- LS Znojmo JPRL 523 E 13, 523 D 13

- Katastrální území Kravsko, číslo parcely 572, 573/1, 575/2 (část), 625/1 (část), 73

- Lokalita navazuje na přírodní krajinářský park s rybníkem kolem zámku v Kravsku. Porosty vede stezka LČR. Lokalita je součástí přírodního parku Jevišovka.

Páchník hnědý je silně ohrožený druh brouka z čeledi vrubounovití, který se vyskytuje lokálně na téměř celém území ČR (s výjimkou horských oblastí). Páchník hnědý preferuje lokality s vysokým počtem alejí a solitérních stromů. Vyskytuje se především na dvou typech stanovišť, které byly v minulosti specifickým způsobem obhospodařovány. Prvním typem jsou vrbovny a pastevní lesy; druhým staré parky, obory, aleje či hráze rybníků.

Páchník hnědý je typickým saproxylofágním druhem osidlujícím trouchnivějící stromové dutiny stojících, živých stromů. Mrtvé a ležící stromy neudrží stabilní mikroklima, a proto jsou pro páchníka nevhodné. Preferuje větší a střední dutiny s vchodem výše na kmeni. Larvy mají víceletý vývoj v dutinách listnatých stromů. Imaga se objevují od května do září, aktivní jsou večer a v noci. Létat jsou brouci schopni pouze na velmi krátké vzdálenosti, dutinu však opouštějí jen výjimečně.

Lesní porosty s převahou dubu zimního mají charakter parku. Věk porostů je dle LHP 139 let a v současné době jsou mnohé stromy již různě poškozené a odumírají. Z tohoto hlediska jsou proto perspektivní pro řadu zvláště chráněných druhů brouků a dalších druhů vázaných na odumřelé dřevo a staré stromy.  Pro zachování populace páchníka a ostatních ohrožených druhů na této lokalitě bude do budoucna klíčová obnova porostů a tím zajištění následné generace vhodných stromů.

Lokalita je součástí přírodního parku Jevišovka, který zde byl vyhlášen v roce 1977 za účelem zachování krajinného rázu. Park se rozprostírá podél řeky Jevišovky a více než polovina území je zalesněná. V některých místech les svou skladbou odpovídá původním porostům s habrem, dubem, javorem a lípou. Dle archeologických nálezů bylo území osídlené už v dobách paleolitu a má i dnes celou řadu historických památek.

V roce 1190 se Kravsko stalo součástí hospodářské základny premonstrátského kláštera v Louce u Znojma. Po zrušení kláštera statek Kravsko v roce 1784 koupil hrabě Jan Václav Ugarte a přestavěl ho na barokní zámek.  Lokalita s názvem Anglická zahrada přímo navazuje na zámecký areál. Byla založena v táhlém lesním údolí na místě vypuštěného rybníka Žabka na počátku 19. století lesníkem Josefem Renettem. V dochované hrázi bývalého rybníka jsou patrné dva klenuté kamenné mosty z roku 1805 a potok pod lesní strání, který byl přeložen do umělého koryta kolem poloviny 19. století.

V roce 2024 byl v této lokalitě v rámci monitoringu evropsky významných druhů pro Agenturu ochrany přírody a krajiny ČR zaznamenán výskyt velmi významné populace zvláště chráněných druhů brouků pro region Znojemska. V roce 2024 proběhla za účasti pracovníka Krajského úřadu Jihomoravského kraje a biologického dozoru zajištěného entomologem nahodilá těžba v rámci zajištění veřejného zdraví a bezpečnosti.

S přihlédnutím ke zdravotnímu stavu stromů, vzhledem k věku porostů a skutečnosti, že se ve vybrané lokalitě nachází hojně navštěvovaná naučná stezka, je zde zapotřebí aktivní lesnický management ve prospěch páchníka hnědého. Pro stávající porosty navrhneme ve spolupráci s entomology nejvhodnější způsob obnovy, který bude spočívat v uvolňování přirozené obnovy živných dřevin a ve výsadbě listnáčů přirozené druhové skladby, které v horizontu 20–150 let nahradí současné obsazené stromy. K obnově využijeme přirozených mezer, ale i skupinek již existujících nárostů nebo kombinovaného obnovního postupu, který zajistí obnovu slunných i stín snášejících dřevin. Rychlou náhradou za dožívající stromy bude na vhodných místech výsadba vrb, která při pravidelném ořezu umožní vznik dutin už u mladých jedinců.

Z důvodu výskytu zvláště chráněných druhů živočichů je třeba navrhované postupy pro zlepšení podmínek pro jejich přežití konzultovat s orgánem ochrany přírody a získat výjimku zasahovat do jejich přirozeného vývoje.

- JPRL 349A, 349B, 350A, 351C, 351D, 352A, 352B

- Katastrální území Hrdlořezy u Suchdola nad Lužnicí

- Chráněná oblast přirozené akumulace vod Třeboňská pánev

- Územní systém ekologické stability – Nadregionální biocentrum Červené blato

Lesní porosty vázané na rašelinné stanoviště, které se vyznačují trvale vysokou hladinou podzemní vody. Tyto ekosystémy vytvářejí specifické podmínky pro výskyt vzácných a specializovaných druhů rostlin i živočichů, které jsou na rašeliny a rašelinné půdy úzce adaptovány. Jedná se o cenné zbytky přirozených nebo přírodě blízkých lesů, kde dominuje borovice blatka, doprovázená dalšími dřevinami a charakteristickým bylinným i mechovým patrem. Tyto biotopy mají vysoký ekologický význam – slouží jako útočiště biodiverzity, ovlivňují vodní režim krajiny a přispívají k ukládání uhlíku v rašelinném profilu.

Lokalita je charakteristická vysokou hladinou podzemní vody, což ovlivňuje jak skladbu vegetace, tak půdní podmínky. Lesní porosty zde tvoří především borovice lesní, smrk ztepilý, bříza bradavičnatá a olše lepkavá. Půdy odpovídají typickému charakteru třeboňských rašelinišť, které vznikly na sedimentech pocházejících z období svrchní křídy a třetihor. Převládajícím půdním typem je zde slatinný nebo rašelinný glej, který je pro tato mokřadní stanoviště charakteristický.

‍

Lesní porosty v lokalitě jsou v současnosti tvořeny převážně borovicí lesní (Pinus sylvestris) a smrkem ztepilým (Picea abies), s příměsí břízy (Betula pendula, B. pubescens) a olše lepkavé (Alnus glutinosa). V západní části území se nachází porosty, jejichž druhová skladba se více přibližuje původnímu charakteru rašelinných lesů – s výskytem borovice blatky (Pinus rotundata), rostoucí spolu se smrkem na rašelinných a glejových půdách.

Cennost území z hlediska ochrany přírody podtrhuje opětovný výskyt řady typických druhů vázaných na rašelinná stanoviště. V lokalitě je dokumentován opětovný výskyt rojovníku bahenního (Rhododendron tomentosum), vlochyně bahenní (Vaccinium uliginosum), borovice blatky, ptačince dlouholistého (Stellaria longifolia) a rašeliníky tvořící výrazné mechové patro. Z fauny je zaznamenán výskyt jeřábka lesního (Tetrastes bonasia), vodouše kropenatého (Tringa ochropus) a čápa černého (Ciconia nigra). Významný je také opakovaný hnízdní výskyt orla mořského (Haliaeetus albicilla) v těsném sousedství lokality.

Území zároveň slouží jako migrační koridor pro velké šelmy, zejména rysa ostrovida (Lynx lynx) a vlka obecného (Canis lupus), jejichž výskyt je zde v posledních letech pravidelně zaznamenáván.

Vývoj ekosystému rašelinného lesa v Třeboňské pánvi úzce souvisí s geologickými a hydrologickými podmínkami oblasti. Geologické poměry vycházejí z uspořádání sedimentů a zvětralin, které vznikly v průběhu složitého geomorfologického vývoje. Podloží tvoří horniny svrchní křídy (senonu), zejména kaolinické písky, pískovce a jílovce. V mladších obdobích byly na toto podloží uloženy terciérní jíly, které jsou na rozdíl od starších jílů lépe vytříděné a vyskytují se v nepříliš mocných vrstvách.

Na těchto geologických základech vznikla rozsáhlá rašeliniště, která mají převážně přechodový, oligotrofní charakter typický pro třeboňská blata. Okrajové části rašelinišť bývají obohaceny o naplavené nebo prachové částice eolitického původu, a mají proto částečně mezotrofní charakter. Povrch terénu je plochý, s místními náznaky vrchovištního reliéfu.

Původně šlo o přírodě blízké, trvale zamokřené lesní porosty, které nebyly intenzivně využívány. K výrazné změně došlo koncem 18. století, kdy na základě rozhodnutí tehdejších majitelů panství – knížete Schwarzenberga na Třeboňsku a hraběte Buquoye na sousedním panství Nové Hrady – došlo k vybudování rozsáhlého odvodňovacího systému. Ten měl za cíl snížit hladinu spodní vody, čímž došlo k částečnému vysušení rašelinné půdy, dopravnímu zpřístupnění porostů a zahájení jejich hospodářského využívání.

Tato změna výrazně ovlivnila přirozený vývoj rašelinného lesa, včetně jeho druhové skladby a vodního režimu. Přesto se na části území dochovaly porosty a stanoviště, které si zachovaly své rašelinné charakteristiky a výskyt specializovaných druhů vázaných na vysokou hladinu spodní vody.

V porostech starších 80 let nebudeme provádět mýtní úmyslné těžby a veškerou odumírající i odumřelou dřevní hmotu, včetně sterilních souší, ponecháme bez zásahu. Nahodilé těžby budeme realizovat pouze v případě ohrožení osob nebo majetku, případně při nutnosti zabránit vývinu a šíření podkorního hmyzu na smrku ztepilém, přičemž asanovanou dřevní hmotu ponecháme na místě.

V porostech mladších 80 let, zvláště v mladých lesních porostech, budeme v přehoustlých skupinách redukovat počet jedinců dílčími výchovnými zásahy se současnou likvidací geograficky nepůvodních dřevin. V ostatních případech budeme porosty ponechávat samovolnému vývoji.

Umělou obnovu lesa nebudeme provádět, s výjimkou možného doplnění sadebním materiálem borovice blatky, bude-li k dispozici. Oblast je rovněž vhodná pro reintrodukci dříve hojných kurovitých ptáků – tetřeva hlušce (Tetrao urogallus) a tetřívka obecného (Lyrurus tetrix).

Lesní správa bude i nadále udržovat stávající lesní cesty pro zpřístupnění lokality.