nebo javoru klenu) a následnému zlepšení stability lesa. Část „ostrova“ se skeletovitým povrchem ponecháme přirozenému vývoji specifických sukcesních ekosystémů.

- LHC 1498 Černá Hora, JPRL oddělení 618, dílec C

- Katastrální území 641367 Holštejn, parcela 164/1 „část“

Porost je víceetážový. Nejstarší etáž má udávané staří více než 150 roků. V přirozené obnově dominuje převážně buk.

Rostliny k ochraně: rozrazil horský, lýkovec jedovatý. Bezobratlí k ochraně: drabčíci, dřevožrouti, dřevomilové, houbožrouti, krasci, lesák rumělkový, střevlíci. Obratlovci k ochraně (podpora hnízdění): holub doupňák, jestřáb obecný, čáp černý, lejsek malý, netopýři.

V porostu 618C16 byly provedeny poslední úmyslné těžby v letech 2005 a 2007. Při zásazích byly smýceny dvě převážně smrkové části porostu o celkové výměře 1,14 ha. Nedostatečně husté bukové zmlazení bylo doplněno bukovými poloodrostky na ploše 0,26 ha. Holina po těžbě ve východní části o výměře 0,45 ha s převažujícím smrkovým zmlazením byla osázena smrkem. V dalších letech byly prováděny jen nahodilé těžby ve smrku, které však sumárně nepřesáhly množství 100 m3. Jednotlivé vývraty a souše byly ponechávány v porostu k zetlení.

V porostech 618C05a, 618C05b, 618C04 a 618C03 byly v minulých decenniích prováděny klasické výchovné zásahy (probírka a prořezávka).

Porost 618C16/02a o ploše 5,78 ha: pro zachování jedle v porostu provedeme zásahy s cílem podpořit její přirozenou obnovu. Budeme kombinovat jednotlivý a skupinový výběr po celé ploše – zdravotní, tvarový a zralostní; uvolníme kvalitních cenné listnáče s dobrou korunou či vzácné dřeviny, vše s ohledem na typ stanoviště a stav porostů. Převažuje zde kontinuální přirozená obnova jednotlivě i v hloučcích a skupinách nepravidelně po ploše. Uměle budeme doplňovat chybějící stanovištně vhodné dřeviny jako modřín, javor klen a jedli do mezer a kotlíků, včetně podsadeb jedle – využijeme místa s nedostatečnou přirozenou obnovou. Výsadby jedné dřeviny do max. 0,1 ha.

Porosty 618C5a,618C5b o ploše 1,68 ha: budeme provádět uvolňovací probírky – výběr v úrovni s vyhledáním a uvolněním cílových stromů dle bonity stanoviště a postupovat ve 2 fázích: Intenzita zásahu – v 1. fázi středně silná (do ca 20 %) s ohledem na sníženou individuální stabilitu stromů z hustších porostů, ve 2. fázi velmi silná (do ca 30 %). Interval optimálně 2x za decennium.

Nově založené porosty 618C0u,618C1a,618C1b a 618C1c o velikosti 3,26 ha: budeme zde realizovat výchovu v úrovni – odstranění části obrostlíků a netvárných jedinců (potenciálně kvalitní předrostlíky ponecháme). Uvolníme příměs cenných dřevin v úrovni a ponecháme pionýrské dřeviny do ca 20 % (zejm. habr a topoly). Obecně slabší intenzita s cílem podpory výškového růstu. Interval 2x za decennium. Doplníme modřín a borovici.

-       LHC Jeseník, JPRL 618 B, 618 C 11, 623 A

-       Katastrální území Travná u Javorníka parcela701/1, Javorník-město parcela 949

Jedná se z větší části o staré porosty s převahou buku (BK), dále pak jasanu (JS), vtroušeně i dub zimní (DBZ). Pouze v porostu PSK 618 C 11 převažuje smrk (SM). Na ploše převládají exponovaná stanoviště – skalní výchozy a prudké svahy, které jsou ukončeny ne příliš širokým úžlabím potoků.

‍

Na převážné části plochy se nachází porosty s přírodě blízkou druhovou skladbou. V současné době jsou porosty, kde převažuje zastoupení buku, z větší části u konce fáze fyzické zralosti. V porostech se nachází i stromy větších dimenzí včetně jedinců dožívajících či uschlých v různém stupni rozkladu. Jasanové porosty, které kopírují vodní toky, vykazují známky chřadnutí. Představují tak možné riziko pro provoz přilehlé státní komunikace a elektrovodu.

Tyto lesy historicky patřily měšťanům z Javorníku. V porostech jsou ještě z části patrné vycházkové chodníky. Hospodaření pravděpodobně probíhalo formou velkoplošných holých sečí. V současné době jsou v navržené ploše lesy z převážné části zařazeny do lesů ochranných.

Vybrané části porostů o celkové ploše cca 6 ha s přírodě blízkou skladbou ponecháme bez zásahu k přirozenému vývoji. V částech navazujících na intravilán a kolem státní komunikace bude probíhat standardní hospodaření, avšak kde to bude možné, ponecháme část hmoty po těžební činnosti k zetlení. V porostní skupině 618 C11, kde převažuje zastoupení smrku, provedeme obnovní těžbu s holinou za účelem vnosu jedle. V západní části dílce 618 B proběhla nedávno mimořádná těžba z důvodu zajištění bezpečnosti osob a majetku. Na tento obnovní prvek do budoucna naváže obdobný (o ploše cca 1 ha), opět z bezpečnostních důvodů. Zde může být prostor pro vnos dubu zimního, případně pro jeho přirozenou obnovu, neboť světelné podmínky jsou tu pro něj, na rozdíl od zbytku území (kde v přirozené obnově dominuje buk), příznivější. Pro udržení zastoupení dubu zimního ve zbývajících částech porostů bude nutné silně uvolnit stávající jedince a případně v jejich okolí provádět obnovu formou holých sečí o velikosti cca 0,30 ha. Takový obnovní postup bude zároveň vytvářet podmínky pro na světlo náročnější druhy rostlin a živočichů.

• LHC 1487, JPRL 738A

• Katastrální území Božetín, parcela p.č. 1083/1

Prostorově a věkově diferencované porosty se zastoupením buku, borovice a smrku se zvýšeným počtem biotopových stromů. Na části území se nachází porosty různého věku a druhu s prvky výběrného lesa. Na jednom místě tak rostou stromy různých věkových kategorií, tlouštěk a výšek, což zajišťuje jeho trvalou obnovu a stabilitu. Struktura zdejší dřevinné skladby je výsledkem rozdílné růstové dynamiky jednotlivých druhů dřevin, jejich nestejného stáří a rozdílného původu. Výškově i věkově diverzifikované porosty umožňují efektivnější využívání světla, vody a živin, což podporuje biodiverzitu a stabilitu celého ekosystému.

Z morfologického hlediska se jedná o polohřbet, resp. klín s nadmořskou výškou cca 660 m s prudkým klesáním do údolních pramenišť s nadmořskou výškou 550 m na obě strany hřbetu. Staré stromy a mrtvé dřevo poskytují útočiště ptákům, obojživelníkům, malým savcům a mnoha druhům hmyzu, které jsou svými vývojovými cykly vázány na odumírající nebo mrtvé dřevo. Lokalita je součástí ochranného pásma pramenišť minerálních vod Františkovy Lázně.

‍

Na části vymezeného území se nachází prvky víceetážového porostu vzniklého v důsledku historického rozvolnění původního lesa a absence dalšího těžebního postupu. V přestárlé části „ostrova“ je hojně zastoupeno mrtvé (především stojící) dříví, které poskytuje útočiště a potravu pro mnoho druhů organismů – například dřevokazné houby, hmyz, ptáky a drobné savce. V okolí pramenišť je zaznamenán výskyt chráněného mloka skvrnitého. Jeho přítomnost svědčí o dobré kvalitě vody a celkově zdravém ekosystému.

‍

Historický vývoj přestárlých porostů buku, borovice a smrku odráží probíhající přírodní procesy a vliv lidského hospodaření v této oblasti Krušných hor. Přibližně na 60 % plochy rostou borovice a buky. V příměsi je významně zastoupen smrk a dále pak modřín, bříza a okolo pramenišť olše.

Před 23 lety došlo k obnově přestárlého porostu na ploše 4,65 ha, ta byla obnovena v poměru borovice 2,32 ha, smrk 1,86 ha a buk 0,47 ha. Obnovená část je významně poškozena zvěří (loupání a ohryz).

Na stanovišti zachováme přirozené prostředí pro stromy, keře a půdní kryt, kde živočichové, rostliny nebo mikroorganismy najdou vše potřebné pro svůj vývoj a život: potravu, vodu, úkryt a prostor k reprodukci. Přestárlý porost ponecháme samovolnému vývoji. Mladší porosty budou rozděleny na tři části, kde uplatníme rozdílný způsob výchovy. Na první části využijeme současné zásady hospodaření s redukcí poškozených stromů se sníženou stabilitou; u kvalitních jedinců provedeme ochranu kmene proti poškození zvěří. Druhá část plochy bude ponechána samovolnému vývoji s podporou biodiverzity. Na poslední části provedeme velmi silný zásah tak, aby došlo k prosvětlení celého porostu. Předpokladem je razantnější přirozená obnova dalších dřevin.

Pomocí kombinované péče docílíme vytvoření diferencovaného a stabilního porostu s vysokou biodiverzitou na celé ploše zvolené lokality.