• LHC Horní Blatná, Dílec 840 F, 7,69 ha

• Katastrální území Hřebečná, parcela - 1621/1; 1625; 1627/3; 1627/1; 1627/5

Jedná se o samostatně umístěný dílec lesa obklopený otevřenými, vlhkými loukami a horskými pastvinami alpinského charakteru v nadmořské výšce zhruba cca 1000 m, asi 1 km od obce Hřebečná v západní části Krušných hor. Lokalita je tvořena věkově i výškově diferencovanými smrkovými porosty, zčásti vřesovišti a rašeliništěm s výskytem mnoha štol, které jsou pozůstatkem po historické hornické činnosti. Celý areál je biotopem tetřívka obecného.

Přítomnost tetřívka je vázána na otevřené plochy, rozvolněné lesní porosty s diverzifikovaným bylinným patrem. Ostrov obnovy přírody u Hřebečné byl vybrán jako stanoviště takto vhodného charakteru vycházející z biologických nároků tetřívka. V okolí lesního komplexu se nachází otevřená krajina, která slouží tetřívčím kohoutkům jako tokaniště. Na tyto podmáčené louky a pastviny navazuje pásmo rozvolněného lesního porostu s křovinnou vegetací a částečně i kosodřevinou. Tímto pásem je de facto lemován celý střed biotopu tetřívka. Rozvolněný lesní porost, solitérně rostoucí stromy a skupinky keřů přechází do různověkého a výškově diferencovaného smrkového porostu s vtroušeným jeřábem ptačím.

Oblast Krušných hor, včetně Hřebečné, byla v dávné minulosti pokryta smíšenými lesy s převahou buku, jedle a smrku. Tyto lesy byly postupně přeměněny v období středověku v důsledku masivní těžby dřeva, zejména kvůli jeho potřebě při dolování cínu a dalších kovů. V 19. století byly lesy v této oblasti z velké části znovu zalesněny, převážně smrkem. V současné době jsou snahy o obnovu lesních ekosystémů, které zahrnují návrat k přirozenějším druhovým skladbám, revitalizaci původních biotopů a zlepšení biodiverzity.

Lesnické hospodaření přizpůsobíme biotopu tetřívka obecného. Budeme zde pěstovat rozvolněný les, umělou výsadbou vnášet plodonosné dřeviny, jako např. jeřáb ptačí, který poskytne vhodný zdroj potravy v podzimním období.

V okrajích otevřené plochy a navazujícího lesa doplníme skladbu o břízu bělokorou či břízu pýřitou. Pupeny těchto dřevin tetřívci konzumují v zimním období. Výsadba bříz vhodně doplní rozmanitost stanoviště. Pro zajištění potravy v co nejkratším čase budeme tyto výsadby realizovat formou odrostků, či poloodrostků. Navrhovanými opatřeními bychom chtěli zlepšit životní podmínky nejenom tetřívkovi obecnému, ale i dalším druhům živočichů od bezobratlých až po savce, kteří obývají lesní ekosystémy Krušných hor.

• LHC 1446, 250 B

• Katastrální území, parcela: k.ú. Libá; p.p.č. 29 – část, 416, 449, 448

Jedná se o les se zvýšenou půdoochrannou funkcí, v severní části vybrané plochy převažují suťová pole bazických hornin. Místy se vyskytují čedičové výchozy porostlé keřovým a bylinným patrem teplomilných travin, jako např. kostřavou sivou nebo smělkem štíhlým. V nižších partiích směrem k Libskému potoku je plocha tvořena kalamitními holinami. Ponechané matečné stromy modřínu, borovice, buku a dalších dřevin napomáhají přirozené obnově. Zmlazuje se zde směs smrku, dubu zimního, jeřábu, buku, javoru, břízy a jilmu. Lokalita je charakteristická i výrazně rozdílnými vodními a půdními podmínkami. Ve vrcholových polohách svahu se jedná o suchá, kamenitá, extrémně teplá stanoviště, zatímco níže položené plochy tvoří úzký údolní zářez vytvořený erozí Libského potoka, která vyprofilovala kotlinu s protékajícím chladným a vlhkým vzduchem.

V lokalitě se vyskytují částečně uměle a přirozeně obnovené kalamitní holiny po větrné a následně kůrovcové kalamitě. Najdeme zde věkově, druhově a výškově rozrůzněný porost tvořený směsí dřevin (SM, MD, BO, BK, DBz, JV, JS JM, JŘ, BR). Jedná se o diverzifikované porosty na rozhraní dobývacího prostoru sousedícího kamenného lomu a stromové vegetace. Kamenitá pole zarůstají dřevinami v různém stádiu sukcese. Na slunných suťových polích se vyskytuje ještěrka obecná, mezi kameny lze spatřit slepýše křehkého, různé druhy pavouků nebo hraboše polního. Ze sukulentních rostlin, které dobře snášejí sucho, je možné nalézt různé druhy rozchodníků. Díky expozici svahu se zde daří i mechům a lišejníkům, které se vyvíjí především na větších balvanech. V okolních lesních porostech na obou stranách údolí hnízdí čáp černý, jestřáb lesní, na kamenitých lokalitách výr velký.

Lesy v těchto oblastech byly původně tvořeny přirozenými společenstvy jako jsou bučiny, dubohabřiny a smíšené lesy. Suťová pole a čedičové výchozy poskytovaly specifické podmínky pro růst teplomilných trav a dalších rostlin přizpůsobených půdám bohatým na živiny.

S příchodem člověka začaly být lesy využívány pro těžbu dřeva, zemědělství a pastvu. To vedlo k odlesňování a změnám v druhové skladbě. Smrkové monokultury byly často vysazovány na úkor původních druhů, což mělo negativní dopad na ekologickou stabilitu. Lokalita demonstruje historický příběh ekologických změn a lidského vlivu na krajinu.

Ve vrcholových polohách suťových polí s extrémními terénními podmínkami plochu ponecháme přirozené sukcesi k obnově přírodních procesů a přirozeného ekosystému. Pouze místy budeme regulovat keřové patro ve prospěch teplomilných společenstev.

Ve zbývajících mýtních smrkových porostech s příznivějšími terénními poměry podpoříme přirozenou obnovu dřevin, na terénně přístupnějších částech využijeme obnovu okrajovou clonnou sečí. Při umělé obnově budou vysazovány převážně chybějící dřeviny přirozené druhové sklady, především listnaté. Při výchově porostů budeme šetřit spodní listnaté (i křovinné) patro. Vzhledem k náchylnosti exponovaných stanovišť k půdní erozi budeme využívat šetrné technologie – na prudších a kamenitých svazích např. lanové systémy, na příznivějších terénech koně a univerzální kolové traktory.