- LHC Svitavy

- Revír Nová Ves

- Oddělení a dílec 229A

- Katastrální území Boršov u Moravské Třebové

- V těsné blízkosti PR Hřebečovský les

Lokalita má převážně mokřadní charakter, který vytváří podmínky pro vznik bohatých přírodních společenstev. Lesní mokřad zde mimo jiné plní významnou filtrační funkci, kdy čistí protékající odpadní vody pocházející z důlní činnosti po těžbě lupku. Zároveň představuje potenciální přirozené stanoviště pro hnízdění ptáků, výskyt drobných živočichů, obojživelníků a vlhkomilných či mokřadních bylin.

Hlavním typem vegetace jsou podmáčené olšové porosty prorůstající souvislými porosty rákosu (místy orobince), s velkým množstvím mrtvého a postupně odumírajícího dřeva. V sušších místech lesní porost přechází do smíšených porostů smrku, borovice, břízy s příměsí buku, dubu letního, lípy malolisté, jilmu horského. Olšový porost se nachází v různém stádiu rozpadu, kdy část olší obrůstá od oddenků a vytváří pařeziny. Přes porost vedou staré zanikající cesty, které jsou lemovány starými duby a buky; tyto stromy postupně odumírají a rozpadají se. Bylinné patro je velmi chudé. Převažují druhy kvetoucí na jaře, prvosenka jarní (Primula veris), prvosenka vysoká (Primula elatior), šťavel kyselý (Oxalis acetosella), sasanka hajní (Anemone nemorosa); vyskytuje se zde i chráněný lýkovec jedovatý (Daphne mezereum).

Jedná se o mokré louky zalesněné po druhé světové válce. Udánecký potok byl v této době hrázděný a dobře udržovaný; tato údržba ale skončila zalesněním porostu. V následujících desetiletích se potok vrátil do svého původního koryta, pravidelně se rozlévá do svého okolí a výrazně ovlivňuje celý ekosystém. Horní část lokality je silně ovlivněna odtokem důlních vod z uzavřených dolů na těžbu lupku. Tyto vody jsou výrazně kyselé a obsahují vysoké množství železa, což se navenek projevuje okrovými usazeninami vznikajícími jeho oxidací. Lesnické hospodaření zde probíhalo pouze v relativně sušších částech území formou slabých probírek, zatímco převážná část lokality zůstala bez zásahu.

Péči o lokalitu přizpůsobíme zachování jejího charakteru blízkého lužnímu lesu, který je z biologického a ekologického hlediska daleko cennější než běžný hospodářský les. V celém dotčeném území plánujeme pouze minimální lesnické zásahy; zcela se vyhneme oblasti, kde je jasné prameniště Udáneckého potoka. V okrajových částech vhodnými těžebními zásahy podpoříme zastoupení dřevin odpovídajících danému stanovišti, zejména olše a dubu. Současně usilujeme o zachování filtrační funkce lesního porostu při odtoku důlních vod, a proto nebudeme zasahovat do rákosových porostů.

V blízké době chceme vybudovat ve spodní části území, která není výrazně ovlivněna důlními vodami, několik menších tůní. Tyto tůně mají podpořit a zlepšit podmínky pro obojživelníky, zejména skokany a čolky. Vytvoření stojatých vodních ploch by mělo vést k výraznému posílení jejich populací v lokalitě.

- LHC Špičák JPRL 717E

- Katastrální území Třešť, parcela 4461/1 (část) a 4457 (část)

- Lokalitu ze západu lemuje zelená turistická trasa a cyklotrasa 5200

Mokřadní biotop s výskytem typických mokřadních rostlinných společenstev a živočichů, podmáčené louky a tůně s ostřicovými porosty.

V roce 2023 proběhla obnova meandrů zmeliorovaného přítoku z rybníka Radkovec do rybníka Lovětínského, vytvořena byla soustava tůní různých hloubek a velikostí i broukoviště. Vznikl tak optimální biotop mokřadu, na který je díky specifickým podmínkám navázáno obrovské množství ojedinělých rostlinných a živočišných druhů. Mokřad také slouží jako čistička a významný zásobník vody v krajině.

Cenný komplex mokřadní vegetace se nachází v přiléhající přírodní památce Rybníky v Pouštích, kde se vyvíjí vegetace letněných rybníků s početnou populací puchýřky útlé (Coleanthus subtilis). Jedná se o významnou populaci na spojnici mezi dvěma nejvýznamnějšími centry rozšíření druhu v ČR (Třeboňsko a Křižanovsko).

Lokalita je terestrickým biotopem obojživelníků, hostí významnou populaci kuňky obecné (Bombina bombina). Ta obývá tůně a mokřadní louky, přezimuje na navazujících sušších biotopech v lesích. V přilehlé PP byly zaznamenány druhy čolků – čolek velký (Triturus cristatus), čolek obecný (Triturus vulgaris) a čolek horský (Triturus alpestris). Výskyt těchto druhů čolků na lokalitě můžeme víc než předpokládat.

Enkláva mokřadních biotopů je obklopena převážně kulturními smrčinami.

Sušší partie dřívějších vlhkých luk byly před desítkami let zalesněny smrkem (aktuální stáří porostu je 50 let). Jedná se o pás táhnoucí se v severní části lokality. V druhé polovině 20. století byly vlhké louky odvodněny rovnými hlubokými příkopy a některé byly zalesněny buď olší, nebo smrkem.

První ochranářské managementové zásahy na lokalitě byly provedeny až v roce 2011 z iniciativy ZO ČSOP Kněžice, kdy byla po letech znovu pokosena vlhká louka.

Stávající narovnané koryto vodního toku bylo v roce 2023 částečně zazeměno a došlo ke změně trasy osy vodního toku. Mělký nivní pás umožňující větší interakci s podzemní vodou umožňuje rozvoj mokřadních společenstev a sedimentaci jemných bahnitých částic. Navržený stav vodního koryta obtékající kmeny stromů, mrtvé dřevo apod. je tzv. inicializační stav, u kterého dochází k přirozenému vývoji. V trase stávajícího koryta je zbudováno 12 příčných objektů – přehrážek z dřevní hmoty, kamene a zeminy. Je realizován kamenný skluz. Osm z těchto 12 příčných objektů je umístěno od balvanitého skluzu níže po toku, čtyři pak výše proti proudu.

Došlo i k vybudování jednotlivých tůní, které jsou 4 neprůtočné a 1 průtočná. Pro rozvoj mokřadů byla vytvořena jedna terénní deprese a vyrovnán terén na pravém břehu dolní části potoka. Součástí stavby je i trvalá vysprávka stávající lesní cesty v délce 225 m vedoucí po pravém břehu střední části vodního toku.

Prioritou lokality je ochrana mokřadních luk. Péči o lokalitu zaměříme na provádění opatření ve prospěch druhů vázaných na mokřady, také ale ve prospěch na východní straně těsně přiléhající přírodní památky Rybníky v Pouštích. Stávající bezlesí je třeba udržovat proti zarůstání sečením. Je také nutné sledovat vliv opatření na populace druhů. V úvahu připadají úpravy ve smrkovém porostu, kde budou mimo vodní území vylézat obojživelníci.

Kulturní smrčiny v severní části lokality postupem času a potřeby přetvoříme na druhově pestrou lokalitu se zastoupením listnatých dřevin.

Obnovení lučních biotopů je žádoucí i pro terestrická stadia obojživelníků a pro zvýšení druhové pestrosti hmyzu.

Kolize zájmů ochrany přírody může být v intenzitě a termínech sečení mokřadů a luk: z důvodu ochrany rostlin je potřeba každoročně, z důvodu ochrany živočichů (obojživelníků) spíše méně často – cca jednou za 2 roky. Řešením může být mozaikovité rozdělení území a na různých místech provádět seče v různé termíny o různé intenzitě a v čase je měnit.