LHC Klatovy:

• 856F03 – 0,22 ha, věk 29 let, HS 406e, SLT 4A, zakm.: 9, zast.: KL 90, JS 10

• 856F07 – část 6,41 ha, věk 62 let, HS 406e, SLT 4A, zakm.: 9, zast.: JS 60, DBZ 15, BK 15, KL 8, LP 2

• 856F09 – 0,46 ha, věk 84 let, HS 406e, SLT 3A, zakm.: 9, zast.: DBZ 100

• 856F11 – 0,65 ha, věk 105 let, HS 406e, SLT 3J, zakm.: 7, zast.: JS 55, DBZ 20, JV 15, KL 5, LP 5

• 856F12 – 1,19 ha, věk 119 let, HS 406e, SLT 4A, zakm.: 3, zast.: JS 45, BK 35, KL 20

• 856F14 – 0,43 ha, věk 132 let, HS 406e, SLT 4A, zakm.: 8, zast.: DBZ 80, BK 10, JV 5, JS 5

• 856F17 – 1,67 ha, věk 175 let, HS 406e, SLT 4A, zakm.: 7, zast.: BK 65, KL 30, LP 5

• katastrální území Slatina u Chudenic, parcela č. 551/1 – část

Ostrov obnovy přírody U Pytláka leží severovýchodně nad obcemi Slatina a Balkovy na Klatovsku. Hřeben Na hůrce (652 m), který je součástí ostrova, je jedním ze tří souběžných kopců Chudenické vrchoviny.

Předmětem péče jsou zde původní světlé listnaté lesy s převahou buku a dubu zimního. Jde o staré smíšené porosty charakteru kyselé doubravy s dalšími charakteristickými dřevinami jako lípou srdčitou, javorem klenem a jilmem horským na minerálně chudých suťových stanovištích. Na začátku vegetačního období kvete pestré bylinné patro s výskytem sasanky hajní, jaterníku podléšky, dymnivky duté, křivatce žlutého, plicníku lékařského, či orlíčku obecného. V keřovém patru lze nalézt např. lýkovce jedovatého.

Lokalita je zajímavá cca 176 let starými, prostorově a věkově diferencovanými porosty buku a jasanu s příměsí dubu, lípy, klenu a borovice. Jedná se o fragmenty přestárlého rozpadajícího se porostu s nastupující přirozenou obnovou na suťovém, místy skalnatém stanovišti. Z hlediska ochrany přírody se v oblasti vyskytují vzácné druhy rostlin a živočichů, jako bělozářka liliovitá, zimostrázek alpský a vemeník dvoulistý. Z běžných druhů zde roste např. ptačinec velkokvětý, mařinka vonná, jaterník podléška, nebo náprstník velkokvětý. Z živočišné říše zde žijí lesní druhy obratlovců, jako je ještěrka obecná, slepýš křehký, nebo žluva hajní. Význačnými druhy hmyzu jsou otakárek fenyklový, krajník pižmový, mravenec lesní. Geologické podloží, tvořené buližníky a amfibolity, ovlivňuje půdní podmínky stanoviště a má vliv na vyskytující se vegetaci. Půdní profil je tvořený právě těmito usazenými křemitými horninami, které se postupně utvářely již od starohor (2,5 miliardy do 540 milionů let). Během této doby se vyvíjela i zemská kůra a docházelo k významným geologickým procesům.

Součástí ostrova obnovy přírody jsou bezzásahové skupiny biotopových stromů, a to v porostních skupinách 856 G12 a 856 G17 s výrazně sníženým zakmeněním. Po ploše je rozptýleno velké množstvím odumírajících a rozpadajících se buků a jasanů. Staré stromy a mrtvé dřevo poskytují útočiště ptákům, obojživelníkům, malým savcům a mnoha druhům hmyzu, které jsou svými vývojovými cykly na odumírající dřevo vázány.

Současný stav ostrova obnovy přírody odpovídá přirozenému vývoji lesa na chudých, suťových stanovištích s častými skalnatými útvary. Jedná se o původní pozůstatky věkově diferencovaných porostů, které se postupně rozpadají, přičemž zároveň dochází k přirozené obnově buku, jasanu, lípy a javoru klenu. Fyzikální vlastnosti půdy, hydrologie a druh vegetace na předmětných stanovištích jsou ovlivňovány již zmíněným geologickým podložím. Z hlediska ochrany přírody je oblast významná díky výskytu vzácných druhů rostlin a živočichů. Součástí ostrova obnovy přírody jsou bezzásahové plochy, kde je hojně zastoupeno mrtvé, na zemi ležící, ale i stojící dřevo, poskytující útočiště a potravu pro mnoho druhů organismů, jako jsou např. dřevokazné houby, hmyz, ptáci a drobní savci. Lokalita je součástí evropsky významné lokality Švihovské hvozdy a leží v geomorfologickém celku Švihovská vrchovina.

Historický vývoj ekosystému v oblasti ukazuje na dlouhodobou, nepřerušenou kontinuitu lesního porostu. Území bylo tedy v minulosti pravděpodobně vždy zalesněné. Jeho odlehlost a obtížný přístup zabránily rozsáhlému kácení. Částečně byly lesy využívány i k pastvě. To ovlivnilo jejich druhovou skladbu a strukturu. Od 50. let 20. století byly porosty ponechávány převážně bez větších hospodářských zásahů, což vedlo k jejich přirozenému vývoji. Tento přístup umožnil vznik přírodě blízkého lesa s pestrou skladbou dřevin, tzn. buku lesního, lípy srdčité, javoru klenu a jilmu horského. Půdní podmínky pro růst vegetace ovlivňuje geologické podloží, které se vyvíjelo mnoho milionů let. Bezzásahovost části území umožnilo přirozený vývoj lesa bez většího lidského vlivu s vyváženou ekologickou stabilitou.

Péči o ostrov zaměříme především na podporu přirozeného vývoje dřevinné a bylinné vegetace a biodiverzity. Ve starších porostních skupinách je cílem ponechat les přirozenému vývoji bez jakýchkoliv zásahů a zajistit tak jeho ekologickou stabilitu. V mladších kmenovinách plánujeme pouze zdravotní výběr, tedy selektivní odstraňování oslabených a nemocných stromů. Důraz budeme klást na podporu dubu zimního a buku lesního, které jsou pro danou lokalitu klíčové. Naopak jasan, který zde plošně odumírá, budeme postupně eliminovat, abychom zabránili jeho negativnímu vlivu na obnovu lesa, především z důvodu tzv. jasanového chřadnutí. Jasan je ale také rychle rostoucí dřevina, která může potlačovat přirozenou regeneraci jiných druhů stromů tím, že jim konkuruje, ubírá světlo, živiny a vodu. Dalším důležitým opatřením bude odstraňování nebezpečných a odumírajících stromů podél lesních cest a svážnic k zajištění bezpečnosti návštěvníků i ochraně okolního ekosystému.

• LHC 1428 Stříbro

• JPRL: 257 E, 257 F, 257 G

• katastrální území: Bezemín, pozemky p.p.č. 651/1 – část, 641, 640, 635, 692, 691, 644, 637, 636, 718, 690

Lokalita Bezemínského pohřebiště, nacházející se v katastrálním území Bezemín v okrese Tachov, představuje ekologicky cenný ekosystém s vysokou mírou přírodní zachovalosti a minimálním vlivem člověka. Geomorfologicky se jedná převážně o skalnatá stanoviště s nízkou dostupností živin, což výrazně omezuje produkční potenciál území pro hospodářské využití lesních porostů. Pro svůj členitý reliéf a specifické ekologické podmínky má oblast zásadní význam pro přirozené sukcesní procesy, které zde probíhají bez přímé lidské regulace. Minimální zásahy do prostředí umožňují spontánní vývoj ekosystému, podporují obnovu původní vegetace a přispívají k udržení vysoké biodiverzity.

Stromové patro tvoří hlavně dub letní, typický pro středoevropské listnaté lesy. Na úrodnějších místech roste také lípa srdčitá a javor klen, které zvyšují druhovou pestrost. Vlhčí místa u vodních toků osidluje olše lepkavá a olše šedá, které preferují vlhké půdy. V západní části území se vyskytuje dutohlávka lesní – lišejník, který roste v chudých a náročných podmínkách. Bylinné patro je zastoupeno několika zajímavými druhy, například kozincem sladkolistým, který roste v teplejších oblastech. Dále zde najdeme smolničku obecnou, tolitou lékařskou, kopretinu okoličnatou a prvosenku vyšší, která je vázána na vlhčí stanoviště pod stromy. V okolních lesích má své teritorium spárkatá a černá zvěř, ale také drobní savci jako veverka obecná nebo jezevec lesní. Z ptactva zde můžeme pozorovat datla černého, sojku obecnou a různé druhy pěvců, například sýkoru koňadru. U vodních toků žije skokan hnědý, užovka obojková a různé druhy vážek.

Na území ostrova se nachází pozůstatky starého slovanského hradiště, které stálo nad soutokem Hadovky a Úterského potoka. Mělo nepravidelný obdélníkový tvar o rozměrech přibližně 300 × 160 metrů a jeho opevnění dosahovalo délky přes 1 100 metrů. Dodnes je po celém obvodu patrný dobře zachovaný val. Roste zde přírodě blízký listnatý les, kde převažuje dub letní. Minimální zasahování člověka do přirozeného vývoje zdejších biotopů umožnily přirozený vývoj vegetace a zachování původních lesních porostů, zejména na skalnatých a málo úrodných stanovištích a vývoj specifických rostlinných společenstev, například dutohlávka sobí, která roste na chudých půdách, nebo lišejník terčovka bublinatá, vyskytující se na kůře stromů. V bylinném patře se objevují druhy jako kozinec sladkolistý, smolnička obecná, tolita lékařská, kopretina okoličnatá a prvosenka vyšší.

Lokalita prošla během staletí výraznými změnami, které ovlivnily jak přírodní podmínky, tak krajinu samotnou. Od 8. do poloviny 9. století zde stálo slovanské hradiště s mohylovým pohřebištěm. V té době byla oblast osídlena a využívána především k zemědělství. Po zániku hradiště hospodářská činnost postupně ustoupila. Snad i proto se zde uchovala původní vegetace a listnaté lesy se přirozeně stabilizovaly. V 18. století došlo k pokusu o zalesnění, tentokrát však převážně monokulturami, což druhovou pestrost na čas omezilo. Dnes je lokalita ekologicky stabilní a na její části probíhají přirozené procesy bez výrazných zásahů člověka.  V podrostu se nachází původní druhy rostlin jako je kozinec sladkolistý, smolnička obecná nebo tolita lékařská. Území zároveň poskytuje vhodné hnízdní podmínky pro různé druhy ptáků, například pro puštíka obecného nebo datla černého.

Vzhledem k přírodnímu stavu lokality a její omezené přístupnosti budeme na části území ostrova preferovat bezzásahový režim. Extrémní stanoviště s nízkým hospodářským potenciálem zcela vyloučíme z jakýchkoliv zásahů, abychom podpořili přirozenou dynamiku vegetace. To umožní nezávislý sukcesní vývoj vegetace a zachování původních druhů rostlin a živočichů. Trvale na celé ploše ponecháme stromy přirozené druhové skladby (dub letní, lípa srdčitá a javor klen). Plánovanou péči zaměříme na zachování přírodního charakteru lokality a podporu biodiverzity. Těžební i pěstební zásahy budeme provádět bez vzniku holin a ve prospěch dřevin přirozené druhové skladby.