- LHC 1429 Litoměřice, dílec 254 B

- Katastrální území Kletečná, pozemky p.č. 840 a 856 (část)

- Lokalita se nachází ve 2. zóně CHKO České Středohoří a zahrnuje nadregionální ÚSES Milešovka

Kamenitý vrchol je domovem společenstev sutí a skal a suťových lesů pestré druhové skladby rostoucích na strmých svazích s výchozem suti. V okrajových částech se jedná o biotopy silně ovlivněné člověkem – lesní kultury s nepůvodními dřevinami.

Druhově bohaté lesní porosty (hlavní dřevina buk lesní, duby) s výskytem suťových a dalších dřevin (lípa srdčitá, javory klen, mléč, babyka, dále jilm habrolistý, jeřáb břek, třešeň ptačí, jeřáb ptačí, bříza bradavičnatá), které směrem k vrcholu řídnou, jsou mezernaté a zakrslejšího vzrůstu. Společně se souborem bylin a trav typických pro extrémně vysýchavá a osluněná stanoviště představují zachovalý ekosystém vhodný zejména pro bezobratlé živočichy a plazy. Na části vybrané plochy se vyskytují porosty s převahou břízy a modřínu, založené po exhalačních těžbách v 80. letech.

Kletečná (706 m.n.m.) je pozůstatek sopečné činnosti a výrazným vrchem Českého Středohoří. U lesů v prudkých svazích dlouhodobě převažuje funkce ochranná a mají přirozený charakter. Porosty na přístupných místech jsou předmětem lesního hospodaření. Lokalita byla v minulosti negativně ovlivněna imisní zátěži – dálkovým přenosem emisí z průmyslové oblasti Severních Čech.

Z celkových 20,51 ha na ploše 6,07 ha navážeme na stávající management a plochu i nadále ponecháme bez zásahu pro působení přírodních procesů.  Ve zbylé části lesních porostů budeme provádět šetrné hospodaření pro cílenou podporu přirozeného zmlazení a vytvoření víceetážového porostů. Ve skupinách, nepravidelně po ploše, budeme trvale vyhledávat a uvolňovat nejkvalitnější cílové stromy (cca. 100 ks/ha) v různých tloušťkách a se zahrnutím všech druhů dřevin, které mají v lokalitě perspektivu delší životnosti (mimo smrku, modřínu a břízy). Budeme preferovat dřeviny při hor. výšce 10–15 m s přímým kmenem, bez vlků, s rozvinutou souměrnou korunou, nepoškozené a dobře ukotvené. Zásadně budeme šetřit podúroveň. Vznik menších porostních mezer po zásahu nevadí a bude nezbytný, především z důvodu nezalesnění suťových výchozů (prostředek stabilizace i biodiverzity). Jednoznačně budeme preferovat přirozenou obnovu. Intenzitu zásahu chceme volit spíše slabší (max. do 20 %) s ohledem na sklon terénu a možný vznik intraskeletové eroze. Časový interval zásahu je optimálně 2x za decenium. Porosty břízy budeme postupně převádět formou prořeďování a podsadeb na porosty buku s příměsí habru, dubu, lípy a dal. dřeviny dle přirozené druhové skladby.

- LHC Náměšť nad Oslavou (kód 1512 - LČR, kód 609 003 – ÚHÚL), R13 Obora

- JPRL 913C06, 913C15, 914B03, 914B05, 914B07, 914B16

- Katastrální území Bystrc, pozemek p.č. 3724 (část), 3758

- Lokalita je součástí Přírodního parku Podkomorské lesy a Lesnického parku Podkomorské lesy

Zachovalý komplex starých porostů acidofilních doubrav představuje nesmírně cenné území zejména z hlediska biodiverzity. Z významných druhů rostlin se zde vyskytuje například medovník meduňkolistý, zvonek broskvolistý, lipnice hajní, violka lesní a další, z hmyzu například tesařík obrovský a roháč obecný, který je předmětem ochrany blízké evropsky významné lokality (EVL) Podkomorské lesy. Z plazů zde najdeme například slepýše křehkého a ještěrku obecnou, z obojživelníků např. skokana hnědého a ropuchu obecnou. Lokalita je významná také z pohledu dutinových hnízdičů a vzhledem ke svému charakteru je domovem i pro celou řadu druhů saproxylofágního hmyzu, tedy druhů vázaných na tlející dřevo.

Na lokalitě se převážně nacházejí strmé, kamenité až suťovité svahy na kyselých kamenitých a mělkých půdách, místy se zakrslým vzrůstem dřevin. Dále se kolem toku Veverka a koncové části Helenčiny svážnice nacházejí úžlabní části s půdami vodou i humusem obohacenými. Zde se v bylinném patře vyskytuje např. mokrýš střídavolistý, blatouch bahenní a pryskyřník plazivý.

Na lokalitě je nejvíce zastoupen přírodní biotop suchých acidofilních doubrav. Obecně to jsou víceméně zapojená lesní společenstva s dominantním dubem zimním nebo dubem letním na živinami chudých mělčích vysýchavých půdách. Dále je zde vylišen přírodní biotop hercynských dubohabřin. Jsou to zapojená lesní společenstva s dominantní olší lepkavou nebo jasanem ztepilým na březích vodních toků a lesních prameništích s vysoko položenou hladinou podzemní vody. Voda v půdním profilu nestagnuje a dočasně může vystupovat nad povrch. Třetím nejvíce plošně zastoupeným přírodním biotopem jsou údolní jasanovo-olšové luhy. Jsou to lesní společenstva s dominantním habrem obecným, dubem zimním a dubem letním na hlubokých bohatých půdách v teplejších oblastech. Management u těchto 3 přírodních biotopů je zpravidla bezzásahový. Při nevhodné dřevinné skladbě postupné nahrazování nepůvodních dřevin původními, resp. úprava zastoupení jednotlivých druhů. Podpora přirozené obnovy snížením stavu zvěře.

V menší míře je zde zastoupen biotop acidofilních teplomilných doubrav bez kručinky chlupaté. Obecně jsou tyto doubravy ohroženy převodem na borové kultury a spontánním šířením trnovníku akátu. Po ukončení tradičního obhospodařování probíhá v některých porostech sukcese směrem ke stinnějším a mezofilnějším porostům s účastí habru, lípy a lísky, ta je však na mělkých a kyselých půdách těchto doubrav pomalejší než u jiných typů teplo milných doubrav. V zapojených porostech a porostech s vyššími stavy zvěře se šíří nitrofilní druhy bylin. Ochranářsky cenné doubravy, v nichž se šíří mezofilní dřeviny, je vhodné uměle prosvětlovat. Tyto porosty vznikly historicky obhospodařováním selským způsobem, tzn. pařeziny pro potřebu palivového dříví.

‍

Zdejší lesy byly do roku 1519 majetkem moravských markrabat. Následující majitelé si lesů hleděli nejen kvůli myslivosti, ale i kvůli kvalitnímu dřevu, které zdejší lesy poskytovaly. Díky svědomité práci jejich myslivců a později lesníků se nám dochovaly krásné a pestré lesy do současnosti. Pro potřeby okolních hutí byly ve velmi krátkém čase rozsáhlé lesy smýceny jako palivo do místních hutí, porosty v těchto lokalitách jsou ve velkém rozsahu stejnověké. Lesy v panství, které náležely k panství u Hradu Veveří, byly dlouhou dobu obhospodařovány selským způsobem, který se přibližuje představě o šetrném přístupu k hospodaření v lesích, proto zdejší lesy jsou věkově a plošně rozmanité. Toto území pro svou druhovou pestrost bylo vyhlášeno v roce 1989 Přírodním parkem Podkomorské lesy a na jeho území se nachází i evropsky významná lokalita a několik zvláště chráněných území; v roce 2017 zde byl vyhlášen Lesnický park Podkomorské lesy.

V části porostů management zaměříme na samovolný vývoj s těžebními zásahy pouze kolem cest, a to z důvodu bezpečnosti návštěvníků a lesního personálu. V porostu ponecháme mrtvé dřevo směřující k podpoře a rozvoji saproxylofágního hmyzu.

V další části management zaměříme na přirozenou obnovu porostů se zachováním přirozené dřevinné skladby – dubu zimního. Zajistíme šetrné prosvětlování/uvolňování vybraných jedinců dubu zimního v rozestupu cca 10–20 m k podpoře rozvinutí korun a jeho přirozené obnovy. Přirozenou obnovu podpoříme i redukcí habru a lípy v podúrovni. Světlinky budeme ponechávat pro vývoj bylinného patra. S ohledem na vývoj přirozeného zmlazení je také stěžejní udržování nízkých stavů zvěře, především zvěře mufloní. Jedince dubu zimního z přirozené obnovy podpoříme následnými výchovnými zásahy, redukcí habru a lípy v úrovni. Přirozeně odumírající stromy budou podporovat hnízdění dudka chocholatého a datlovitých ptáků.

V úžlabinách šetrnými výchovnými zásahy podpoříme vývoj vlhkomilných rostlinných společenstev a obojživelníků. Výchovné zásahy plánujeme provádět vyhledáním kvalitních nadějných/cílových stromů v rozestupech 10-12 m a jejich uvolněním. Prostor mezi cílovými stromy ponecháme bez zásahu.