- LHC Cvikov, JPRL 114C

- Katastrální území Cvikov, parcela 3477/1 (část)

- CHKO Lužické hory – II. zóna

- CHOPAV Severočeská křída

Přirozené ekosystémy kyselých bučiny jsou rozšířeny na zvlněných plošinách, svazích a hřebenech ve vyšších pahorkatinách a vrchovinách na středně hlubokých, čerstvě vlhkých převážně oligotrofních kambizemích (hnědá lesní půda chudá na živiny). Přirozené ekosystémy kyselých jedlin jsou rozšířeny na zvlněných plošinách a spodních částech mírných svahů ve vrchovinách a předhůří na (písčito)hlinitých, vespod jílovitohlinitých půdách. Téměř výhradně se jedná o pseudogleje.

Převážná část plochy byla zasažena kůrovcovou kalamitou. Na kalamitních holinách probíhá přirozená i umělá obnova borovice, buku, smrku, jeřábu ptačího, břízy, modřínu a topolu osiky, po ploše se také vyskytují různověké nárosty buku, smrku, břízy a jeřábu. Na více než 0,5 ha plochy byla ponechána suchá kůrovcová žebra k samovolnému rozpadu. Postupně tlející mrtvé dřevo umožňuje zvýšení biodiverzity ekosystému a existenci organismů na mrtvé dřevo vázaných. V průběhu platnosti předchozího LHP byla ve východní části lokality provedena výsadba jedle bělokoré, která je před škodami zvěří chráněna oplocenkou. Lokalitou protéká Kohoutí potok a vyskytují se zde podmáčená stanoviště s potenciálem k vybudování tůní jako opatření pro podporu biodiverzity a retenční schopnosti krajiny.

V těsné blízkosti lokality se nachází archeologická lokalita „Cvikov – zaniklá vesnice“ s pozůstatkem sídliště a reliktem hráze zaniklého rybníka z vrcholného až pozdního středověku. Další archeologický záznam pak dokumentuje areál těžby železné rudy z období přechodu pozdního středověku a novověku. Z toho lze dovodit, že ovlivnění zdejších lesů lidskou činností započalo již před několika stoletími.  

S ohledem na dopravní dostupnost lokality a blízkost lidských sídel plnily tyto lesy dlouhodobě zejména funkci hospodářskou. Tomu byla podřízena i druhová skladba, v níž převažoval smrk. Obdobně jako v celé ČR, postihla zdejší porosty ve dvacátých letech minulého století mnišková kalamita, po níž zde byly opětovně založeny stejnověké porosty s převahou smrku. Ty v předchozích letech nedokázaly odolat gradaci kůrovce a došlo tak ke vzniku rozsáhlých kalamitních holin.

Za účelem snižování škod zvěří byla v jižní části lokality v roce 2012 vybudována přezimovací obůrka pro jelení zvěř. Z důvodu výskytu vlka, který do obůrky zaskakoval, a také z důvodu snížení stavů zvěře a malých záchytů však byla v roce 2023 zrušena.

Hlavním cílem naší péče o tuto lokalitu je vytvoření stabilního, druhově rozmanitého a prostorově strukturovaného lesa odpovídajícího stanovištním podmínkám, který bude plnit produkční i mimoprodukční funkce lesa a bude vhodným biotopem pro velkou řadu organismů včetně chráněných či jinak cenných druhů rostlin, živočichů a hub. Dalším cílem naší péče je zachování vodního režimu a zvýšení retenční schopnosti lokality.

Péče o lokalitu za účelem naplnění těchto cílů:

• podpora a upřednostňování přirozené obnovy stanovištně vhodných dřevin,

• vnášení chybějících dřevin přirozené druhové skladby, zejména JD,

• vybudování 3 tůní za účelem vytvoření biotopů pro organismy vázané na tůně a mokřady,

• využívání šetrných technologií, zejména s cílem minimalizace negativní ovlivnění vodního režimu,

• omezení používání chemických přípravků,

• ponechávání dostatečného množství mrtvého dřeva k zetlení,

• důsledná ochrana dutinových stromů,

• udržování nízkých stavů zvěře.

Dále prověřujeme možnost vybudování rybníka v jižní části lokality, kde se v minulosti nacházely 2 lesní nádrže vzniklé přehrazením vodního toku.

• LHC 1494 – Holýšov

• JPRL: 426 H

• Katastrální území: Mířkov

• Parcelní číslo: 813/1 – část

Kopec Rozsochy je pravděpodobně sopečného původu a najdeme zde kamenné výchozy a skalní útvary vulkanického charakteru. Typickým jevem je zde mrazové zvětrávání žulových bloků. Většinu území pokrývají borové lesy. V nižších a stinnějších částech rostou také smrky, jedle, buky, duby, modříny a břízy. Lesy zde plní především funkci půdoochrannou. Vegetaci tvoří rostliny jako borůvka, jestřábník zední nebo kapraď samec. Rozsochy jsou také významným místem pro ptactvo. Staré lesy poskytují útočiště datlovitým ptákům (např. strakapoud malý, datel černý), sojkám, sýkorkám a dalším pěvcům. Lze zde zahlédnout i dravce a sovy, jako je káně lesní, jestřáb, orel mořský, nebo kalous ušatý.

Skalnatý vrchol kopce Rozsocha se vyznačuje strmými suťovými, místy až balvanitými svahy všech expozic, přičemž ve střední části dominuje masivní skalní výchoz. Tento reliéf činí oblast geomorfologicky významnou. Lokalita má rovněž archeologický význam jako výšinné sídliště Vrch Rozsocha, kde se nacházejí historické pozůstatky lidského osídlení. Lokalita je součástí regionálního biocentra Sedmihoří, které spadá do územního systému ekologické stability (ÚSES). Lesní ekosystém oblasti plní primárně půdoochrannou funkci, svými kořeny zpevňují písčitou půdu na svazích a zabraňují její erozi, přispívající tak ke stabilitě krajiny. Půdy oblasti jsou převážně skeletovité, s nízkou retenční schopností a chudé na živiny, což ovlivňuje složení vegetačního krytu. Na území se nachází primárně borové lesy s příměsí smrku a buku, ve složení vegetačního krytu dominuje vřes, brusinka a borůvka, které se přizpůsobily zdejším podmínkám.

Reliéf ostrova obnovy přírody spolu s půdními podmínkami vytváří prostředí s nízkým hospodářským potenciálem, ale zároveň poskytuje významný biotop pro specifické ekosystémy. Díky své struktuře a druhovému složení jsou lesy přirozeně adaptované na zdejší podmínky, což umožňuje jejich ponechání v bezzásahovém režimu na vybraných částech území.  Z důvodu zajištění bezpečnosti návštěvníků se realizuje pouze nezbytná nahodilá těžba. Pokácená dřevní hmota je ponechávána k přirozenému zetlení na místě. Tím dochází k podpoře biodiverzity a současně k obohacení písčitých půd o organickou hmotu. Tento přístup podporuje přirozené ekologické procesy, čímž je minimalizován zásah do přirozeného vývoje lokality.

Oblast kopce Rozsocha je součástí Sedmihoří, vzniklo před 315–280 miliony lety v důsledku zásadních geologických procesů. Toto území je tvořeno hlubinnými vyvřelinami (žulou), které vznikly při chladnutí magmatu. Stopy po lidské činnosti jsou zde zachovány ve formě výšinného sídliště „Vrch Rozsocha“, které představuje významnou archeologickou lokalitu dokládající rané formy hospodářského využití krajiny. Přítomnost člověka vedla k postupné změně vegetace. Vzhledem k nehostinným skalnatým podmínkám zde ale nedošlo k intenzivnímu odlesňování. Současný ekosystém je tedy výsledkem dlouhodobé přirozené sukcese, kombinované s omezeným antropogenním vlivem. Rozsocha je součástí rozsáhlého území s vysokou přírodní hodnotou, kde je udržována ekologická stabilita s důrazem na ochranu biodiverzity a přirozeného krajinného vývoje.

Dlouhodobou péči o ostrov obnovy přírody i nadále zaměříme na zachování ochranné funkce lesního ekosystému, zejména na stabilizaci krajinných procesů a prevenci půdní eroze. Porosty na strmých, balvanitých svazích, včetně centrálního skalního výchozu ponecháme bez zásahu. Tím se podpoří přirozená sukcese. V těchto bezzásahových zónách bude lidská činnost omezena na minimum. To přispěje k zachování ekologické rovnováhy a podpoře přirozených procesů, jako je obnova půdního krytu, rozklad organické hmoty a vývoj druhově bohatých společenstev. Z důvodu bezpečnosti návštěvníků budeme provádět pouze nezbytnou nahodilou těžbu v případě vývratů nebo jinak poškozených stromů. Vytěžené dřevo ponecháme na místě k rozkladu. Tento přístup podporuje biodiverzitu, zvyšuje podíl mrtvého dřeva v krajině a zároveň obohacuje chudé písčité půdy o organickou hmotu; bude tak docházet ke zlepšování podmínek pro další vývoj vegetace.

Vzhledem k nízkému hospodářskému potenciálu skalnatých a suťových stanovišť ponecháme většinu území přirozenému vývoji. V místech, kde bude lesnické hospodaření probíhat, Lesy ČR použijí šetrné technologie a postupy s minimálním dopadem na přírodní prostředí. Cílem je skloubit ochranu přírody s udržitelným využíváním krajiny a zachovat její ekologickou hodnotu i pro budoucí generace.