-       LHC Jemčina JPRL 508A09 a 508A17

-       Katastrální území Ratiboř u Jindřichova Hradce

-       lokalita se nachází uprostřed rybníku Holná, 2. zóna CHKO Třeboňsko a ptačí oblast Třeboňsko

-       ostrov je obtížně přístupný, pouze na malých plavidlech a v době výlovu rybníka

Ostrov je tvořen převážně biotopem acidofilních bučin. Na rybníce Holná byl zaznamenán častý výskyt orla mořského, volavky bílé a vydry říční.

Z původně hospodářského lesa se stává les ponechaný přirozenému vývoji. Zpracovává se pouze dříví, u kterého hrozí rozšíření kalamitních škůdců lýkožrouta či klikoroha. Velmi pestrá je i dřevinná skladba porostů. Nejvýznamnějšími druhy jsou jedle bělokorá (Abies alba), javor mléč (Acer platanoides), smrk ztepilý (Picea abies), borovice lesní (Pinus sylvestris), dub letní (Quercus robur), lípa srdčitá (Tilia cordata), bříza bradavičnatá (Betula pendula), buk lesní (Fagus silvatica), olše lepkavá (Alnus glutinosa) a topol osika (Populus tremula). V některých částech ostrova se již tvoří více etážový porost. Kromě již zmíněných druhů vázaných na rybník Holná se na území samotného ostrova vyskytují další chráněné druhy plazů a brouků. Konkrétně se jedná o zmiji obecnou (Vipera berus), užovky a v neposlední řadě i tesaříka obrovského (Cerambyx cerdo).

Ostrov je prakticky nepřístupný. Na ostrov je možné se dopravit pouze po vodě na plavidlech, nebo při výlovu rybníka. Nahodilá těžba se zpracovává jen v nejnutnějších případech.

‍

‍

Ostrov pravděpodobně vznikl při stavbě rybníka odkládáním přebytečného materiálu, který zde byl následně ponechán. V kterém roce konkrétně k tomu došlo není jisté. Buďto to bylo okolo roku 1384, kdy vznikl samotný rybník, anebo v roce 1584, kdy Jakub Krčín z Jelčan a Sedlčan rybník zvětšil a rozšířil hráz.

Ostrov byl využíván také pro parforsní hony, kdy bylo několik jelenů štváno k Holné. Jeleni následně přeplavali na ostrov, kde byli uloveni. Na rybníku probíhalo i plavení dřeva získaného právě z ostrova Naxos.

Naxos, stejně jako velkou část Jemčiny, postihla 26. 7. 1822 větrná kalamita (konkrétně 508A17 je porost vzniklý po této kalamitě). Toto polomové dříví a následné kůrovcové dříví se zpracovávalo do 50. let 19. století. Z celého panství Jemčina bylo zpracováno 500 tisíc m3 dříví. Tato přírodní pohroma ukončila i pořádání parforsních honů na Jemčině, a tedy i ostrově Naxos.

Vzhledem ke špatné dostupnosti se těžby na ostrově prováděly omezeně. V posledních cca 60 letech prakticky neproběhly žádné.

Naším cílem v této oblasti je ponechání ostrova samovolnému vývoji. To bude sloužit jako zajímavá a ojedinělá příležitost pro rozvoj biodiverzity a vývoj ekosystému bez disturbancí vzniklých lidskou činností.

- LHC Prachatice JPRL 475F, 475C, 475G

- Katastrální území Vitějovice, parcela 1103 (část), katastrální území Nebahovy, parcela 1286 (část)

- Biologicky cenná lokalita, nachází se v příkrém svahu údolí Zlatého potoka. Východní část území ohraničuje EVL a přírodní památka Zlatý potok v Pošumaví s výskytem perlorodky říční a mihule potoční, severozápadní část je ohraničena přírodní památkou U Piláta.

Jedná se o přirozený porost buku na suti, nacházející se v příkrém svahu v údolí Zlatého potoka. Na území se vyskytuje mj. lejsek malý, lejsek šedý, výr velký, kulíšek nejmenší, rys ostrovid, jelen evropský, srnec obecný, muflon obecný.

Tato lokalita je obtížně dostupná se skalními výchozy, nachází se zde suťoviště s prameništěm. Velká část lokality je desítky let obnovována především přirozeným zmlazením buku, jedle a smrku. V lokalitě se nacházejí zbytky původních pralesovitých porostů ve věku přes 180 let se zastoupením buku lesního, jedle bělokoré, smrku ztepilého, borovice lesní, javoru klenu, dubu letního, jasanu ztepilého, třešně ptačí a břízy bělokoré.

Lokalita je součástí nově navržené genové základny Zlatý potok pro buk lesní. V současnosti je zde aplikován jen jednotlivý až skupinový výběr pro podporu a rozvoj přirozeného zmlazení a pro větší diverzifikaci věkové a prostorové struktury porostu.

Název je inspirován již zaniklou sídelní jednotkou Pobočí, která se v údolí nacházela. Lesy patřily k velkostatku Libějovice, jednalo se tedy o schwarzenbergský majetek. Vlivem stáří nebo klimatických vlivů je zde poměrně velké množství rozpadajících se stromů, které obohacují zdejší půdu a navracejí ji živiny. Jedná se o ideální prostředí pro pestrou škálu rostlin a živočichů. Přirozené procesy zde probíhají již několik desetiletí s velmi citlivým přístupem lesníků. Na úpatí protějšího svahu se nacházejí rozvaliny Jägerhausu: dle pověsti zde bydlel hajný, který zemřel tragickou smrtí, když ho pytláci pověsili za nohy hlavou do mraveniště.

Dlouhodobým cílem péče je zachování komplexu květnatých bučin. Managementové zásahy se týkají pouze mírných výchovných zásahů v mladších skupinách. Ve starších kmenovinách chceme provádět pouze jednotlivý až skupinový výběr zaměřený na podporu a rozvoj přirozeného zmlazení a pro diverzifikaci věkové struktury porostů. Větší část porostů lze již nyní vzhledem k jejich charakteru, původu a dlouhodobé absenci hospodářských zásahů zařadit do stupně přirozenosti „les přírodě blízký“, v dlouhodobém horizontu pak směřujících ke stupni přirozenosti „les přírodní“.

V lokalitě budeme provádět následující výchovné zásahy – jednotlivý až skupinový výběr, odstranění košatých a netvárných jedinců, podporu a uvolňování perspektivních semenných jedinců, zdravotní zásahy. Mrtvou hmotu budeme ponechávat v porostu k zetlení. Stěžejní bude i ochrana dřevin proti spárkaté zvěři – nátěr proti okusu náletů jedle bělokoré a proti loupání kůry vysokou a mufloní zvěří.