- LHC Špičák JPRL 717E

- Katastrální území Třešť, parcela 4461/1 (část) a 4457 (část)

- Lokalitu ze západu lemuje zelená turistická trasa a cyklotrasa 5200

Mokřadní biotop s výskytem typických mokřadních rostlinných společenstev a živočichů, podmáčené louky a tůně s ostřicovými porosty.

V roce 2023 proběhla obnova meandrů zmeliorovaného přítoku z rybníka Radkovec do rybníka Lovětínského, vytvořena byla soustava tůní různých hloubek a velikostí i broukoviště. Vznikl tak optimální biotop mokřadu, na který je díky specifickým podmínkám navázáno obrovské množství ojedinělých rostlinných a živočišných druhů. Mokřad také slouží jako čistička a významný zásobník vody v krajině.

Cenný komplex mokřadní vegetace se nachází v přiléhající přírodní památce Rybníky v Pouštích, kde se vyvíjí vegetace letněných rybníků s početnou populací puchýřky útlé (Coleanthus subtilis). Jedná se o významnou populaci na spojnici mezi dvěma nejvýznamnějšími centry rozšíření druhu v ČR (Třeboňsko a Křižanovsko).

Lokalita je terestrickým biotopem obojživelníků, hostí významnou populaci kuňky obecné (Bombina bombina). Ta obývá tůně a mokřadní louky, přezimuje na navazujících sušších biotopech v lesích. V přilehlé PP byly zaznamenány druhy čolků – čolek velký (Triturus cristatus), čolek obecný (Triturus vulgaris) a čolek horský (Triturus alpestris). Výskyt těchto druhů čolků na lokalitě můžeme víc než předpokládat.

Enkláva mokřadních biotopů je obklopena převážně kulturními smrčinami.

Sušší partie dřívějších vlhkých luk byly před desítkami let zalesněny smrkem (aktuální stáří porostu je 50 let). Jedná se o pás táhnoucí se v severní části lokality. V druhé polovině 20. století byly vlhké louky odvodněny rovnými hlubokými příkopy a některé byly zalesněny buď olší, nebo smrkem.

První ochranářské managementové zásahy na lokalitě byly provedeny až v roce 2011 z iniciativy ZO ČSOP Kněžice, kdy byla po letech znovu pokosena vlhká louka.

Stávající narovnané koryto vodního toku bylo v roce 2023 částečně zazeměno a došlo ke změně trasy osy vodního toku. Mělký nivní pás umožňující větší interakci s podzemní vodou umožňuje rozvoj mokřadních společenstev a sedimentaci jemných bahnitých částic. Navržený stav vodního koryta obtékající kmeny stromů, mrtvé dřevo apod. je tzv. inicializační stav, u kterého dochází k přirozenému vývoji. V trase stávajícího koryta je zbudováno 12 příčných objektů – přehrážek z dřevní hmoty, kamene a zeminy. Je realizován kamenný skluz. Osm z těchto 12 příčných objektů je umístěno od balvanitého skluzu níže po toku, čtyři pak výše proti proudu.

Došlo i k vybudování jednotlivých tůní, které jsou 4 neprůtočné a 1 průtočná. Pro rozvoj mokřadů byla vytvořena jedna terénní deprese a vyrovnán terén na pravém břehu dolní části potoka. Součástí stavby je i trvalá vysprávka stávající lesní cesty v délce 225 m vedoucí po pravém břehu střední části vodního toku.

Prioritou lokality je ochrana mokřadních luk. Péči o lokalitu zaměříme na provádění opatření ve prospěch druhů vázaných na mokřady, také ale ve prospěch na východní straně těsně přiléhající přírodní památky Rybníky v Pouštích. Stávající bezlesí je třeba udržovat proti zarůstání sečením. Je také nutné sledovat vliv opatření na populace druhů. V úvahu připadají úpravy ve smrkovém porostu, kde budou mimo vodní území vylézat obojživelníci.

Kulturní smrčiny v severní části lokality postupem času a potřeby přetvoříme na druhově pestrou lokalitu se zastoupením listnatých dřevin.

Obnovení lučních biotopů je žádoucí i pro terestrická stadia obojživelníků a pro zvýšení druhové pestrosti hmyzu.

Kolize zájmů ochrany přírody může být v intenzitě a termínech sečení mokřadů a luk: z důvodu ochrany rostlin je potřeba každoročně, z důvodu ochrany živočichů (obojživelníků) spíše méně často – cca jednou za 2 roky. Řešením může být mozaikovité rozdělení území a na různých místech provádět seče v různé termíny o různé intenzitě a v čase je měnit.

- LHC Jablunkov, dílec 310 D

- Moravskoslezské Beskydy, západně od obce Mosty u Jablunkova, část Šance

- katastrální území Mosty u Jablunkova, p.č.: 4545/3, 4545/20, 4545/24

Jedná se o plochu po větrné kalamitě včetně několika mladých listnatých porostních skupin. Plocha se nachází na mírném jižním svahu západně od obce Mosty u Jablunkov v její místní části Šance blízko hranic se Slovenskem.

Na větší části plochy po větrné kalamitě se nachází začínající přirozená obnova dřevin jako jeřáb ptačí, bříza, olše, topol osika, buk nebo smrk. Některá podmáčená místa jsou uměle zalesněna olší lepkavou. Na okrajích plochy jsou menší porostní skupiny s bukem, javorem klenem, jilmem, smrkem a olší. Ve spodní části plochy se nachází devět vodních tůní.

Na převažující části plochy ostrova se do roku 2023 nacházel smrkový porost ve věku cca 85 let. 26. 8. 2023 byla celá oblast zasažena intenzivní bouří s velmi silným větrem, jehož důsledkem došlo k plošnému polomu a likvidaci tohoto porostu.  Po zpracování kalamity byla většina plochy ponechána samovolnému vývoji pro možnost vzniku přirozené obnovy různých druhů dřevin. Pouze několik malých částí byla uměle zalesněno olší. V roce 2024 byla za účelem zadržení vody a vytvoření vhodného biotopu pro vodní organismy vybudována soustava devíti tůní.

Na ploše po větrné kalamitě budeme sledovat a podporovat vývoj přirozené obnovy s cílem zajištění vzniku druhově pestrého lesního porostu. Místa bez přirozené obnovy uměle doplníme stanovištně vhodnými dřevinami (např. modřín). Při následných výchovných zásazích budeme usilovat o zachování co nejpestřejší druhové skladby a zajištění stability porostu. Podobně budeme postupovat v zachovaných mladých porostních skupinách. Vodní tůně budeme udržovat tak, aby neztratily svoji funkčnost a schopnost tvořit vhodný biotop pro vodní organismy (periodické prohlubování, výsek břehů pro zabránění zastínění apod.)  Na vhodných místech ostrova předpokládáme vybudování několika dalších tůní.