- LHC Litvínov, oddělení a dílec: 360 A, B, C

- Katastrální území Meziboří u Litvínova parcelní číslo 454/1; 431/1; 463/2

- Lokalita navazuje na město Meziboří

- EVL Východní Krušnohoří

Buková stanoviště v oblasti vyhlášené Evropsky významné lokality Východní Krušnohoří jsou stanoveným předmětem ochrany. Stanoviště poskytují biotop řadě druhů vázaných na acidofilní a květnaté bučiny. Zástupcem těchto druhů je např. kovařík fialový, který ke svému životu potřebuje nejen dostatečně biologicky kvalitní stanoviště, ale také dostatek mrtvého dřeva, které zajišťují staré bukové porosty.

Oblast „ostrova“ prezentuje lesnické hospodaření s managementem zaměřeným na podporu stanovišť a druhů. V rámci naplnění tohoto modelu se v roce 2024 rozhodlo, že v lokalitě bude realizován mezinárodní projekt Interreg, kde jsou Lesy ČR jedním z řešitelů. Cílem projektu je definovat management, lesnické hospodaření, které bude společným naplněním potřeb lesníků a ekologů v rámci trvale udržitelného šetrného hospodaření a dostatečné podpory předmětu ochrany druhů a stanovišť.

Dominantní dřevinou v oblasti je buk lesní (Fagus sylvatica) s příměsí dubu zimního (Quercus petraea), smrku ztepilého (Picea abies), modřínu opadavého (Larix decidua), javoru klenu (Acer platanoides) a další plejády především listnatých dřevin tvořících různé typy směsí. Území v blízkosti měst Litvínov a Meziboří bylo historicky intenzivně lesnicky obhospodařováno. Dokazují to časosběrné snímky z let 1938 až 2024 a rovněž současná dřevinná skladba, jejíž součástí jsou i dřeviny nepůvodní jako například borovice vejmutovka (Pinus strobus), douglaska tisolistá (Pseudotsuga menziesii) nebo smrk omorika (Picea omorika). Hospodaření pravděpodobně probíhalo formou velkých clonných sečí, náseků a holosečí s využíváním potencionálu přirozené obnovy. Místa, kde nebylo dostatečné množství přirozené obnovy, byla dosázena dřevinami s výraznou dynamikou růstu.

Na území mělo významný vliv postupné zalidnění oblasti v době po druhé světové válce související s růstem průmyslu v podkrušnohorské pánvi. Z tehdy drobné vesnice, kterou bylo původně Meziboří, bylo během několika desítek let vybudováno velké město a došlo k významnému nárůstu potřeby plnění sociální funkce a zajištění dostatku dřevní hmoty pro potřeby obyvatel.

Lesnické hospodaření je zde plánováno na základě moderních přístupů k obnově bukových porostů, šetrnému a trvale udržitelnému hospodaření. Preferovat budeme cílené výběry ve prospěch zvyšování prostorové a druhové diferenciace (rozmanitosti) porostů, jejich procloňování a vytváření východisek obnovy. Včasným umístěním různě intenzivních zásahů zajistíme výškovou diferenciaci porostů a narušení současného homogenního stavu s vytvořením několikaetážových smíšených listnatých porostů, které budou více adaptivní vůči klimatické změně. Rovněž v takových porostech ponecháme dostatečné zastoupení části mateřského porostu, která bude sloužit jako biotop pro druhy vázané na staré lesy a taktéž jako dendromasa vázající uhlík.

Budeme využívat především přirozenou obnovu dřevin přirozené druhové skladby. Výsadba dřevin bude volena v místech, kde je zájem o zvýšení zastoupení dubu zimního v nižších polohách a v expozicích JV až JZ na vysychavých stanovištích. Takto cílenou umělou obnovu budeme kombinovat s významnějším procloněním v malých předsunutých obnovních prvcích, které mají za cíl diverzifikovat porost a obohatit druhovou skladbu.

V mladších porostech výchovu zaměříme na podporu biodiverzity, následované výběrem geneticky kvalitních jedinců pěstovaných dřevin. Upřednostníme cenné listnaté dřeviny (dub zimní, javor klen) v rámci podpory před dominantním bukem.

• LHC 1446, 250 B

• Katastrální území, parcela: k.ú. Libá; p.p.č. 29 – část, 416, 449, 448

Jedná se o les se zvýšenou půdoochrannou funkcí, v severní části vybrané plochy převažují suťová pole bazických hornin. Místy se vyskytují čedičové výchozy porostlé keřovým a bylinným patrem teplomilných travin, jako např. kostřavou sivou nebo smělkem štíhlým. V nižších partiích směrem k Libskému potoku je plocha tvořena kalamitními holinami. Ponechané matečné stromy modřínu, borovice, buku a dalších dřevin napomáhají přirozené obnově. Zmlazuje se zde směs smrku, dubu zimního, jeřábu, buku, javoru, břízy a jilmu. Lokalita je charakteristická i výrazně rozdílnými vodními a půdními podmínkami. Ve vrcholových polohách svahu se jedná o suchá, kamenitá, extrémně teplá stanoviště, zatímco níže položené plochy tvoří úzký údolní zářez vytvořený erozí Libského potoka, která vyprofilovala kotlinu s protékajícím chladným a vlhkým vzduchem.

V lokalitě se vyskytují částečně uměle a přirozeně obnovené kalamitní holiny po větrné a následně kůrovcové kalamitě. Najdeme zde věkově, druhově a výškově rozrůzněný porost tvořený směsí dřevin (SM, MD, BO, BK, DBz, JV, JS JM, JŘ, BR). Jedná se o diverzifikované porosty na rozhraní dobývacího prostoru sousedícího kamenného lomu a stromové vegetace. Kamenitá pole zarůstají dřevinami v různém stádiu sukcese. Na slunných suťových polích se vyskytuje ještěrka obecná, mezi kameny lze spatřit slepýše křehkého, různé druhy pavouků nebo hraboše polního. Ze sukulentních rostlin, které dobře snášejí sucho, je možné nalézt různé druhy rozchodníků. Díky expozici svahu se zde daří i mechům a lišejníkům, které se vyvíjí především na větších balvanech. V okolních lesních porostech na obou stranách údolí hnízdí čáp černý, jestřáb lesní, na kamenitých lokalitách výr velký.

Lesy v těchto oblastech byly původně tvořeny přirozenými společenstvy jako jsou bučiny, dubohabřiny a smíšené lesy. Suťová pole a čedičové výchozy poskytovaly specifické podmínky pro růst teplomilných trav a dalších rostlin přizpůsobených půdám bohatým na živiny.

S příchodem člověka začaly být lesy využívány pro těžbu dřeva, zemědělství a pastvu. To vedlo k odlesňování a změnám v druhové skladbě. Smrkové monokultury byly často vysazovány na úkor původních druhů, což mělo negativní dopad na ekologickou stabilitu. Lokalita demonstruje historický příběh ekologických změn a lidského vlivu na krajinu.

Ve vrcholových polohách suťových polí s extrémními terénními podmínkami plochu ponecháme přirozené sukcesi k obnově přírodních procesů a přirozeného ekosystému. Pouze místy budeme regulovat keřové patro ve prospěch teplomilných společenstev.

Ve zbývajících mýtních smrkových porostech s příznivějšími terénními poměry podpoříme přirozenou obnovu dřevin, na terénně přístupnějších částech využijeme obnovu okrajovou clonnou sečí. Při umělé obnově budou vysazovány převážně chybějící dřeviny přirozené druhové sklady, především listnaté. Při výchově porostů budeme šetřit spodní listnaté (i křovinné) patro. Vzhledem k náchylnosti exponovaných stanovišť k půdní erozi budeme využívat šetrné technologie – na prudších a kamenitých svazích např. lanové systémy, na příznivějších terénech koně a univerzální kolové traktory.