- LHC Česká Lípa 470B01, 470B01a, 470B01b, 470B501, 470B970, 470B971, 470C01, 470C01b, 470C02a, 470C502, 470C503, 470C505

- Katastrální území:

Veselí nad Ploučnicí - p.p.č. 471/1 část, 471/2 část, 471/11 část, 589 část

Provodín – p.p.č. 530/3, 532/2, 535/1 část, 866/1

- CHKO Kokořínsko – Máchův kraj – III. zóna

Po technické a na většině plochy i biologické rekultivaci Provodínské pískovny zde zůstala řada ploch, kde se vytvořila raně sukcesní stadia písčin s drobnými vodními plochami a na ně navázanými druhy. Tato společenstva a druhy jsou v krajině velmi vzácné a v současnosti se nejčastěji vyskytují právě na plochách po ukončení těžby. V těžebních prostorech tak často nacházejí útočiště živočišné a rostlinné druhy, které v běžné krajině nezvládnou konkurenci ostatních. Pro ně je proto důležité tato stanoviště zachovat. V Provodínské pískovně se jedná o tato stanoviště:

Tůně

Tůně využívají k rozmnožování obojživelníci, jedná se především o kriticky ohroženou ropuchu krátkonohou (Epidalea calamita), dále se zde rozmnožuje silně ohrožená blatnice skvrnitá (Pelobates fuscus) či skokan štíhlý (Rana dalmatina), silně ohrožený čolek obecný (Lissotriton vulgaris). Ropucha krátkonohá vyžaduje přítomnost otevřených a nezarostlých biotopů, v nichž se vyskytuje po celý rok vyjma doby kladení vajíček. Pro rozmnožování upřednostňuje malé a mělké tůně bez vegetace, či s malým množstvím vegetace. Toleruje vysoké teploty vody a velmi malé množství kyslíku rozpuštěného ve vodě. Ropuchy krátkonohé zimují jen nedaleko od místa rozmnožování a nejsou schopny migrace na větší vzdálenosti.

Strmé písčité stěny

Strmé písčité stěny využívá pro hloubení hnízdních nor řada druhů ptáků. Pískovny jsou u nás proto nejčastějším místem výskytu hnízdních kolonií ohrožené břehule říční (Riparia riparia). Břehule říční přirozeně hnízdí ve stěnách obnažených říčních břehů. Vzhledem k plošné regulaci řek jsou u nás takové břehy vzácné a lomové stěny pískoven jsou pro tyto druhy náhradním hnízdním biotopem. Břehule hnízdí v koloniích od dubna do srpna, kdy samec i samice vyhrabávají až 1 m dlouhou vertikální chodbu, na jejímž konci je klasické hnízdo, kam samice klade 3-5 vajec. Tak zabezpečí své hnízdo před predátory. Jejich potravou je hmyz. Jedná se o tažný druh, táhne v hejnech a odlétá od července do září a na svá hnízdiště se vrací zpět v dubnu až květnu. Břehule v Provodínské pískovně v současnosti nehnízdí. Nejbližší kolonie je v 3 km vzdálené Žizníkovské pískovně. Vzhledem ke zkušenostem z jiných pískoven, je pravděpodobné, že nově vytvořený hnízdní biotop bude tímto druhem využit.

Vegetace otevřených písčin

V raně sukcesních stadiích vegetace písčin zpočátku převažují vzácnější jednoleté druhy, jako například bělolist nejmenší (Filago minima) nebo nahoprutka písečná (Teesdalia nudicaulis) a v průběhu sukcese se objevují vytrvalé trávy.  Pro tyto druhy je nezbytné zachovat plochy otevřené a chudé na živiny, tzn. zejména bránit zarůstání konkurenčně zdatnějšími druhy, včetně dřevin. Na otevřených písčinách žije také řada specializovaných bezobratlých, kteří vlivem intenzivního hospodaření v krajině postupně mizí. Příkladem je třeba pavouk slíďák písečný (Arctosa perita), který je nyní znám pouze na čtyřech lokalitách v ČR (3 na Moravě), jedna právě v Provodínské pískovně nebo také zajímavý brouk rýhonosec Coniocleonus turtabus. Toto prostředí vyhledávají také různé druhy motýlů, například ohrožený hnědásek kostkovaný (Melitaea cinxia), který byl v okolí pískovny zaznamenán.

‍

V současné době je část zájmového území, kde proběhla technická i biologická rekultivace, zalesněna borovicí. Výjimku tvoří pozvolné svahy a několik různě velkých ploch s různým zápojem porostu borovic. Tyto plochy mají charakter biotopu vegetace otevřených písčin s výskytem diagnostického druhu bělolistu nejmenšího. Zájmové území je dle platného hospodářského plánu v první věkové třídě, svahy jsou vedeny jako bezlesí.

Velká část lokality, kde byla provedena pouze technická rekultivace s opatřeními pro podporu populace ropuchy krátkonohé, je pokryta náletem borovice s příměsí břízy. Velká tůň a několik menších, které mají vyjílované dno nezadržují vodu. Voda se drží pouze ve dvou tůních, které mají jako podklad černou folii. Vegetace otevřených písčin zůstala jen ve středové části směrem k severnímu okraji.

Od roku 2002 do roku 2016 zde probíhala těžba písku. Po vytěžení ploch docházelo postupně v několika etapách k technické rekultivaci spojené se stabilizací stěn teras a následné biologické rekultivaci, která spočívala v osázení ploch sazenicemi borovic. Pískovna má terasovitý charakter a mimo strmých částí je plocha téměř celá osázená borovicí. Technická a biologická rekultivace byla realizována podle schváleného rekultivačního plánu z roku 1995. Po provedení technické a biologické rekultivace byly pozemky se zajištěným porostem předány zpět LČR.

Výjimkou byla malá část o výměře přibližně 2 ha, kde na základě studie „Studie provedení technické rekultivace část DP Veselí“, jejímž objednatelem byla AOPK ČR a na základě změny rozhodnutí Krajského úřadu Libereckého kraje o dočasném odnětí PUPFL v dobývacím prostoru Veselí, proběhla pouze rekultivace technická. Cílem bylo vytvoření předpokladů pro přežití vzácných a chráněných druhů, vč. populace ropuchy krátkonohé.

Technická rekultivace spočívala v realizaci několika různě velkých tůní, největší s jižní expozicí má plochu cca 0,3 ha. Tůně byly navrženy mělké s různorodými sklony břehů. Dále se v okolí zrealizovaly čtyři deponie neurovnaného klestu, pařezů a kameniva, sloužící pro zimování. Po provedení technické rekultivace byly pozemky předány do vlastnictví Lesů ČR.

V roce 2018 pak bylo Krajským úřadem Libereckého kraje na základě žádosti LČR rozhodnuto o dočasném omezení využívání pozemků o celkové výměře 2,1 ha pro plnění funkcí lesa za účelem vytvoření a ponechání vhodného biotopu pro vzácné a chráněné živočichy na dobu od 1.6.2018 do 31.12.2023. Do konce platnosti LHP pro LHC Česká Lípa 2014 – 2023 byly pozemky vedeny jako bezlesí.

Péči o lokalitu budeme provádět v součinnosti s Agenturou ochrany přírody a krajiny – regionálním pracovištěm Správa CHKO Kokořínsko – Máchův kraj.

V území bude vytipováno několik míst pro obnovu raně sukcesního stadia vegetace otevřených písčin. Bude se jednat o lokality, které k obnově mají potenciál, tedy o místa s rozvolněným a nezapojeným porostem. Obnova raně sukcesního stadia biotopu by měla spočívat především v obnově syrového písčitého povrchu na vytipovaných plochách. Toho se docílí vytrháním dřevin v rozvolněných částech porostu. Vzniknou tak plochy, které jsou vhodným biotopem pro vegetaci otevřených písčin, ve kterých žijí také bezobratlí. Aby mohlo být toto opatření realizováno, požádáme příslušný orgán státní správy lesů o povolení dočasného omezení plnění produkční funkce lesa.

Na vhodných místech budou vybudovány nové tůně pro ropuchu krátkonohou. Tůně musí splňovat kritérium přísunu zdroje vody a jejího zadržení v místě, tzn. např. v místech, kde voda při deštích stéká po stěně. Podkladem tůní bude vhodné podloží (jíl), případně folie, tak, aby se voda nevsakovala do půdy a tůně byly trvalé. V okolí tůní vzniknou nové deponie neurovnaného klestu, pařezů a kameniva jako místa pro zimování.

Managementová opatření pro zachování raného stadia sukcese budeme dle potřeby provádět 1x za 3-5 let. Opatření budou spočívat v zachování otevřených ploch chudých na živiny, zejména v omezení zarůstání ploch nežádoucími druhy včetně dřevin.

‍

- LHC Prachatice JPRL 475F, 475C, 475G

- Katastrální území Vitějovice, parcela 1103 (část), katastrální území Nebahovy, parcela 1286 (část)

- Biologicky cenná lokalita, nachází se v příkrém svahu údolí Zlatého potoka. Východní část území ohraničuje EVL a přírodní památka Zlatý potok v Pošumaví s výskytem perlorodky říční a mihule potoční, severozápadní část je ohraničena přírodní památkou U Piláta.

Jedná se o přirozený porost buku na suti, nacházející se v příkrém svahu v údolí Zlatého potoka. Na území se vyskytuje mj. lejsek malý, lejsek šedý, výr velký, kulíšek nejmenší, rys ostrovid, jelen evropský, srnec obecný, muflon obecný.

Tato lokalita je obtížně dostupná se skalními výchozy, nachází se zde suťoviště s prameništěm. Velká část lokality je desítky let obnovována především přirozeným zmlazením buku, jedle a smrku. V lokalitě se nacházejí zbytky původních pralesovitých porostů ve věku přes 180 let se zastoupením buku lesního, jedle bělokoré, smrku ztepilého, borovice lesní, javoru klenu, dubu letního, jasanu ztepilého, třešně ptačí a břízy bělokoré.

Lokalita je součástí nově navržené genové základny Zlatý potok pro buk lesní. V současnosti je zde aplikován jen jednotlivý až skupinový výběr pro podporu a rozvoj přirozeného zmlazení a pro větší diverzifikaci věkové a prostorové struktury porostu.

Název je inspirován již zaniklou sídelní jednotkou Pobočí, která se v údolí nacházela. Lesy patřily k velkostatku Libějovice, jednalo se tedy o schwarzenbergský majetek. Vlivem stáří nebo klimatických vlivů je zde poměrně velké množství rozpadajících se stromů, které obohacují zdejší půdu a navracejí ji živiny. Jedná se o ideální prostředí pro pestrou škálu rostlin a živočichů. Přirozené procesy zde probíhají již několik desetiletí s velmi citlivým přístupem lesníků. Na úpatí protějšího svahu se nacházejí rozvaliny Jägerhausu: dle pověsti zde bydlel hajný, který zemřel tragickou smrtí, když ho pytláci pověsili za nohy hlavou do mraveniště.

Dlouhodobým cílem péče je zachování komplexu květnatých bučin. Managementové zásahy se týkají pouze mírných výchovných zásahů v mladších skupinách. Ve starších kmenovinách chceme provádět pouze jednotlivý až skupinový výběr zaměřený na podporu a rozvoj přirozeného zmlazení a pro diverzifikaci věkové struktury porostů. Větší část porostů lze již nyní vzhledem k jejich charakteru, původu a dlouhodobé absenci hospodářských zásahů zařadit do stupně přirozenosti „les přírodě blízký“, v dlouhodobém horizontu pak směřujících ke stupni přirozenosti „les přírodní“.

V lokalitě budeme provádět následující výchovné zásahy – jednotlivý až skupinový výběr, odstranění košatých a netvárných jedinců, podporu a uvolňování perspektivních semenných jedinců, zdravotní zásahy. Mrtvou hmotu budeme ponechávat v porostu k zetlení. Stěžejní bude i ochrana dřevin proti spárkaté zvěři – nátěr proti okusu náletů jedle bělokoré a proti loupání kůry vysokou a mufloní zvěří.