- LS Znojmo JPRL 523 E 13, 523 D 13

- Katastrální území Kravsko, číslo parcely 572, 573/1, 575/2 (část), 625/1 (část), 73

- Lokalita navazuje na přírodní krajinářský park s rybníkem kolem zámku v Kravsku. Porosty vede stezka LČR. Lokalita je součástí přírodního parku Jevišovka.

Páchník hnědý je silně ohrožený druh brouka z čeledi vrubounovití, který se vyskytuje lokálně na téměř celém území ČR (s výjimkou horských oblastí). Páchník hnědý preferuje lokality s vysokým počtem alejí a solitérních stromů. Vyskytuje se především na dvou typech stanovišť, které byly v minulosti specifickým způsobem obhospodařovány. Prvním typem jsou vrbovny a pastevní lesy; druhým staré parky, obory, aleje či hráze rybníků.

Páchník hnědý je typickým saproxylofágním druhem osidlujícím trouchnivějící stromové dutiny stojících, živých stromů. Mrtvé a ležící stromy neudrží stabilní mikroklima, a proto jsou pro páchníka nevhodné. Preferuje větší a střední dutiny s vchodem výše na kmeni. Larvy mají víceletý vývoj v dutinách listnatých stromů. Imaga se objevují od května do září, aktivní jsou večer a v noci. Létat jsou brouci schopni pouze na velmi krátké vzdálenosti, dutinu však opouštějí jen výjimečně.

Lesní porosty s převahou dubu zimního mají charakter parku. Věk porostů je dle LHP 139 let a v současné době jsou mnohé stromy již různě poškozené a odumírají. Z tohoto hlediska jsou proto perspektivní pro řadu zvláště chráněných druhů brouků a dalších druhů vázaných na odumřelé dřevo a staré stromy.  Pro zachování populace páchníka a ostatních ohrožených druhů na této lokalitě bude do budoucna klíčová obnova porostů a tím zajištění následné generace vhodných stromů.

Lokalita je součástí přírodního parku Jevišovka, který zde byl vyhlášen v roce 1977 za účelem zachování krajinného rázu. Park se rozprostírá podél řeky Jevišovky a více než polovina území je zalesněná. V některých místech les svou skladbou odpovídá původním porostům s habrem, dubem, javorem a lípou. Dle archeologických nálezů bylo území osídlené už v dobách paleolitu a má i dnes celou řadu historických památek.

V roce 1190 se Kravsko stalo součástí hospodářské základny premonstrátského kláštera v Louce u Znojma. Po zrušení kláštera statek Kravsko v roce 1784 koupil hrabě Jan Václav Ugarte a přestavěl ho na barokní zámek.  Lokalita s názvem Anglická zahrada přímo navazuje na zámecký areál. Byla založena v táhlém lesním údolí na místě vypuštěného rybníka Žabka na počátku 19. století lesníkem Josefem Renettem. V dochované hrázi bývalého rybníka jsou patrné dva klenuté kamenné mosty z roku 1805 a potok pod lesní strání, který byl přeložen do umělého koryta kolem poloviny 19. století.

V roce 2024 byl v této lokalitě v rámci monitoringu evropsky významných druhů pro Agenturu ochrany přírody a krajiny ČR zaznamenán výskyt velmi významné populace zvláště chráněných druhů brouků pro region Znojemska. V roce 2024 proběhla za účasti pracovníka Krajského úřadu Jihomoravského kraje a biologického dozoru zajištěného entomologem nahodilá těžba v rámci zajištění veřejného zdraví a bezpečnosti.

S přihlédnutím ke zdravotnímu stavu stromů, vzhledem k věku porostů a skutečnosti, že se ve vybrané lokalitě nachází hojně navštěvovaná naučná stezka, je zde zapotřebí aktivní lesnický management ve prospěch páchníka hnědého. Pro stávající porosty navrhneme ve spolupráci s entomology nejvhodnější způsob obnovy, který bude spočívat v uvolňování přirozené obnovy živných dřevin a ve výsadbě listnáčů přirozené druhové skladby, které v horizontu 20–150 let nahradí současné obsazené stromy. K obnově využijeme přirozených mezer, ale i skupinek již existujících nárostů nebo kombinovaného obnovního postupu, který zajistí obnovu slunných i stín snášejících dřevin. Rychlou náhradou za dožívající stromy bude na vhodných místech výsadba vrb, která při pravidelném ořezu umožní vznik dutin už u mladých jedinců.

Z důvodu výskytu zvláště chráněných druhů živočichů je třeba navrhované postupy pro zlepšení podmínek pro jejich přežití konzultovat s orgánem ochrany přírody a získat výjimku zasahovat do jejich přirozeného vývoje.

• LHC 1428 Stříbro

• JPRL: 257 E, 257 F, 257 G

• katastrální území: Bezemín, pozemky p.p.č. 651/1 – část, 641, 640, 635, 692, 691, 644, 637, 636, 718, 690

Lokalita Bezemínského pohřebiště, nacházející se v katastrálním území Bezemín v okrese Tachov, představuje ekologicky cenný ekosystém s vysokou mírou přírodní zachovalosti a minimálním vlivem člověka. Geomorfologicky se jedná převážně o skalnatá stanoviště s nízkou dostupností živin, což výrazně omezuje produkční potenciál území pro hospodářské využití lesních porostů. Pro svůj členitý reliéf a specifické ekologické podmínky má oblast zásadní význam pro přirozené sukcesní procesy, které zde probíhají bez přímé lidské regulace. Minimální zásahy do prostředí umožňují spontánní vývoj ekosystému, podporují obnovu původní vegetace a přispívají k udržení vysoké biodiverzity.

Stromové patro tvoří hlavně dub letní, typický pro středoevropské listnaté lesy. Na úrodnějších místech roste také lípa srdčitá a javor klen, které zvyšují druhovou pestrost. Vlhčí místa u vodních toků osidluje olše lepkavá a olše šedá, které preferují vlhké půdy. V západní části území se vyskytuje dutohlávka lesní – lišejník, který roste v chudých a náročných podmínkách. Bylinné patro je zastoupeno několika zajímavými druhy, například kozincem sladkolistým, který roste v teplejších oblastech. Dále zde najdeme smolničku obecnou, tolitou lékařskou, kopretinu okoličnatou a prvosenku vyšší, která je vázána na vlhčí stanoviště pod stromy. V okolních lesích má své teritorium spárkatá a černá zvěř, ale také drobní savci jako veverka obecná nebo jezevec lesní. Z ptactva zde můžeme pozorovat datla černého, sojku obecnou a různé druhy pěvců, například sýkoru koňadru. U vodních toků žije skokan hnědý, užovka obojková a různé druhy vážek.

Na území ostrova se nachází pozůstatky starého slovanského hradiště, které stálo nad soutokem Hadovky a Úterského potoka. Mělo nepravidelný obdélníkový tvar o rozměrech přibližně 300 × 160 metrů a jeho opevnění dosahovalo délky přes 1 100 metrů. Dodnes je po celém obvodu patrný dobře zachovaný val. Roste zde přírodě blízký listnatý les, kde převažuje dub letní. Minimální zasahování člověka do přirozeného vývoje zdejších biotopů umožnily přirozený vývoj vegetace a zachování původních lesních porostů, zejména na skalnatých a málo úrodných stanovištích a vývoj specifických rostlinných společenstev, například dutohlávka sobí, která roste na chudých půdách, nebo lišejník terčovka bublinatá, vyskytující se na kůře stromů. V bylinném patře se objevují druhy jako kozinec sladkolistý, smolnička obecná, tolita lékařská, kopretina okoličnatá a prvosenka vyšší.

Lokalita prošla během staletí výraznými změnami, které ovlivnily jak přírodní podmínky, tak krajinu samotnou. Od 8. do poloviny 9. století zde stálo slovanské hradiště s mohylovým pohřebištěm. V té době byla oblast osídlena a využívána především k zemědělství. Po zániku hradiště hospodářská činnost postupně ustoupila. Snad i proto se zde uchovala původní vegetace a listnaté lesy se přirozeně stabilizovaly. V 18. století došlo k pokusu o zalesnění, tentokrát však převážně monokulturami, což druhovou pestrost na čas omezilo. Dnes je lokalita ekologicky stabilní a na její části probíhají přirozené procesy bez výrazných zásahů člověka.  V podrostu se nachází původní druhy rostlin jako je kozinec sladkolistý, smolnička obecná nebo tolita lékařská. Území zároveň poskytuje vhodné hnízdní podmínky pro různé druhy ptáků, například pro puštíka obecného nebo datla černého.

Vzhledem k přírodnímu stavu lokality a její omezené přístupnosti budeme na části území ostrova preferovat bezzásahový režim. Extrémní stanoviště s nízkým hospodářským potenciálem zcela vyloučíme z jakýchkoliv zásahů, abychom podpořili přirozenou dynamiku vegetace. To umožní nezávislý sukcesní vývoj vegetace a zachování původních druhů rostlin a živočichů. Trvale na celé ploše ponecháme stromy přirozené druhové skladby (dub letní, lípa srdčitá a javor klen). Plánovanou péči zaměříme na zachování přírodního charakteru lokality a podporu biodiverzity. Těžební i pěstební zásahy budeme provádět bez vzniku holin a ve prospěch dřevin přirozené druhové skladby.

- LHC: 1434 Hořice, JPRL 260J

- Katastrální území Syřenov (761851), parcela č. 722/1, 2345

- Lokalita se nachází na území EVL Kozlov - Tábor

Zajištění ochrany přirozených společenstev květnatých bučin a dubohabřin s pestrou druhovou skladbou všech stanovištně původních dřevin, které jsou zároveň potenciálním přirozeným stanovištěm ohrožených a zvláště chráněných druhů, jako je například výr velký (Bubo bubo), čáp černý (Ciconia nigra), lejsek malý (Ficedula parva), mlok skvrnitý (Salamandra salamandra), holub doupňák (Columba oenas) a některých zástupců netopýrů, z rostlin pak například okrotice dlouholisté (Cephalanthera longifolia) a medovníku meduňkolistého (Melittis melissophyllum). Dalším zajímavým pozorovaným druhem byl např. hnilák smrkový (Monotropa hypopitys).

‍

Hlavním typem vegetace v lokalitě jsou květnaté bučiny na čedičovém podloží vrchu Bradlec, společenstva dubohabřin jsou zde zastoupena spíše okrajově. Lesní porosty jsou zde relativně zachovalé s poměrně velkým množstvím mrtvého dřeva a stromů ve stadiu rozpadu. Převažují zde dřeviny přirozené druhové skladby; jedle a lípa jsou zastoupeny v minimální množství. Možným degradačním jevem je výskyt invazního druhu netýkavky malokvěté (Impatiens parviflora), která se v lokalitě vyskytuje, a v důsledku jejího šíření může docházet k potlačování původních druhů. Dalším degradačním jevem je jednotlivá příměs trnovníku akátu v okrajových částech ostrova.

V rámci území doposud probíhalo běžné lesnické hospodaření, které však mělo spíše extenzivní charakter. Z pohledu předmětu ochrany jsou dobře zachovány zejména porosty v hůře přístupných částech na prudkých kamenitých svazích vrcholu Bradlec, na němž se nachází stejnojmenná zřícenina středověkého hradu. Zřícenina je oblíbeným turistickým cílem a na vrcholu Bradlece se spojuje hned několik turistických tras. Dále se zde vyskytuje množství vyšlapaných chodníků.

Péči zaměříme na zachování a zlepšení stavu přítomných květnatých bučin (dubohabřin). V tomto ohledu bude maximálně podporována přirozená druhová skladba lesních porostů, v rámci péče podpoříme především méně zastoupené dřeviny původní druhové skladby jako jsou jedle a lípy, případně i jilm. Při výchově a obnově přednostně odstraníme geograficky nepůvodní či stanovištně nevhodné dřeviny (trnovník akát). Porosty budeme v maximální míře obnovovat přirozeně, nebo obnovou kombinovanou. Cílem lesnického hospodaření je členitější prostorová výstavba porostů s diferencovanou horizontální a vertikální strukturou a pestřejší druhovou skladbou. Tohoto stavu dosáhneme prostřednictvím delší obnovní doby a vhodnými výchovnými zásahy. Obnova porostů bude realizována primárně přirozenou obnovou, prostřednictvím maloplošných clonných sečí, předsunutých clonných kotlíků, vícefázových clonných sečí, případně bude prováděn jednotlivý nebo skupinový výběr (práce se světlem).

V lesních porostech zajistíme dostatečnou přítomnost mrtvého dřeva v podobě odumřelých, doupných a biotopových stromů. V maximální míře budou využívány a podporovány spontánní a autoregulační procesy s důrazem na přítomnost dřevin přirozené dřevinné skladby. V rámci managementu část plochy o velikosti 0,2 – 0,5 ha ponecháme bez zásahu (biotopová plocha). Kvůli zvýšenému pohybu osob v dané lokalitě je třeba jednotlivé zásahy přizpůsobit i bezpečnostnímu hledisku.

- LHC: 1427 Lanškroun, JPRL 114F17/01

- Katastrální území Čenkovice (619523), parcela č. 308/1

- Lokalita se nenachází na území CHKO ani MZCHÚ zároveň není součástí systému Natura 2000. Území spadá do Přírodního parku Suchý vrch – Buková hora

Cílem v této lokalitě je zajištění ochrany přirozených společenstev acidofilních bučin ve tvaru středního lesa s podporou všech stanovištně původních dřevin. Uvedené společenstvo bučin je zároveň potenciálním přirozeným stanovištěm zvláště chráněných druhů, jako je jako například holub doupňák, skřivan lesní, kulíšek nejmenší a sýc rousný.

Hlavním typem vegetace v lokalitě jsou acidofilní bučiny na podloží tvořeném svory a fylity. Lesní porosty jsou zde relativně zachovalé s menším množstvím mrtvého dřeva a stromů ve stadiu rozpadu. V druhové skladbě jednoznačně převažuje buk lesní, jehož věk se pohybuje kolem 200 let. Z dalších dřevin je významněji zastoupen smrk ztepilý a vtroušeně se zde vyskytuje jedle bělokorá. Bylinné patro je zde druhově poměrně chudé. Buk, jako hlavní dřevina, z hospodářské hlediska nedosahuje velké kvality, navíc je zde zastoupeno poměrně velké množství vícekmenných jedinců, jejichž předpokládaný původ je z pařezové výmladnosti. Díky tomu mají některé části ostrova charakter středního lesa. Ve světlejších částech porostů dochází ke spontánní přirozené obnově buku, ve zmlazení se ojediněle vyskytuje i jedle. Vrchol Bukové hory je oblíbeným turistickým cílem a na vrcholu se spojuje hned několik turistických tras. Zároveň se zde nachází lyžařský areál, který spadá pod Horský resort Buková hora.

V rámci dotčeného území doposud probíhalo běžné lesnické hospodaření, které však mělo spíše extenzivní charakter. Vzhledem k tomu, že předmětné bukové porosty historicky neměly hospodářskou kvalitu, probíhala zde těžba pouze v omezené míře a spíše cíleným výběrem. Díky tomu jsou porosty v lokalitě poměrně dobře zachovány. Díky specifickému způsobu hospodaření v minulosti mají současné porosty často charakter středního lesa.

Péči v této lokalitě přizpůsobíme zachování přítomných acidofilních bučin a charakteru středního lesa, který je z biologického hlediska cennější než běžný vysoký les. V tomto ohledu budeme maximálně podporovat přirozenou druhovou skladbu lesních porostů. Především zde podpoříme méně zastoupené dřeviny původní druhové skladby, a to především jedle a další listnaté dřeviny. Porosty budeme v maximální míře obnovovat přirozeně, uplatňovat budeme jak obnovu generativní, tak i vegetativní obnovu z pařezových výmladků. Této obnovy dosáhneme prací se světlem v rámci cílených těžebních zásahů. Cílem lesnického hospodaření je členitější prostorová výstavba porostů s diferencovanou horizontální a vertikální strukturou a pestřejší druhovou skladbou, kdy horní etáž bude tvořit kostra z jedinců buků vegetativního původu (výstavky). Dalších etáže budou tvořit jedinci vegetativního i generativního původu. Tohoto stavu dosáhneme prostřednictvím delší obnovní doby a vhodnými těžebními zásahy s různou mírou intenzity. Obnovu porostů budeme realizovat prostřednictvím maloplošných clonných sečí, předsunutých clonných kotlíků, vícefázových clonných sečí, ev. budeme provádět jednotlivý nebo skupinový výběr (práce se světlem). V lesních porostech zajistíme dostatečnou přítomnost mrtvého dřeva k zetlení v podobě odumřelých, doupných a biotopových stromů. Vhledem ke zvýšenému pohybu osob v dané lokalitě je třeba jednotlivé managementové zásahy uzpůsobit s ohledem na bezpečnost návštěvníků lesa.

- LHC: 1521 Jablonec nad Nisou, JPRL 463D17

- Katastrální území: Bedřichov u Jablonce nad Nisou (631365), parcela č. 677/8

- Lokalita se nachází na území III. zóny CHKO Jizerské hory, zároveň je součástí Ptačí oblasti Jizerské hory

V této lokalitě je prioritou zajištění ochrany přirozených společenstev acidofilních horských bučin, které jsou zároveň přirozeným biotopem celé řady druhů zvlášť chráněných živočichů i evropského významu. Například je to sýc rousný (předmět ochrany Ptačí oblasti Jizerské hory), kulíšek nejmenší, datel černý, ořešník kropenatý, okrajově i tetřívek obecný (zimní stanoviště, zdroj potravy).

Hlavním typem vegetace v lokalitě jsou acidofilní bučiny v nadmořské výšce 890 m n. m. na podloží, které tvoří granity a granodiority. Lesní porosty jsou zde velmi zachovalé s významný množstvím mrtvého dřeva a stromů ve stadiu rozpadu s četným výskytem dutin a mikrobiotopů. V druhové skladbě jednoznačně převažuje buk lesní, věk horní etáže je přes 200 let. Z dalších dřevin je zastoupen vtroušený smrk ztepilý. V spodní etáži rovněž dominuje buk, vtroušeně se zde vyskytuje smrk, jeřáb ptačí a jedle bělokorá. Bylinné patro je zde druhově poměrně chudé. Horní etáž je v současné době již poměrně rozvolněná a porost je na počátku fáze rozpadu. Spodní etáž je tvořena bohatým přirozeným zmlazením buku.

Bílá bučina je ostrovem obnovy přírody v pravém slova smyslu, neboť již z historický leteckých snímků je patrné, že i naši předkové ho pro jeho výlučnost ušetřili a ponechali k prakticky spontánnímu vývoji. To je zřejmé i z toho, že okolí ostrova mělo historicky zcela odlišný charakter z hlediska druhového složení. V rámci dotčeného území doposud byly realizovány jen zcela minimální hospodářské zásahy. Díky tomu je bukový porost, který ani v širším okolí nemá obdobu, velmi dobře zachován.

Hlavním cílem péče je především zachování těchto unikátních bučin a ponechání lokality samovolnému vývoji. V rámci porostu tak bude postupně probíhat malý vývojový cyklus se všemi jeho fázemi. Do porostu není třeba nijak zasahovat ani z hlediska jeho obnovy, neboť porost se bohatě zmlazuje. Mrtvé dřevo ve stojící i ležící podobě budeme v porostu plánujeme ponechávat v plném rozsahu. Jediné potenciální zásahy mohou být realizovány u přiléhající lesní cesty, a to z důvodu zajištění bezpečnosti osob v dané lokalitě. Všechny zásahy by však měly být provedeny maximálně šetrně s ohledem na předmět ochrany ostrova obnovy přírody.

• LHC: 1517 Přeštice

• JPRL: dílec 415 C, 416 C

• katastrální území: Malechov, pozemek p.p.č. 771/1 část a Ježovy, pozemek p.p.č. 354/1

Ostrov Běleč se rozkládá v katastrálním území Malechov, západně od města Švihov. S plochou 21,47 ha zahrnuje část buližníkového vrchu Běleč, který dosahuje nadmořské výšky 712 m. Celá oblast je pokryta mezofilní květnatou bučinou, kde dominuje buk lesní s porostem starším více jak 200 let. Dále se zde vyskytují javor mléč, javor klen, dub zimní a jedle bělokorá, spolu s dalšími taxony dřevin. Bylinné patro tvoří převážně acidofilní druhy rostlin typické pro oligotrofní stanoviště. Mezi nejvýznamnější patří svízel vonný a bažanka vytrvalá, dále lilie zlatohlavá, lipnice hajní, konvalinka vonná, kokořík mnohokvětý, kapraď samec a osladič obecný. Lokalita je bohatá i na hmyz, zejména na různé druhy nosatců a zobonosek.

Významná je přítomnost početné skupiny xylofágních tesaříků a kovaříků. Biotop je také důležitým útočištěm pro ptáky a další živočichy. K nejběžnějším druhům ptáků zde patří strakapoud velký, datel černý, budníček lesní, pěnkava obecná, červenka obecná, brhlík lesní a sýkora koňadra. Ze savců se zde často vyskytují srnec obecný, daněk skvrnitý, muflon, zajíc polní, prase divoké, kuna lesní a myšice křovinná. Lokalita navazuje na PR Bělč a je součástí evropsky významné lokality Švihovské hvozdy.

Lesní porosty jsou ponechávány bez výrazných hospodářských zásahů a postupně směřují k režimu samovolného vývoje. To je patrné z přítomnosti velkého množství stojícího a na zemi ležícího tlejícího a mrtvého dříví. Buk a jasan se v některých částech zmlazují. Dochází zde tak k přirozené regeneraci ekosystému bez vlivu člověka. Změny druhové skladby a šíření jiných dřevin mohou ovlivnit dynamiku lesa. Území je velmi cenné i z hlediska entomologického. Významný je výskyt hmyzu vázaného na listnaté lesy přirozeného charakteru. Uvedený lesní ekosystém je ideálním biotopem pro vývoj dutinových ptáků. Výškově, věkově a druhově rozrůzněné porosty poskytují díky svému stáří dostatek hnízdních možností.

Území ostrova obnovy přírody Běleč bylo součástí zalesněné krajiny, která nebyla výrazně ovlivněna zemědělským hospodařením. Přesto zde docházelo k lokálním těžbám dřeva, především formou výběru po ploše, při němž se jednotlivě nebo ve skupinách vybíraly stromy ke zpracování. Historicky bylo ale území trvale zalesněno. Dřevinná skladba byla podobná současnému stavu, i když podíl javora mléče a javora klenu mohl být nižší. Přítomnost dalších druhů, jako dubu zimního, nebo jedle bělokoré, byla pravděpodobně stabilní, ovšem s odlišnou dynamikou růstu než dnes.

Bylinné patro zahrnovalo acidofilní druhy, podobné těm, které se zde nacházejí dnes. Lilie zlatohlavá, konvalinka vonná či svízel vonný se vyskytovaly pravděpodobně stabilně, ale konkurence mezi rostlinami mohla mít jiné podoby v závislosti na tehdejší hospodářské strategii.

Péči o území ostrova obnovy přírody Běleč zaměříme na zachování ekologické stability, podporu přirozených procesů a ochranu biodiverzity. Cílem je minimalizovat lidské zásahy a umožnit samovolný vývoj lesa. Vzhledem k ekologickému významu květnatých bučin budeme podporovat dřeviny přirozené druhové skladby a omezovat šíření jiných dřevin, např. javora mléče a klenu, které by mohly narušit původní složení lesa. Zvýšený zřetel budeme klást na zachování mikrobiotopů, například dutin starých stromů, odumírajících stromů a tlejícího dřeva.

- LHC 1483 Hluboká nad Vltavou, JPRL 602A

- Katastrální území Dehtáře u Českých Budějovic

- Lokalita se nachází na rybníku Dehtář, ptačí oblast Dehtář

Dehtářský ostrov se nachází na stejnojmenném rybníce Dehtář, který je sedmým největším rybníkem v Jihočeském kraji a desátým v celé České republice. Nachází se 15 km na západ od Českých Budějovic na území obce Žabovřesky.  V roce 2009 byla v rámci vytváření soustavy Natura 2000 vyhlášena ptačí oblast Dehtář o rozloze 351.95 ha. Vyskytuje se zde mnoho druhů vodního ptactva, například rybák obecný (Sterna hirundo) a husa velká (Anser anser).

Na ostrově se dlouhodobě vyskytuje stabilní hnízdní kolonie volavek popelavých (Ardea cinerea). Volavky popelavé hnízdí především v korunách vysokých stromů a na hnízdiště se páry každoročně vrací.

Dále je na většině plochy ostrova starý porost (cca 140 let) dubu a borovice, v menší míře jsou zastoupeny porosty mladší (cca 1,30 ha do 30 let věku). Je zde tedy předpoklad výskytu druhů vázaných na odumírající, mrtvé a trouchnivějící dřevo.

V současné době jsou na ostrově prováděny jen nejnutnější pěstební práce na mladých porostech. Ve starých porostech je prováděna pouze nejnutnější nahodilá těžba. V porostu s vlastní ptačí kolonií nejsou prováděny zásahy žádné.

Ostrov byl historicky využíván především rybářstvími, které hospodařili na rybníku Dehtář. Na pozemcích byly v minulosti chovány divoké kachny, z ostrova je přístup k tzv. „prubišti“ rybníka. Celý ostrov je spojen s pevninou umělou hrází vybudovanou rybáři v minulosti.

Na ostrově budeme provádět pouze těžbu k odstranění nebezpečných, případně zdraví ohrožujících stromů. Dále zde chceme provádět nutnou pěstební péči a následnou výchovu mladých lesních porostů. Vytěžené dřevo zejména starých dubů pak plánujeme v maximální možné míře ponechávat na místě pro vývoj chráněných druhů na něj vázaných.

-       LHC Ledeč nad Sázavou, oddělení a dílec: 334C,334D, 333A, 333B, 333C, 333D, 339D

-       Katastrální území Borovsko, pozemek č. 326/1,270, 391/2, 325/2 a k.ú. Hulice pozemek č. 242/1

-       Lokalita navazuje na hadcový lom u obce Bernartice

-       V ochranném pásmu vodního zdroje, vodní nádrže Švihov

Dolnokralovické hadce jsou jednou z nejvýznamnějších hadcových lokalit v ČR. Jedná se o oblast s největším výskytem hadcových (sub)endemitů, tedy druhů téměř výlučně vázaných na určité omezené území. Unikátní je zapojení několika vegetačně rozdílných typů. Jsou to štěrbinové vegetace hadcových skal a drolin na příkrých svazích a hadcové bory. Nejvýznamnější je výskyt českého endemitu, kriticky ohroženého druhu kuřičky Smejkalovy (Minuartia smejkalii) přímo na hadcových skalkách. Vzhledem k unikátnosti druhu a jeho omezenému výskytu je kuřička Smejkalova chráněna zákonem jak na české, tak i mezinárodní úrovni.

Kuřička Smejkalova (Minuartia smejkalii) je nenápadná trsnatá rostlina, která kvete drobnými bílými kvítky. Hlavní doba květu je převážně v červnu až v červenci. Během horkého a suchého léta pak rostliny na skalkách usychají. Pokud je ale příznivý podzim, rostliny opět obrazí a vykvetou. Kuřička se rozmnožuje převážně pomocí semen či vegetativně rozpadem trsů na několik menších.

Vyskytuje se pouze na stanovištích tvořených hadcem. Preferuje osluněná stanoviště až polostín bez přílišné konkurence ostatních rostlin. Jakmile však dojde k nárůstu množství okolních rostlin či k většímu zastínění lokality, kuřičce hadcové se přestane dařit a poměrně rychle vyhyne.

Další kriticky ohrožené druhy vázané na hadcové podloží jsou mochna Crantzova hadcová (Potentila crantzii ssp. Serpentini), teplomilná pomněnka úzkolistá (Myosotis stenophylla) či hvozdík kartouzek hadcový (Dianthus carthusianorum subsp. Capillifrons).

Aktuálně se zde nachází hadcový bor s převahou borovice lesní a ostrůvkovitě vyvinutou typickou hadcovou vegetací. V prosvětlených plochách dochází ke značnému rozrůstání třtiny rákosovité (Calamagrostis arundinacea) a ostružiníků (Rubus sp.), jejichž kompaktní porosty omezují hadcovou vegetaci.

Lokalita Dolnokralovické hadce se nachází ve východní části okresu Benešov. Hadcové těleso zde zaujímá rozlohu cca 275 km². Původně celistvá oblast ale byla značně fragmentována výstavbou přehradní nádrže Švihov v 70. letech minulého století, kdy došlo k zatopení nejméně poloviny hadcových skal. Dále byla lokalita rozdělena výstavbou dálnice D1.

Kuřička Smejkalova se dostala do České republiky v době ledové, kdy se šířily horské druhy z Alp i do nižších poloh a do téměř celé Evropy. Po skončení doby ledové zde kuřička zůstala a díky izolaci od svých příbuzných a specifickým stanovištním podmínkám se vyvinula v nový druh.

V lokalitě Dolnokralovické hadce se vyskytuje větší životaschopná populace. Zbývající populace je roztroušena na řadě menších lokalit na březích přehrady.

Český svaz ochránců přírody již více jak 25 let monitoruje lokality výskytu hadcových druhů, na Dolnokralovických hadcích byl opakovaně proveden botanický průzkum.

Péči zaměříme na opatření ve prospěch hadcových druhů.

Plochy budeme udržovat proti zarůstání konkurenčně silných rostlin, především expandující třtinou rákosovitou (Calamagrostis arundinacea). Prováděno bude pravidelné sečení ploch a řízená pastva stáda ovcí. Dále prosvětlíme jednotlivá místa výskytu hadcových druhů a zajistíme narušení půdního povrchu pro zlepšení jejich konkurenceschopnosti.

Umělá obnova bude prováděna přednostně dřevinami přirozené druhové skladby dle příslušného souboru lesních typů, v místech výskytu předmětů ochrany pak pouze geograficky původními dřevinami. Při těžbě lesníci nebudou používat těžkou techniku, aby nebyl předmět ochrany nevratně poškozen. Vyloučeno je použití herbicidů, hnojení či vápnění pozemků. Úprava povrchu pozemních komunikací je možná pouze za použití místního přírodního materiálu stejného geologického původu.

- LHC Kladská 1541, JPRL 323D111, 323F119, 324A102, 324B110, 324C113

- Katastrální území Nová Ves u Sokolova, parcely 613 (část), 627/1 (část), 645/13 (část), 2093 (část), 2110/1 (část), 2125 (část), 2340/1 (část), 2343 (část)

- Lokalita je součástí II. zóny CHKO Slavkovský les

Jedná se o mokřadní luční biotop s výskytem vzácných rostlinných a živočišných druhů vázaných převážně na mokřadní společenstva jako jsou: prha arnika, úpolín nejvyšší, ostřice blešní, klikva bahenní, tučnice obecná, prstnatech Fuchsův, vachta trojlistá, vrba rozmarýnolistá, žluťásek borůvkový, ještěrka živorodá, skřivan lesní. Rostlinné a živočišné druhy zde mají optimální podmínky ke svému životu a rozvoji. Rostliny jsou v dobré kondici, vitální a zdravé, opakovaně kvetou, nejsou nikterak poškozené. Živočišné druhy jsou pozorovány opakovaně v různém množství a v různém ročním období.

Lokalita je tvořena lučním pruhem pod bývalým elektrickým vedením vysokého napětí. Průběžně byla udržována bez keřového a stromového patra. Tvoří ji pruh obklopený z obou stran lesními komplexy rostoucími převážně na vodou silně ovlivněných půdách. Přítomny jsou četné vodní stružky a vodoteče. Přibližně uprostřed protéká napříč lokalitou Luční potok s přirozeně meandrujícím nenarušeným korytem. Podél potoka lze najít olšiny ve velmi dobrém stavu. Po ploše je možno spatřit ojediněle vystupující větší či menší balvany. Celá lokalita je kromě okrajových částí navazujících na asfaltové silnice minimálně využívána k jakémukoliv hospodaření, zájem návštěvníků zdejší oblasti je taktéž minimální. Je zde klid umožňující přirozené fungování biotopu. Živočišné druhy nejsou nikterak rušeny, mohou se úspěšně vyvíjet. Lokalita je hojně navštěvována spárkatou zvěří – především sičí (jelen sika), jelení (jele evropský) a černou (prase divoké). Na několika místech jsou umístěny myslivecké kazatelny používané k individuálnímu lovu. V nově obnoveném LHP jsou tyto plochy popsány jako bezlesí (další bezlesí) a požívají ochranu pozemků určených k plnění funkcí lesa (PUPFL). Z pohledu ochrany přírody je celá lokalita zahrnuta v druhé zóně CHKO Slavkovský les. Není zde žádné maloplošně chráněné území ani evropsky významná lokalita.

Jedná se o plochu bývalého elektrovodu, který zde fungoval několik desetiletí. Na počátku 20. let tohoto století byla pro nový elektrovod vybrána jiná vhodnější trasa. Důvodem byla jak lepší dostupnost při kontrole a údržbě zařízení, tak zájmy ochrany přírody.

Zachováme odlesněný charakter ploch, budeme zde provádět případné vyřezávky náletových dřevin. Cílem zde bude neměnit vodní režim lokality a nenarušovat půdní povrch. Pro hospodářské využití plánujeme využívat pouze okrajová místa v těsném sousedství lesních komplexů, zpravidla pro případný pojezd techniky. Celkově chceme zachovat současný příznivý stav biotopu, který umožňuje existenci a rozmnožování rostlinných a živočišných druhů. Při následných obnovách LHP ponecháme lokalitu v bezlesí a nebudeme zde provádět žádné návrhy zalesnění. Nadále můžeme podporovat intenzivní lov spárkaté zvěře, která mnohdy napáchá výrazné škody na rostlinných druzích.

- LHC: 1466 Ronov nad Doubravou, JPRL 508B12a

- Katastrální území Třemošnice nad Doubravou (770736), parcela č. 204/1, 688/4, 689/3, 691/1, 691/2

- Lokalita se nenachází na území CHKO ani MZCHÚ, zároveň není součástí systému Natura 2000

V lokalitě se nachází přirozená společenstva dubohabřin s mozaikovitým výskytem středního lesa jako pozůstatku tradičního způsobu hospodaření. Chceme zde podpořit věkové a prostorové diferenciace již od nejmladších fází vývoje porostu s důrazem na stanovištně původní dřeviny. Je žádoucí i podpora druhů živočichů a rostlin vázaných na světlé lesy se zvláštním akcentem na dutinové druhy ptactva a netopýrů.

Hlavním typem vegetace v lokalitě jsou hercynské dubohabřiny na živných půdách. Lesní porosty jsou zde relativně zachovalé s menším množstvím mrtvého dřeva, doupných stromů a stromů ve stadiu rozpadu. V druhové skladbě převažuje dub, habr a lípa, dále je zde zastoupena široká paleta listnatých dřevin původní druhové skladby. Mimo to je zde zastoupen stanovištně nepůvodní dub cer a modřín. Bylinné patro je zde druhově poměrně bohaté se zastoupením druhů typických pro společenstva dubohabřin (svízel vonný, strdivka nící, lipnice hajní, hrachor jarní). V rámci lokality se vyskytuje poměrně velké množství vícekmenných jedinců, jejichž předpokládaný původ je z pařezové výmladnosti. Přítomné porosty tak mají v některých částech charakter středního lesa případně nepravých kmenovin. Ve světlejších částech porostů dochází k přirozené obnově dubu, habru a lípy, ve zmlazení se vyskytují i další listnaté dřeviny, přítomnost přirozené obnovy je částečně limitována vlivem spárkaté zvěře. Terén je převážně mírně zvlněný, s několika izolovanými skalními výstupy, přispívajícími k rozmanitosti lokality. Vlastní území je situováno v pásu převážně zemědělských pozemků na pravém břehu Doubravy mezi souvisle zalesněnými komplexy na hřebeni Železných hor a v údolí Doubravy a má tak mimořádný význam pro lokální biodiverzitu.

Na území doposud probíhalo běžné lesnické hospodaření s nízkou intenzitou danou izolovanou polohou v zemědělské krajině. Způsob vzniku současných porostů lze dnes dovozovat pouze na základě historických leteckých snímků. Podle stavu z roku 1938 se jedná o souvislou plochu mladých listnatých porostů bez výrazné diferenciace s výjimkou ponechaných výstavků z předchozí generace porostů, již po 20 letech však porosty vykazují výraznou výškovou diferenciaci. To nasvědčuje výmladkovému původu rychleji odrůstajících ploch. Lze tak dovozovat, že v minulém obmýtí bylo na lokalitě hospodařeno velkoplošnými sečemi s ponecháním části horní etáže, následný porost pak vznikal jak zmlazením z horní etáže, tak vegetativně pařezovou výmladostí. Díky tomuto specifickému způsobu hospodaření v minulosti mají současné porosty často charakter tvaru středního lesa. V posledních desetiletích se těžební zásahy prováděly pouze formou nahodilých těžeb, kdy byly zdravotním výběrem těženy pouze jednotlivé stromy či jejich skupinky.

Hlavním předmětem plánované péče je zachování přítomných dubohabřin a lokálního charakteru středního lesa, který je z biologického hlediska cennější než běžný vysoký les. V tomto ohledu budeme maximálně podporovat přirozenou druhovou skladbu lesních porostů, v rámci péče podpoříme i méně zastoupené dřeviny původní druhové skladby. Porosty budeme v maximální míře obnovovat přirozeně, uplatňovat budeme obnovu generativní i vegetativní (pařezová výmladnost). Této obnovy dosáhneme prací se světlem v rámci cílených těžebních zásahů. Díky uvedeným těžebním zásahům dosáhneme u stávajících porostů obecně sníženého zakmenění s variabilními světelnými poměry. Cílem lesnického hospodaření je členitější prostorová výstavba porostů s diferencovanou horizontální a vertikální strukturou a pestřejší druhovou skladbou. Horní etáž bude tvořit kostra z jedinců dubů (lip) vegetativního původu (výstavky). Dalších etáže budou tvořit jedinci vegetativního i generativního původu. Tohoto stavu dosáhneme prostřednictvím delší obnovní doby a vhodnými těžebními zásahy s různou mírou intenzity. Zejména v částech, kde bude záměrem podpora charakteru středního lesa, bude nutný výraznější zásah do horní etáže. Obnovu porostů budeme realizovat prostřednictvím maloplošných clonných sečí, předsunutých clonných kotlíků, vícefázových clonných sečí, ev. budeme provádět jednotlivý nebo skupinový výběr (práce se světlem). V lesních porostech zajistíme dostatečnou přítomnost mrtvého dřeva k zetlení v podobě odumřelých, doupných a biotopových stromů. Zároveň budeme postupně snižovat zastoupení stanovištně nepůvodních dřevin, zejména modřínu.

- LHC Litvínov 1489, oddělení a dílec: 185 A

- Katastrální území Havraň parcelní číslo 489/2; 506/1; 1034; 507; 508; 504/1; 509; 510; 511; 512; 513; 514.

- Lokalita navazuje na obec Havraň

Havraňský les je jednou z mála zalesněných oblastí v oblasti rozsáhlých lánů. Konkrétně se jedná o oblast zhruba 3 500 ha polí, luk a obcí, uprostřed kterých se tento zhruba 13 hektarový lesní komplex nachází. Poskytuje tak habitat pro druhy vázané na lesní porosty. Dlouhodobě udržovaný charakter lesa prezentuje příměstský typ lesa pěstovaného s důrazem na výběr jednotlivce nebo skupin.

Svým umístěním lesní porosty prezentují charakterem bohaté habrové doubravy s pestrým bylinným patrem, s bohatým jarním a letním aspektem. Dřevinná skladba je tvořena především dubem letním s příměsí ostatních dřevin.

V porostech s dlouhodobější historií je převaha dubu letního (Quercus robur) s příměsí borovice lesní (Pinus sylvestris) a jasanu ztepilého (Fraxinus excelsior). V podúrovni lesního porostu se vyskytuje javor babyka (Acer campestre). Zastoupení borovice a jasanu se postupem let snižuje, a to v důsledku prosychání porostu. Prosvětlený charakter lesa poskytuje možnost růstu řadě světlomilných dřevin a bylin v podrostu.

Druhá část mladšího charakteru je tvořena dřevinami spíše pionýrského typu, a to borovicí lesní (Pinus sylvestris), modřínem opadavým (Larix decidua) s příměsí jasanu ztepilého, dubu letního, javoru klenu (Acer pseudoplatanus).

Bylinné patro je tvořeno zástupci violek (Viola sp.), hrachoru (Lathyrus sp.), svízelů (Gallium sp.) a jiných bylin jarního a letního aspektu.

Hospodaření v lese u Havraně má dlouhou historii spojenou s vývojem obce. Tím, že se jedná o izolovaný lesní komplex, bylo pravděpodobně dříví využíváno pouze pro potřeby obce. Zásahy byly směřovány na jednotlivce, a to negativním výběrem v době, kdy byly na okraji fyziologického stáří. Část lesního komplexu byla v 60. letech minulého století uměle vytvořena, a to zalesněním travnatých ploch v severní a jižní části. Tento rozdíl je patrný z historických leteckých snímků.

Lesnické hospodaření zde bude probíhat v souladu s dlouhodobě nastaveným trendem, který je v oblasti realizován. Konkrétně to budou zásahy cílené na výběr jednotlivců, případně skupin. Důležité je zvolení dostatečné intenzity pro podporu dubu, který je v oblasti dřevinnou hlavní, vyžadující významné prosvětlení pro svou obnovu. Výrazné prosvětlení je žádoucí rovněž pro zmíněné bylinné patro.

Naším dlouhodobým cílem je výšková diverzifikace porostu tvorbou malých obnovních prvků tak, aby bylo zastoupeno co nejvíce tloušťkových tříd. Ponechávat budeme v horních etážích přestárlé výstavky bez plánovaného smýcení, jako podporu druhů vázaných na mrtvé dřevo.

Charakter oblasti, její umístění, vegetační podmínky a tlak zvěře zohledníme v případné podpoře přirozené obnovy, tj. přípravou půdy mechanickou i chemickou v místech, kde bude v semenných letech potřeba podpořit ujímavost semenné suroviny proti významnému faktoru buřeně živného stanoviště.

Upřednostníme přirozenou formu obnovy s podporou méně zastoupených druhů dřevin a výběrem cílových jedinců v juvenilních stádiích.

V mladších porostech bude výchova cílená na podporu dubu a cenných listnatých dřevin (třešeň, javor). Ostatní druhy dřevin zachováme pro zajištění dostatečné biodiverzity, nebude k nim však přistupováno jako k cílovým, tedy dlouhodobě stabilizované kostře porostu.

• LHC Židlochovice JPRL 425C7b, 424F1c, 424F1a, 424F0u, 424F0p, 424F9, 424F5
• Katastrální území Sedlec u Mikulova, parcela 1154/1 (část)
• Lokalita je součástí obory Bulhary a evropsky významné lokality Milovický les. Převážná část lokality je zaplocena oborním plotem a je jen obtížně přístupná.

Jasoň dymnivkový je kriticky ohrožený druh motýla ČR. V Československu byl v minulosti místy hojný. V současnosti v Čechách již vyhynul a žije pouze na Moravě. Tento denní motýl obývá rozhraní (ekoton) např. les - louka, řídké a slunné listnaté a smíšené lesy a louky od nížin do hor, které jsou domovem jeho živných rostlin – několika druhů dymnivek. Po spáření vyhledávají samičky místa v polostínu, kde rostou dymnivky. Tam kladou do hrabanky a suchého listí vajíčka. Další rok na jaře se z vajíček vylíhnou housenky, které se živí ještě nekvetoucími dymnivkami, zakuklí se a v květnu a červnu téhož roku z kukly vyletí dospělý motýl. Samice motýlů nekladou vajíčka na dymnivky v zastíněných místech. Proto jsou pro motýla nezbytné dymnivky na osluněných nebo pohostinných místech.

Z původně relativně zapojeného lesního porostu ve věku asi 80 let byla vytvořena mozaika otevřených biotopů a světlých lesů s jednotlivými ponechanými stromy. Takto vznikl optimální biotop pro populaci jasoně s velkým podílem ekotonových ploch, který tento druh potřebuje pro svůj vývoj.

V roce 2019 proběhla komunikace s pracovníky správy ochrany přírody CHKO Pálava a Lesy ČR, kdy ochranáři lesníky upozornili na výskyt jasoně dymnivkového v této lokalitě a její mimořádný význam pro zachování populace tohoto druhu v Milovickém lese. Na podzim roku 2019 lesníci ve spolupráci s ochranou přírody na této lokalitě provedli porostní úpravy, které zlepšily podmínky pro přežití zdejší populace jasoně. Došlo k prosvětlení a rozvolnění vybraných částí porostních skupin a vytvoření biokoridoru s otevřenou plochou, která je i nadále udržována proti zarůstání dřevinami. Při těžebních pracích byly ponechány i vybrané stromy (výstavky), které zde zůstanou až do svého rozpadu. Pozitivní výsledek těchto opatření se v roce 2020 projevil ve zvýšení početnosti populace jasoně. V následujících letech lesníci provedli výřez keřů a vyžínání vegetace. V roce 2024 pak došlo k rozšíření této plochy odlesněním navazující plochy o výměře 1,60 ha západně od dříve vytvořeného biotopu s dalšími ponechanými dřevinami.

Péči zaměříme na provádění opatření ve prospěch jasoně dymnivkového. Stávající otevřené plochy budeme udržovat proti zarůstání dřevinnou vegetací výřezy, případně sečením. Odlesněné plochy nebudou zalesněny a budeme sledovat vliv opatření na populaci. V úvahu připadají další porostní úpravy po dohodě se specialisty s CHKO Pálava. Vyloučeno je použití insekticidních přípravků a intenzivních lesnický technologií.

Porostní lesnická mapa LHC Bučovice se zákresem hranic ostrova

- LHC: 1434 Hořice, JPRL 114A

- Katastrální území Karlovice (663328), parcela č. 1268/6

- Lokalita se nachází na území 2. zóny odstupňované ochrany přírody CHKO Český ráj

Ekosystém jasanové-olšiny a mokřadu s reprezentativním výskytem typických druhů dřevin i rostlin. Hlavním předmětem je ochrana biotopů zvláště chráněných druhů rostlin (potočnice lékařská, potočník vzpřímený) a živočichů (bekasina otavní, chřástal vodní, linduška luční), kteří se zde mají potvrzený či potenciální výskyt.

V současné době se jedná o zapojený porost s převahou olše lepkavé, její příměs tvoří olše šedá, bříza a jasan. Ve spodní etáži se nachází hustý podrost keřů. Střední a severní část plochy je výrazněji prořídlá nebo má charakter bezlesí. Plocha je silně zamokřená, místy s charakterem bažinaté olšiny nebo rákosiny. Míra zamokření je značně proměnlivá s ohledem na roční období a množství srážek v příslušném roce. Na ploše je vysoké zastoupení periodických i trvalých menších vodních ploch (tůní, tůněk), které jsou ideální biotopem pro vývoj obojživelníků.

V rámci dotčeného území doposud probíhalo běžné lesnické hospodaření, které však mělo spíše extenzivní charakter. Plocha je vzhledem k charakteru sousedních pozemků (zemědělské pozemky, komunikace) málo dostupná a s ohledem na její výrazné ovlivnění vodu problematická z hlediska těžební technologie.

Management zaměříme primárně na zachování ekosystému olšového luhu. V rámci stávajícího porostu naplánujeme těžební zásahy v podobě jednotlivého výběru jedinců horního stromového patra, jehož cílem bude prosvětlení porostních okrajů. Zvýšený přísun světla do porostu by měl zlepšit životní podmínky chráněných druhů rostlin a živočichů. V rámci managementu zde bude naším cílem zvýšení podílu mrtvého dřeva (stojícího i ležícího), dále doupných a biotopových stromů. V rámci plánovaných zásahů se budeme snažit o eliminaci stanovištně nevhodné olše šedé. Dalším opatřením bude případná eliminace invazních druhů rostlin. Část plochy o velikosti 0,2 – 0,5 ha ponecháme bez zásahu.

- LHC Litvínov, oddělení a dílec: 360 A, B, C

- Katastrální území Meziboří u Litvínova parcelní číslo 454/1; 431/1; 463/2

- Lokalita navazuje na město Meziboří

- EVL Východní Krušnohoří

Buková stanoviště v oblasti vyhlášené Evropsky významné lokality Východní Krušnohoří jsou stanoveným předmětem ochrany. Stanoviště poskytují biotop řadě druhů vázaných na acidofilní a květnaté bučiny. Zástupcem těchto druhů je např. kovařík fialový, který ke svému životu potřebuje nejen dostatečně biologicky kvalitní stanoviště, ale také dostatek mrtvého dřeva, které zajišťují staré bukové porosty.

Oblast „ostrova“ prezentuje lesnické hospodaření s managementem zaměřeným na podporu stanovišť a druhů. V rámci naplnění tohoto modelu se v roce 2024 rozhodlo, že v lokalitě bude realizován mezinárodní projekt Interreg, kde jsou Lesy ČR jedním z řešitelů. Cílem projektu je definovat management, lesnické hospodaření, které bude společným naplněním potřeb lesníků a ekologů v rámci trvale udržitelného šetrného hospodaření a dostatečné podpory předmětu ochrany druhů a stanovišť.

Dominantní dřevinou v oblasti je buk lesní (Fagus sylvatica) s příměsí dubu zimního (Quercus petraea), smrku ztepilého (Picea abies), modřínu opadavého (Larix decidua), javoru klenu (Acer platanoides) a další plejády především listnatých dřevin tvořících různé typy směsí. Území v blízkosti měst Litvínov a Meziboří bylo historicky intenzivně lesnicky obhospodařováno. Dokazují to časosběrné snímky z let 1938 až 2024 a rovněž současná dřevinná skladba, jejíž součástí jsou i dřeviny nepůvodní jako například borovice vejmutovka (Pinus strobus), douglaska tisolistá (Pseudotsuga menziesii) nebo smrk omorika (Picea omorika). Hospodaření pravděpodobně probíhalo formou velkých clonných sečí, náseků a holosečí s využíváním potencionálu přirozené obnovy. Místa, kde nebylo dostatečné množství přirozené obnovy, byla dosázena dřevinami s výraznou dynamikou růstu.

Na území mělo významný vliv postupné zalidnění oblasti v době po druhé světové válce související s růstem průmyslu v podkrušnohorské pánvi. Z tehdy drobné vesnice, kterou bylo původně Meziboří, bylo během několika desítek let vybudováno velké město a došlo k významnému nárůstu potřeby plnění sociální funkce a zajištění dostatku dřevní hmoty pro potřeby obyvatel.

Lesnické hospodaření je zde plánováno na základě moderních přístupů k obnově bukových porostů, šetrnému a trvale udržitelnému hospodaření. Preferovat budeme cílené výběry ve prospěch zvyšování prostorové a druhové diferenciace (rozmanitosti) porostů, jejich procloňování a vytváření východisek obnovy. Včasným umístěním různě intenzivních zásahů zajistíme výškovou diferenciaci porostů a narušení současného homogenního stavu s vytvořením několikaetážových smíšených listnatých porostů, které budou více adaptivní vůči klimatické změně. Rovněž v takových porostech ponecháme dostatečné zastoupení části mateřského porostu, která bude sloužit jako biotop pro druhy vázané na staré lesy a taktéž jako dendromasa vázající uhlík.

Budeme využívat především přirozenou obnovu dřevin přirozené druhové skladby. Výsadba dřevin bude volena v místech, kde je zájem o zvýšení zastoupení dubu zimního v nižších polohách a v expozicích JV až JZ na vysychavých stanovištích. Takto cílenou umělou obnovu budeme kombinovat s významnějším procloněním v malých předsunutých obnovních prvcích, které mají za cíl diverzifikovat porost a obohatit druhovou skladbu.

V mladších porostech výchovu zaměříme na podporu biodiverzity, následované výběrem geneticky kvalitních jedinců pěstovaných dřevin. Upřednostníme cenné listnaté dřeviny (dub zimní, javor klen) v rámci podpory před dominantním bukem.

• LHC Horní Blatná, Dílec 840 F, 7,69 ha

• Katastrální území Hřebečná, parcela - 1621/1; 1625; 1627/3; 1627/1; 1627/5

Jedná se o samostatně umístěný dílec lesa obklopený otevřenými, vlhkými loukami a horskými pastvinami alpinského charakteru v nadmořské výšce zhruba cca 1000 m, asi 1 km od obce Hřebečná v západní části Krušných hor. Lokalita je tvořena věkově i výškově diferencovanými smrkovými porosty, zčásti vřesovišti a rašeliništěm s výskytem mnoha štol, které jsou pozůstatkem po historické hornické činnosti. Celý areál je biotopem tetřívka obecného.

Přítomnost tetřívka je vázána na otevřené plochy, rozvolněné lesní porosty s diverzifikovaným bylinným patrem. Ostrov obnovy přírody u Hřebečné byl vybrán jako stanoviště takto vhodného charakteru vycházející z biologických nároků tetřívka. V okolí lesního komplexu se nachází otevřená krajina, která slouží tetřívčím kohoutkům jako tokaniště. Na tyto podmáčené louky a pastviny navazuje pásmo rozvolněného lesního porostu s křovinnou vegetací a částečně i kosodřevinou. Tímto pásem je de facto lemován celý střed biotopu tetřívka. Rozvolněný lesní porost, solitérně rostoucí stromy a skupinky keřů přechází do různověkého a výškově diferencovaného smrkového porostu s vtroušeným jeřábem ptačím.

Oblast Krušných hor, včetně Hřebečné, byla v dávné minulosti pokryta smíšenými lesy s převahou buku, jedle a smrku. Tyto lesy byly postupně přeměněny v období středověku v důsledku masivní těžby dřeva, zejména kvůli jeho potřebě při dolování cínu a dalších kovů. V 19. století byly lesy v této oblasti z velké části znovu zalesněny, převážně smrkem. V současné době jsou snahy o obnovu lesních ekosystémů, které zahrnují návrat k přirozenějším druhovým skladbám, revitalizaci původních biotopů a zlepšení biodiverzity.

Lesnické hospodaření přizpůsobíme biotopu tetřívka obecného. Budeme zde pěstovat rozvolněný les, umělou výsadbou vnášet plodonosné dřeviny, jako např. jeřáb ptačí, který poskytne vhodný zdroj potravy v podzimním období.

V okrajích otevřené plochy a navazujícího lesa doplníme skladbu o břízu bělokorou či břízu pýřitou. Pupeny těchto dřevin tetřívci konzumují v zimním období. Výsadba bříz vhodně doplní rozmanitost stanoviště. Pro zajištění potravy v co nejkratším čase budeme tyto výsadby realizovat formou odrostků, či poloodrostků. Navrhovanými opatřeními bychom chtěli zlepšit životní podmínky nejenom tetřívkovi obecnému, ale i dalším druhům živočichů od bezobratlých až po savce, kteří obývají lesní ekosystémy Krušných hor.

• LHC 1446, 250 B

• Katastrální území, parcela: k.ú. Libá; p.p.č. 29 – část, 416, 449, 448

Jedná se o les se zvýšenou půdoochrannou funkcí, v severní části vybrané plochy převažují suťová pole bazických hornin. Místy se vyskytují čedičové výchozy porostlé keřovým a bylinným patrem teplomilných travin, jako např. kostřavou sivou nebo smělkem štíhlým. V nižších partiích směrem k Libskému potoku je plocha tvořena kalamitními holinami. Ponechané matečné stromy modřínu, borovice, buku a dalších dřevin napomáhají přirozené obnově. Zmlazuje se zde směs smrku, dubu zimního, jeřábu, buku, javoru, břízy a jilmu. Lokalita je charakteristická i výrazně rozdílnými vodními a půdními podmínkami. Ve vrcholových polohách svahu se jedná o suchá, kamenitá, extrémně teplá stanoviště, zatímco níže položené plochy tvoří úzký údolní zářez vytvořený erozí Libského potoka, která vyprofilovala kotlinu s protékajícím chladným a vlhkým vzduchem.

V lokalitě se vyskytují částečně uměle a přirozeně obnovené kalamitní holiny po větrné a následně kůrovcové kalamitě. Najdeme zde věkově, druhově a výškově rozrůzněný porost tvořený směsí dřevin (SM, MD, BO, BK, DBz, JV, JS JM, JŘ, BR). Jedná se o diverzifikované porosty na rozhraní dobývacího prostoru sousedícího kamenného lomu a stromové vegetace. Kamenitá pole zarůstají dřevinami v různém stádiu sukcese. Na slunných suťových polích se vyskytuje ještěrka obecná, mezi kameny lze spatřit slepýše křehkého, různé druhy pavouků nebo hraboše polního. Ze sukulentních rostlin, které dobře snášejí sucho, je možné nalézt různé druhy rozchodníků. Díky expozici svahu se zde daří i mechům a lišejníkům, které se vyvíjí především na větších balvanech. V okolních lesních porostech na obou stranách údolí hnízdí čáp černý, jestřáb lesní, na kamenitých lokalitách výr velký.

Lesy v těchto oblastech byly původně tvořeny přirozenými společenstvy jako jsou bučiny, dubohabřiny a smíšené lesy. Suťová pole a čedičové výchozy poskytovaly specifické podmínky pro růst teplomilných trav a dalších rostlin přizpůsobených půdám bohatým na živiny.

S příchodem člověka začaly být lesy využívány pro těžbu dřeva, zemědělství a pastvu. To vedlo k odlesňování a změnám v druhové skladbě. Smrkové monokultury byly často vysazovány na úkor původních druhů, což mělo negativní dopad na ekologickou stabilitu. Lokalita demonstruje historický příběh ekologických změn a lidského vlivu na krajinu.

Ve vrcholových polohách suťových polí s extrémními terénními podmínkami plochu ponecháme přirozené sukcesi k obnově přírodních procesů a přirozeného ekosystému. Pouze místy budeme regulovat keřové patro ve prospěch teplomilných společenstev.

Ve zbývajících mýtních smrkových porostech s příznivějšími terénními poměry podpoříme přirozenou obnovu dřevin, na terénně přístupnějších částech využijeme obnovu okrajovou clonnou sečí. Při umělé obnově budou vysazovány převážně chybějící dřeviny přirozené druhové sklady, především listnaté. Při výchově porostů budeme šetřit spodní listnaté (i křovinné) patro. Vzhledem k náchylnosti exponovaných stanovišť k půdní erozi budeme využívat šetrné technologie – na prudších a kamenitých svazích např. lanové systémy, na příznivějších terénech koně a univerzální kolové traktory.

-       LHC Loučná nad Desnou, JPRL 721

-       Katastrální území Rudoltice u Sobotína, parcely131,132, 552,1026/3, 1026/4, 1027, 1028/2,10028/3, 129/1, 1028/4, 1033/2

-       Hrubý Jeseník, severovýchodní část sedla Skřítek, II. zóna CHKO Jeseníky, ochranné pásmo NPR Rašeliniště Skřítek, EVL Praděd, Ptačí oblast Jeseníky

‍

Prostorově diferencované lesy přirozené druhové skladby (smrk, olše, buk) na vodou ovlivněném stanovišti vyšších poloh s větším množstvím ponechané dřevní hmoty ke zvýšení biodiverzity druhů vázaných na odumírající a odumřelé dřevo, především hub a hmyzu.

Podmáčenou zalesněnou lokalitu "Malá bahna" výrazně ovlivnilo historické vybudování odvodňovacích příkopů, které jsou dodnes v terénu patrné. Nyní se zde postupně obnovuje přirozený vodní režim. Daří se tu i rašeliníku. Převažují podmáčené smrčiny, které se dobře zmlazují na vyvýšených místech. V jihovýchodní části jsou olšové skupiny, na sušších místech se vyskytuje buk lesní. V rozmanitých lesích je mnoho druhů dřevin, jako je smrk, olše a buk. Více ponechaného odumírajícího a mrtvého dřeva prospívá především houbám a hmyzu, a je prospěšné i pro přirozenou obnovu místních podmáčených smrčin.

Dříve částečně nezalesněné území bylo výrazně ovlivněné vybudováním odvodňovacích příkopů ve třicátých letech 20. století. Příkopy nebyly udržovány, přesto jsou doposud patrné v terénu. Široké jsou 50 až 120 cm a hluboké od 20 do 80 cm. Vodní režim se přirozeně obnovuje a vznikají podmáčená oka s výskytem rašeliníku.

Péče o lesní porosty a vodohospodářská opatření v lokalitě zaměříme na obnovu přirozeného vodního režimu a zachování lesních komplexů přírodě blízké druhové skladby. Podpoříme rozvoj biotopů pro organismy vázané na tůně, mokřady, vlhké louky a rašeliniště.  

V souladu se studií Agentury ochrany přírody a krajiny ČR „Obnova hydrologického režimu přírodních lesních biotopů v okolí NPR Rašeliniště Skřítek na území CHKO Jeseníky“ (ENVICONS s.r.o., 2024) budeme ve spolupráci se Správou CHKO Jeseníky realizovat přírodě blízká, vodu zadržující opatření. Nejméně 50 % stromů určených k těžbě (prováděné především v rámci prevence škod na zdraví a majetku) bude ponecháno v místě k samovolnému rozpadu. Veškeré činnosti budou směřovány do období od 1. 11. do 31. 3., aby byl eliminován negativní vliv lesní techniky na vodní režim. Při lesnickém hospodaření budeme využívat šetrné technologie. Pohybovat se budeme po stávající síti přibližovacích linek a pro bezpečný přístup budou vytvořeny tři zpevněné manipulační plochy na jižním okraji území.

‍

- LHC: 1522 Tanvald, JPRL 168A (mimo 168A11a)

- Katastrální území: Přívlaka (725692), parcela č. 1672/1, 1673/1, 1674/1, 1679, 1680/2, 1682, 1727/2, 1728, 1729/1, 1729/2, 1730/1, 1730/2,

- Lokalita se nenachází na území CHKO, MZCHÚ ani soustavy Natura 2000

V lokalitě se nachází fragmentů přirozených společenstev květnatých bučin, acidofilních bučin a suťových lesů na prudkých svazích v povodí Jizery. Uvedená společenstva se vyznačují pestrou skladbou dřevin původní druhové skladby, které jsou zároveň potenciálním přirozeným stanovištěm ohrožených a zvláště chráněných druhů, jako je jako například výr velký, čáp černý, dudek chocholatý, holub doupňák a některých zástupců netopýrů. Zároveň je plocha významným biotopem saproxylických živočichů (vázaných na mrtvé dřevo) a hub obecně.

Hlavním typem vegetace jsou zde květnaté a acidofilní bučiny na fylitovém a břidlicovém podloží. Květnaté bučiny a klenové bučiny se vyskytují zejména v nižších partiích přítomného svahu, tyto části jsou obohaceny jak vodou tak i živinami. To se projevuje i na dřevinné skladbě, kde má mimo buku významné zastoupení i javor klen. Zároveň je zde i bohaté bylinné patro. Naopak poměrně chudé je bylinné patro ve výše položených partiích ostrova, kde se vyskytují živinově chudé acidofilní bučiny. Lesní porosty na prudkých svazích jsou zde relativně dobře zachované, s přítomností mrtvého dřeva a stromů ve stádiu rozpadu. Mimo dominantní buk a javor se zde vyskytuje široká paleta převážně stanovištně původních dřevin, jako je například jasan ztepilý, lípa srdčitá, smrk ztepilý, jedle bělokorá, borovice lesní, olše lepkavá, bříza bělokorá, habr obecný a další. V přístupnějších částech ostrova je pak významněji zastoupen smrk ztepilý, se kterým se běžně lesnicky hospodaří.

‍

V rámci dotčeného území doposud probíhalo běžné lesnické hospodaření, které však mělo spíše extenzivní charakter, a to zejména na prudkém svahu, který je technologicky hůře dostupný pro lesní techniku. Tato skutečnosti se podepsala na dobře zachovaném stavu porostů v této lokalitě. Nejstarší části porostů jsou v současné době přibližně 150 let staré. V přístupnějších částech ostrova probíhalo konvenční lesnické hospodaření, zde byl hlavní hospodářskou dřevinou smrk ztepilý, snahou současného hospodaření je postupná přeměna smrkových porostů na porosty s pestřejší druhovou skladbou.

Hlavním cílem plánované péče je zachování a zlepšení stavu přítomných biotopů květnatých a acidofilních bučin. V tomto ohledu budeme maximálně podporovat přirozenou druhovou skladbu lesních porostů. V rámci péče podpoříme co nejpestřejší paletu původních dřevin. Porosty budeme v maximální míře obnovovat přirozeně nebo obnovou kombinovanou. Cílem lesnického hospodaření je členitější prostorová výstavba porostů s diferencovanou horizontální a vertikální strukturou. Tohoto stavu dosáhneme prostřednictvím dlouhé až nepřetržité obnovní doby a vhodnými výchovnými zásahy. Obnovu porostů budeme realizovat primárně prostřednictvím jednotlivého nebo skupinového výběru, dále prostřednictvím maloplošných clonných sečí ve více fázích.  V maximální míře budeme využívat a podporovat spontánní a autoregulační procesy s důrazem na přítomnost dřevin přirozené dřevinné skladby. Jako východiska obnovy budeme přednostně využívat části s vyšším zastoupením smrku. V částech porostů s převahou smrku bude probíhat postupná přeměna na porosty, které se svým charakterem budou blížit okolí. Mimo přirozené obnovy zde může být využita i umělá obnova pro vnos dřevin původní druhové skladby, které jsou méně zastoupené. Smrkové porosty však nebudeme přeměňovat živelně, ale postupně. Tak, aby byla využita jejich hospodářská hodnota. V lesních porostech zajistíme dostatečnou přítomnost mrtvého dřeva k zetlení v podobě odumřelých, doupných a biotopových stromů.

- LHC Špičák JPRL 717E

- Katastrální území Třešť, parcela 4461/1 (část) a 4457 (část)

- Lokalitu ze západu lemuje zelená turistická trasa a cyklotrasa 5200

Mokřadní biotop s výskytem typických mokřadních rostlinných společenstev a živočichů, podmáčené louky a tůně s ostřicovými porosty.

V roce 2023 proběhla obnova meandrů zmeliorovaného přítoku z rybníka Radkovec do rybníka Lovětínského, vytvořena byla soustava tůní různých hloubek a velikostí i broukoviště. Vznikl tak optimální biotop mokřadu, na který je díky specifickým podmínkám navázáno obrovské množství ojedinělých rostlinných a živočišných druhů. Mokřad také slouží jako čistička a významný zásobník vody v krajině.

Cenný komplex mokřadní vegetace se nachází v přiléhající přírodní památce Rybníky v Pouštích, kde se vyvíjí vegetace letněných rybníků s početnou populací puchýřky útlé (Coleanthus subtilis). Jedná se o významnou populaci na spojnici mezi dvěma nejvýznamnějšími centry rozšíření druhu v ČR (Třeboňsko a Křižanovsko).

Lokalita je terestrickým biotopem obojživelníků, hostí významnou populaci kuňky obecné (Bombina bombina). Ta obývá tůně a mokřadní louky, přezimuje na navazujících sušších biotopech v lesích. V přilehlé PP byly zaznamenány druhy čolků – čolek velký (Triturus cristatus), čolek obecný (Triturus vulgaris) a čolek horský (Triturus alpestris). Výskyt těchto druhů čolků na lokalitě můžeme víc než předpokládat.

Enkláva mokřadních biotopů je obklopena převážně kulturními smrčinami.

Sušší partie dřívějších vlhkých luk byly před desítkami let zalesněny smrkem (aktuální stáří porostu je 50 let). Jedná se o pás táhnoucí se v severní části lokality. V druhé polovině 20. století byly vlhké louky odvodněny rovnými hlubokými příkopy a některé byly zalesněny buď olší, nebo smrkem.

První ochranářské managementové zásahy na lokalitě byly provedeny až v roce 2011 z iniciativy ZO ČSOP Kněžice, kdy byla po letech znovu pokosena vlhká louka.

Stávající narovnané koryto vodního toku bylo v roce 2023 částečně zazeměno a došlo ke změně trasy osy vodního toku. Mělký nivní pás umožňující větší interakci s podzemní vodou umožňuje rozvoj mokřadních společenstev a sedimentaci jemných bahnitých částic. Navržený stav vodního koryta obtékající kmeny stromů, mrtvé dřevo apod. je tzv. inicializační stav, u kterého dochází k přirozenému vývoji. V trase stávajícího koryta je zbudováno 12 příčných objektů – přehrážek z dřevní hmoty, kamene a zeminy. Je realizován kamenný skluz. Osm z těchto 12 příčných objektů je umístěno od balvanitého skluzu níže po toku, čtyři pak výše proti proudu.

Došlo i k vybudování jednotlivých tůní, které jsou 4 neprůtočné a 1 průtočná. Pro rozvoj mokřadů byla vytvořena jedna terénní deprese a vyrovnán terén na pravém břehu dolní části potoka. Součástí stavby je i trvalá vysprávka stávající lesní cesty v délce 225 m vedoucí po pravém břehu střední části vodního toku.

Prioritou lokality je ochrana mokřadních luk. Péči o lokalitu zaměříme na provádění opatření ve prospěch druhů vázaných na mokřady, také ale ve prospěch na východní straně těsně přiléhající přírodní památky Rybníky v Pouštích. Stávající bezlesí je třeba udržovat proti zarůstání sečením. Je také nutné sledovat vliv opatření na populace druhů. V úvahu připadají úpravy ve smrkovém porostu, kde budou mimo vodní území vylézat obojživelníci.

Kulturní smrčiny v severní části lokality postupem času a potřeby přetvoříme na druhově pestrou lokalitu se zastoupením listnatých dřevin.

Obnovení lučních biotopů je žádoucí i pro terestrická stadia obojživelníků a pro zvýšení druhové pestrosti hmyzu.

Kolize zájmů ochrany přírody může být v intenzitě a termínech sečení mokřadů a luk: z důvodu ochrany rostlin je potřeba každoročně, z důvodu ochrany živočichů (obojživelníků) spíše méně často – cca jednou za 2 roky. Řešením může být mozaikovité rozdělení území a na různých místech provádět seče v různé termíny o různé intenzitě a v čase je měnit.

• LHC 1469 Plasy

• k.ú. Čistá u Rakovníka    dílec     602A        p.p.č. 2703

• k.ú. Strachovice   dílec      611A        p.p.č. 91

                                                    dílec      611F        p.p.č. 91

                                                    dílec      611F        p.p.č. 112/1

                                                    dílec      611F        p.p.č. 112/2

                                                  dílec      612D        p.p.č. 91

‍

‍

Lesy zahrnují smíšené skupinovité porosty smrku, borovice, klenu, břízy, osiky a olše rostoucí na skalních výchozech, svazích. Staré stromy a souše poskytují vhodné podmínky pro hnízdění ptáků, například datla černého a strakapoudů. Jedná se o les ochranný, stabilizující svahy a předcházející erozním procesům, se zachovalými přirozenými ekosystémy, vysokou biodiverzitou a ekologickou stabilitou.

Podél přítoku Jasanového potoka se nachází trvale zavodněné pozemky. V tomto prostředí se daří vlhkomilným dřevinám, jako jsou olše, vrba, dub a jasan, a rostlinným druhům, např. děhel lesní či kopřiva dvoudomá. Oblast je významným biotopem raka říčního a bobra evropského.

Toto území je cenné z hlediska ochrany přírody díky své rozmanité skladbě ekosystémů a přítomnosti chráněných druhů. Lesy tvořené směsí smrku, borovice, klenu, břízy, osiky a olší poskytují pestrou škálu biotopů. Díky své druhové rozmanitosti zajišťují ekologickou stabilitu, regulují mikroklima a přispívají k zadržování vody v krajině. Poskytují stabilní prostředí pro mnoho druhů rostlin a živočichů. Kamenité plochy a skalní výchozy omezují možnosti lesnického hospodaření. Svahy s kamenitým podložím a skalnatými výchozy tvoří přirozené ochranné lesy, které pomáhají stabilizovat terén a zamezovat erozním procesům. V těchto místech se často vyskytují specifické skalní rostliny a druhy přizpůsobené extrémnějším podmínkám. Celkově se jedná o vyvážené území s přirozenými ekosystémy, vysokou biodiverzitou a ekologickou funkcí krajiny. Na části je území s archeologickými nálezy, tzv. Kočkův mlýn.

Historický vývoj tohoto ekosystému je ovlivněn jak přírodními procesy, tak činností člověka. Původní krajina prošla geologickými změnami, které formovaly její reliéf. Skalní výchozy a kamenité plochy vznikly v důsledku erozních procesů a pohybů zemské kůry. Postupně se vyvíjely lesní ekosystémy a měnila se druhová skladba dřevin a rostlin v závislosti na klimatických podmínkách. Protékající vodní tok měl vliv na utváření půdních podmínek potoční nivy, což umožnilo vznik lesa lužního charakteru. Přítomnost Kočkova mlýna je dokladem, že zde dlouhodobě docházelo k zemědělským, lesnickým a řemeslným aktivitám, které ovlivnily druhovou skladbu stromů a krajinný ráz lokality.

Cílem v této lokalitě bude výškově rozrůznit lesní porosty – postupně do nich budeme vnášet vhodné směsí dřevin, které mají odlišné růstové vlastnosti a výškové úrovně (např. vysoké stromy, jako jsou duby a buky, se středně vysokými stromy, jako jsou habry a javory) a zachovávat keřové patro. Výchovné zásahy budeme provádět s větší intenzitou, aby byly porosty prosvětlovány postupně v několika fázích a vytvářely tak optimální světelné podmínky i ve spodních patrech lesa. Těmito cílenými zásahy zvýšíme biodiverzitu a vytvoříme příznivé životní podmínky pro různé druhy rostlin, dřevin a živočichů.

Využívání produkčních i mimoprodukčních funkcí lesa v takto rozmanitém území bude vyžadovat individuální citlivý přístup respektující ekologické podmínky, reliéf terénu i růstové nároky dřevin smíšeného lesa. Nepřístupné nebo hůře přístupné části území ponecháme samovolnému vývoji bez zásahu člověka. V terénně přístupnějších podmínkách budeme realizovat těžbu výběrným nebo skupinovitým způsobem, což podpoří přirozenou obnovu. Do lesnického plánování a vlastního hospodaření integrujeme i ochranu historické funkce lokality Kočkův mlýn.

- LHC Planá 1451, JPRL 106H901

- Katastrální území Halže, parcela 552 (část)

- Lokalita je součástí III. zóny CHKO Český les

Lesním porostům dominují listnáče, především olšiny, vrby, topoly, břízy, buky, javory. Větší zastoupení mají i keře, zejména lísky; z jehličnanů absolutně převažují smrky. Většina stromových a keřových jedinců se zde přirozeně vyvíjí již od svého vzniku bez většího zásahu člověka. Podstatná část dřevin má zdravý a nepoškozený charakter. Část stromů se po svém dožití nebo poškození již rozpadá nebo má sníženou životaschopnost. Vyskytují se zde i četné vodní toky a prameniště. Především se v lokalitě jedná o olšiny s jarním aspektem kvetoucích rostlin, jako příklad lze uvést orsej jarní, blatouch bahenní, devětsil lékařský, zdrojovku potoční, prstnatec májový, mochnu bahenní a četné další. Na sousedící přírodní památce (PP) Niva Bílého potoka botanici našli více jak 150 druhů rostlin, z nichž mnohé zasahují i sem. Z pestrého výčtu živočichů lze uvést například hnědáska jitrocelového a bekasinu otavní. Rostlinné druhy zde mají příznivé podmínky pro svůj vývoj; jedinci jsou vitální, v hojném počtu a zdraví. Živočišné druhy jsou v lokalitě pozorovány opakovaně v různém množství a v různém ročním období. Vodotečemi protéká dostatek vody a jsou ve stabilizovaném stavu.

Lokalita svou východní částí navazuje na S, Z a JZ okraj PP Niva Bílého potoka, zasahuje tedy do jejího ochranného pásma; na východě je ohraničena asfaltovou silnicí spojující obce Žďár a Halže. Po ploše je větší množství starých kamenných snosů a zídek. Protéká zde několik menších vodních toků, z nichž hlavní je Bílý potok. Na zemi leží velké množství popadaného dříví ponechaného k přirozenému rozpadu, jedná se především o vyvrácené a zlomené listnáče. V jižní a středové části je velmi pestrá směsice různých listnatých dřevin a keřů, jako jsou javory, břízy, topoly, jeřáby, buky, vrby, olše, lísky. V severní části naopak převažují smrky v kombinaci s listnáči, většinou olšemi. Větší část lokality je silně zamokřená a podmáčená, nevedou zde žádné cesty ani pěšiny. Z pohledu ochrany přírody je celá lokalita zahrnuta v třetí zóně CHKO Český les.

V polovině 20. století zde ještě byly květnaté louky uprostřed lesních komplexů. Louky měly spíše vlhký charakter a byly využívány k pastvě a sušení sena. Po vylidnění zdejší oblasti přestaly být jakkoli hospodářsky využívané. Dostatek vody, nepřístupnost, celkem slušná živnost, to vše napomohlo k brzkému přirozenému vzniku lesních společenstev na místě bývalých luk. Různé druhy dřevin začaly obsazovat pro ně nejvhodnější stanoviště a staly se zde dominujícím druhem. Zároveň ale nedošlo k úplnému vytlačení dalších druhů a vznikla pestrá směsice, která se dochovala až do dnešních dní. Vlivem stáří nebo klimatických vlivů je zde poměrně velké množství rozpadajících se stromů, které obohacují zdejší půdu a navracejí ji živiny. Jedná se o ideální prostředí pro pestrou škálu rostlin a živočichů. Přirozené procesy zde probíhají již několik desetiletí bez většího zásahu člověka.

V současnosti je celá lokalita zahrnuta v LHP jako parcela, která nepodléhá ochraně pozemků určených k plnění funkcí lesa. Nejsou zde tedy žádné popisy lesních porostů ani plánované zásahy v nich. Vše probíhá přirozeně bez větších zásahů prováděných člověkem, či spíše lesníky. Při okrajové části, v těsném sousedství asfaltové silnice, se v několika málo případech provádí kácení stromů ohrožujících bezpečnost osob pohybujících se na zmíněné komunikaci. Plánujeme ponechat tento stav a nijak nezasahovat do přirozených přírodních procesů. Pouze budeme odstraňovat jednotlivé stromy, které by ohrožovaly bezpečnost osob a jejich majetku. Důležité je zachovat funkční vodní režim s vysokou hladinou spodní vody. Nijak tedy nebudeme nezasahovat do vodního režimu. V případě, že by došlo k přeměně parcely na PUPFL, v popsaných lesních porostech při obnově LHP by nebyly navržené žádné těžební ani pěstební úkony. Vše ponecháme přirozenému vývoji. Pouze by byl popsán a zdokumentován stav a složení lesních porostů.  

Lokalita je velmi vhodná pro odborný výzkum a monitoring přirozeně se vyvíjejících lesních porostů na lokalitách původně obhospodařovaných luk. Monitoring zdejších rostlinných a živočišných druhů by nejspíše prokázal velkou pestrost, a to jak rostlinných, tak živočišných druhů. Vhodná je též spolupráce s AOPK CHKO Český les či jinými zájmovými organizacemi. Oblast je navíc velmi dobře dostupná pro veřejnost i odborníky.

- LHC, JPRL LHC Přimda, 221 C04b, část 01, 06, 10, 221B část 06, 08, 10, 11, 220 A12, část 01, 04, 05a, 06, 08, 09

- Katastrální území Česká Ves u Lesné, parcely č. 455, 456/5, 437/5, 536, 456/2, část 456/4, 464/1

Huťský rybník a okolní lesní porosty u Staré Knížecí Huti v okrese Tachov představují unikátní přírodní oblast, která vyžaduje pečlivý přístup k ochraně a správě tohoto území. Tento rybník je důležitým vodním biotopem, který slouží jako útočiště pro různé druhy vodních živočichů, ptáků a obojživelníků, např. skokana hnědého, skokana zeleného, čolka obecného a horského, vážku ploskou, nebo z vodních ptáků potápku malou. Okolní lesní porosty pak poskytují zázemí pro suchozemské organismy, včetně vzácných druhů rostlin a živočichů. Mezi typické rostlinné zástupce patří třeba prstnatec májový, hořec hořepník, či vachta trojlistá. Z chráněných druhů živočichů např. plšík lískový a z ptáků vedle mnoha dravců i puštík obecný, který využívá zdejší lesní prostředí k hnízdění.

Do ostrova obnovy přírody je zahrnut i Huťský rybník s bohatou vodní vegetací a výskytem mnoha druhů vážek, jako např. šídla sítinového. Zrašeliněný okraj této vodní plochy postupně přechází v podmáčenou louku, na které roste děhel lesní, suchopýr úzkolistý, nebo třeba vrbina obecná. V mělkých pobřežních okrajích rybníka se na jaře kvůli rozmnožování shromažďují stovky žab, jako skokan hnědý, zelený, ropucha obecná a další. Jedná se o místo hnízdění potápky malé. V posledních 9 letech zde probíhá management činností zaměřený především na kosení a odklizení biomasy na slatiništi. Tento pravidelný zásah zamezuje sukcesi na dané ploše o velikosti cca 1 ha a podporuje rozvoj zvláště chráněných druhů.

Dříve obhospodařované louky zůstaly po odsunu německého obyvatelstva po roce 1947 bez jakékoliv péče, takže postupně docházelo k jejich degradaci. V současné době jsou udržovány kosením, aby došlo by k zániku biotopů mnoha rostlin a na nich vázaných živočichů.

Lesnické hospodaření přizpůsobíme výše uvedenému předmětu ochrany. Vhodně rozšíříme kosené plochy; zachováme současný stav lesa. V porostech nacházejících se v blízkosti rybníka zachováme extenzivní lesnické hospodaření. Těžební zásahy budeme volit tak, aby nebyl narušen vodní režim podmáčených ploch, protože lokalita je vhodná k zadržování a akumulaci vody v krajině a ochraně přirozené vodní flóry a fauny. Budeme podporovat intenzivnější výchovné zásahy, porosty postupně prosvětlovat v několika fázích a vytvářet tak optimální světelné podmínky i ve spodních patrech lesa pro rozvoj bylinného a keřového patra. Cílenými zásahy zvýšíme biodiverzitu a vytvoříme optimální životní podmínky pro různé druhy rostlin a živočichů.