- LHC Děčín, JPRL 764C

- k.ú. Babětín – p.p.č. 170/1, 307/2, 307/3, 415/1, 416/2

- k.ú. Lesná u Děčína – p.p.č. 356/1, 367/3, 369/3

- CHKO České středohoří – II. zóna

- EVL Porta Bohemica

Hercynské dubohabřiny představují lesy s převahou habru obecného, dubu zimního a letního s častou příměsí lípy srdčité na živinami bohatých, zpravidla hlubokých půdách tvořených kyselými i bazickými horninami. V keřovém patře se vyskytují např. svída krvavá (Cornus sanguinea), líska obecná (Corylus avellana) a zimolez obecný (Lonicera xylosteum), v bylinném patře jsou zastoupeny mezofilní lesní druhy jako např. sasanka hajní (Anemone nemorosa), jaterník podléška (Hepatica nobilis), jestřábník zední (Hieracium murorum), hrachor jarní (Lathyrus vernus), strdivka nicí (Melica nutans), Lipnice hajní (Poa nemoralis) a další.

Suťové lesy tvoří druhově bohaté porosty s rychlerostoucími dřevinami jako jsou javor klen, javor mléč, jasan ztepilý, lípa srdčitá, lípa velkolistá a jilm drsný. Bohatě vyvinuté bývá i keřové patro s Corylus avellana, Ribes uva-scripta, Sambucus nigra, Sambucus racemosa a dalšími. V bylinném patře se vyskytují druhy přesahující z bučin, dubohabřin, údolních jasanovo-olšových luhů. Typické je zastoupení nitrofilních druhů. Podloží je obvykle tvořeno tvrdými horninami, půdy obsahují velký podíl skeletu, ale současně jsou bohaté živinami. Suťové lesy tvoří většinou maloplošné porosty.

zdroj: AOPK - Katalog biotopů České republiky

Ostrov je tvořen druhově pestrými smíšenými, převážně listnatými porosty na prudkém, místy skalnatém JZ svahu. Porosty jsou zařazeny do kategorie lesa ochranného – lesy na mimořádně nepříznivých stanovištích. V druhové skladbě převažuje buk, dub zimní a habr. Dalšími zastoupenými dřevinami jsou jasan, osika, lípa, javor klen, javor babyka, třešeň ptačí a různé keře. Vyskytující se smrk je převážně uhynulý. Porosty se přirozeně zmlazují. Nachází se zde i geograficky nepůvodní borovice černá. Nejvíce zastoupeným souborem lesních typů je bohatá dubová bučina, následovaná bazickou zakrslou bukovou doubravou.  

Na většině plochy je vymapován přírodní biotop hercynské dubohabřiny, na části se vyskytuje také biotop suťových lesů, který tvoří evropské přírodní stanoviště lesů svazu Tilio-Acerion na svazích sutích a v roklích. Toto stanoviště je jedním z předmětů ochrany evropsky významné lokality Porta Bohemica, na jejímž území se ostrov přírody nachází.

Na území ostrova nebo v jeho těsné blízkosti byly podle údajů z nálezové databáze ochrany přírody zaznamenány zvláště chráněné druhy příp. druhy červeného seznamu jako lilie zlatohlavá, tařice skalní pravá a hlístník hnízdák.

Vzhledem k dlouhodobé blízkosti lidských sídel (zmínky o Babětíně se v historických pramenech objevují zhruba od poloviny 16. století) lze předpokládat, že v minulosti byly porosty obhospodařovány jako nízké nebo střední lesy, v nichž byl habr využíván jako palivo a přirozeně se obnovoval z pařezových výmladků. Známky výmladkového hospodaření jsou v lokalitě zřetelné dodnes.

V posledních letech se v území hospodaří omezeně, je zpracovávaná nahodilá těžba, proběhlo zalesnění holiny z nahodilé těžby dubem, prováděla se ochrana proti zvěři a prořezávka mladých lesních porostů.

Cílem plánovaného managementu je zachování přírodních biotopů hercynské dubohabřiny a suťové lesy.  Za účelem dosažení tohoto cíle budeme postupovat následovně:

V porostech majících charakter suťových lesů v severní části omezíme naše zásahy na nezbytné minimum, tedy zejména na zpracování nahodilé těžby z důvodu bezpečnosti. V porostech budeme ponechávat dostatečné množství mrtvého dřeva a v případě nutnosti budeme využívat šetrné technologie tak, aby nebyla narušena ochranná funkce lesa. Pro obnovu porostů bude využita přirozená obnova, pokud by se pro zachování lesa ukázalo nezbytné využít umělou obnovu, použijeme dřeviny přirozené druhové skladby.

Na zbytku území budeme hospodařit v duchu zásad trvale udržitelného hospodaření, v maximální míře budeme využívat přirozenou obnovu, pro případné zalesnění použijeme výhradně listnaté dřeviny přirozené druhové skladby. Vzhledem k těžko přístupnému terénu a ochranné funkci lesa budeme porosty obnovovat pomocí náseků za použití lanovkové technologie, která minimalizuje poškození půdy. Při obnově vytěžíme geograficky nepůvodní borovici černou. I v tomto území budeme ponechávat dostatečné množství mrtvého dřeva.

• LHC 1428 Stříbro

• JPRL: 257 E, 257 F, 257 G

• katastrální území: Bezemín, pozemky p.p.č. 651/1 – část, 641, 640, 635, 692, 691, 644, 637, 636, 718, 690

Lokalita Bezemínského pohřebiště, nacházející se v katastrálním území Bezemín v okrese Tachov, představuje ekologicky cenný ekosystém s vysokou mírou přírodní zachovalosti a minimálním vlivem člověka. Geomorfologicky se jedná převážně o skalnatá stanoviště s nízkou dostupností živin, což výrazně omezuje produkční potenciál území pro hospodářské využití lesních porostů. Pro svůj členitý reliéf a specifické ekologické podmínky má oblast zásadní význam pro přirozené sukcesní procesy, které zde probíhají bez přímé lidské regulace. Minimální zásahy do prostředí umožňují spontánní vývoj ekosystému, podporují obnovu původní vegetace a přispívají k udržení vysoké biodiverzity.

Stromové patro tvoří hlavně dub letní, typický pro středoevropské listnaté lesy. Na úrodnějších místech roste také lípa srdčitá a javor klen, které zvyšují druhovou pestrost. Vlhčí místa u vodních toků osidluje olše lepkavá a olše šedá, které preferují vlhké půdy. V západní části území se vyskytuje dutohlávka lesní – lišejník, který roste v chudých a náročných podmínkách. Bylinné patro je zastoupeno několika zajímavými druhy, například kozincem sladkolistým, který roste v teplejších oblastech. Dále zde najdeme smolničku obecnou, tolitou lékařskou, kopretinu okoličnatou a prvosenku vyšší, která je vázána na vlhčí stanoviště pod stromy. V okolních lesích má své teritorium spárkatá a černá zvěř, ale také drobní savci jako veverka obecná nebo jezevec lesní. Z ptactva zde můžeme pozorovat datla černého, sojku obecnou a různé druhy pěvců, například sýkoru koňadru. U vodních toků žije skokan hnědý, užovka obojková a různé druhy vážek.

Na území ostrova se nachází pozůstatky starého slovanského hradiště, které stálo nad soutokem Hadovky a Úterského potoka. Mělo nepravidelný obdélníkový tvar o rozměrech přibližně 300 × 160 metrů a jeho opevnění dosahovalo délky přes 1 100 metrů. Dodnes je po celém obvodu patrný dobře zachovaný val. Roste zde přírodě blízký listnatý les, kde převažuje dub letní. Minimální zasahování člověka do přirozeného vývoje zdejších biotopů umožnily přirozený vývoj vegetace a zachování původních lesních porostů, zejména na skalnatých a málo úrodných stanovištích a vývoj specifických rostlinných společenstev, například dutohlávka sobí, která roste na chudých půdách, nebo lišejník terčovka bublinatá, vyskytující se na kůře stromů. V bylinném patře se objevují druhy jako kozinec sladkolistý, smolnička obecná, tolita lékařská, kopretina okoličnatá a prvosenka vyšší.

Lokalita prošla během staletí výraznými změnami, které ovlivnily jak přírodní podmínky, tak krajinu samotnou. Od 8. do poloviny 9. století zde stálo slovanské hradiště s mohylovým pohřebištěm. V té době byla oblast osídlena a využívána především k zemědělství. Po zániku hradiště hospodářská činnost postupně ustoupila. Snad i proto se zde uchovala původní vegetace a listnaté lesy se přirozeně stabilizovaly. V 18. století došlo k pokusu o zalesnění, tentokrát však převážně monokulturami, což druhovou pestrost na čas omezilo. Dnes je lokalita ekologicky stabilní a na její části probíhají přirozené procesy bez výrazných zásahů člověka.  V podrostu se nachází původní druhy rostlin jako je kozinec sladkolistý, smolnička obecná nebo tolita lékařská. Území zároveň poskytuje vhodné hnízdní podmínky pro různé druhy ptáků, například pro puštíka obecného nebo datla černého.

Vzhledem k přírodnímu stavu lokality a její omezené přístupnosti budeme na části území ostrova preferovat bezzásahový režim. Extrémní stanoviště s nízkým hospodářským potenciálem zcela vyloučíme z jakýchkoliv zásahů, abychom podpořili přirozenou dynamiku vegetace. To umožní nezávislý sukcesní vývoj vegetace a zachování původních druhů rostlin a živočichů. Trvale na celé ploše ponecháme stromy přirozené druhové skladby (dub letní, lípa srdčitá a javor klen). Plánovanou péči zaměříme na zachování přírodního charakteru lokality a podporu biodiverzity. Těžební i pěstební zásahy budeme provádět bez vzniku holin a ve prospěch dřevin přirozené druhové skladby.