-       LHC Kácov, oddělení a dílec: 527 A, 527 B

-       Katastrální území Vlašim, pozemky č. 2482,2483, 2484, 2485, 2489, 2491, 2492, 2493, 2285/1

-       Lokalita navazuje na zámecký park Vlašim a lesní pozemky Města Vlašim s ochranářským managementem vedeným ČSOP Vlašim

‍

Zámecký park Vlašim a na něj navazující formace starých listnatých dřevin (aleje, stromořadí, lesní porosty, hráze rybníků a vrbové mokřiny) představují biotop vzácného saproxylického hmyzu, především páchníka hnědého (Osmoderma barnabita). Proto je důležitá jak kvalita, tak časová a prostorová kontinuita jeho biotopu, který představují stromy s dutinami a tlející dřevo. Z brouků se v území dále vyskytuje např. tesařík piluna (Prionus coriarius), zdobenec zelenavý (Gnorimus nobilis) nebo zlatohlávek zlatý (Cetonia aurata).

Zámecký park Vlašim, navazující stromořadí v okolí a lesní stráň nad pravým břehem potoka Orliny jsou již delší dobu předmětem managementu na podporu biotopu páchníka a jím „zastřešené“ škály druhů. Péče realizovaná lesníky ve spolupráci s ČSOP proto spočívá v ochraně starých stromů, zvláště dubů, lip a vrb a jejich následovníků pro zajištění časové kontinuity biotopu, včetně dosadeb nových stromů.

Pro saproxylický hmyz je podstatné oslunění jím obývaných dřevin a „průchodnost“ porostu, a proto se v rámci lesnického managementu cílové stromy uvolňují, což zároveň prospívá jejich kondici a dlouhověkosti. Spolu s tím se ve vybraných místech vyřezává i nálet, vyjma perspektivních mladých stromků.

V lokalitě se historicky nalézají staré dutinové stromy ve formě samostatně rostoucích stromů i lesoparkových nebo lesních porostů, v minulosti s vyšší mírou rozvolnění. Výskyt těchto druhů dokazuje časovou a prostorovou kontinuitu biotopu.

‍

Péči zaměříme ve prospěch uvolnění, oslunění a prodloužení životnosti sítě vybraných dřevin včetně zajištění jejich následovníků, a to na lesním svahu nad levým břehem potoka Orliny (východní expozice). Půjde o obdobný postup, jaký již probíhá na pozemcích města Vlašim na protilehlé straně Orlinského údolí (západní expozice). Tím dojde k přímému rozšíření a zlepšení parametrů biotopu páchníka hnědého; předmětný ostrov přírody se stane součástí větší krajinné enklávy s ochranářským managementem.

V prvé řadě lesníci spolu s ochranáři vyberou cílové dřeviny (zejména duby). Ty budou zaměřeny pomocí GPS, označeny v terénu a následně uvolňovány kácením utlačujících sousedů či výsekem a výřezem drobnější vegetace. Přednostně budou vybírány stromy mohutné s dutinami, ale i stromy mladší – budoucí biotopoví jedinci. V hustých mladých porostech budou prováděny silnější zásahy na podporu vtroušených či sousedících listnatých dřevin. Cílem je prosvětlený les s kostrou cílových stromů.    

Pokud vzniknou v porostu dostatečně velké volné plochy, upřednostníme zde přirozenou obnovu s preferencí listnáčů.

-       LHC Jemčina JPRL 508A09 a 508A17

-       Katastrální území Ratiboř u Jindřichova Hradce

-       lokalita se nachází uprostřed rybníku Holná, 2. zóna CHKO Třeboňsko a ptačí oblast Třeboňsko

-       ostrov je obtížně přístupný, pouze na malých plavidlech a v době výlovu rybníka

Ostrov je tvořen převážně biotopem acidofilních bučin. Na rybníce Holná byl zaznamenán častý výskyt orla mořského, volavky bílé a vydry říční.

Z původně hospodářského lesa se stává les ponechaný přirozenému vývoji. Zpracovává se pouze dříví, u kterého hrozí rozšíření kalamitních škůdců lýkožrouta či klikoroha. Velmi pestrá je i dřevinná skladba porostů. Nejvýznamnějšími druhy jsou jedle bělokorá (Abies alba), javor mléč (Acer platanoides), smrk ztepilý (Picea abies), borovice lesní (Pinus sylvestris), dub letní (Quercus robur), lípa srdčitá (Tilia cordata), bříza bradavičnatá (Betula pendula), buk lesní (Fagus silvatica), olše lepkavá (Alnus glutinosa) a topol osika (Populus tremula). V některých částech ostrova se již tvoří více etážový porost. Kromě již zmíněných druhů vázaných na rybník Holná se na území samotného ostrova vyskytují další chráněné druhy plazů a brouků. Konkrétně se jedná o zmiji obecnou (Vipera berus), užovky a v neposlední řadě i tesaříka obrovského (Cerambyx cerdo).

Ostrov je prakticky nepřístupný. Na ostrov je možné se dopravit pouze po vodě na plavidlech, nebo při výlovu rybníka. Nahodilá těžba se zpracovává jen v nejnutnějších případech.

‍

‍

Ostrov pravděpodobně vznikl při stavbě rybníka odkládáním přebytečného materiálu, který zde byl následně ponechán. V kterém roce konkrétně k tomu došlo není jisté. Buďto to bylo okolo roku 1384, kdy vznikl samotný rybník, anebo v roce 1584, kdy Jakub Krčín z Jelčan a Sedlčan rybník zvětšil a rozšířil hráz.

Ostrov byl využíván také pro parforsní hony, kdy bylo několik jelenů štváno k Holné. Jeleni následně přeplavali na ostrov, kde byli uloveni. Na rybníku probíhalo i plavení dřeva získaného právě z ostrova Naxos.

Naxos, stejně jako velkou část Jemčiny, postihla 26. 7. 1822 větrná kalamita (konkrétně 508A17 je porost vzniklý po této kalamitě). Toto polomové dříví a následné kůrovcové dříví se zpracovávalo do 50. let 19. století. Z celého panství Jemčina bylo zpracováno 500 tisíc m3 dříví. Tato přírodní pohroma ukončila i pořádání parforsních honů na Jemčině, a tedy i ostrově Naxos.

Vzhledem ke špatné dostupnosti se těžby na ostrově prováděly omezeně. V posledních cca 60 letech prakticky neproběhly žádné.

Naším cílem v této oblasti je ponechání ostrova samovolnému vývoji. To bude sloužit jako zajímavá a ojedinělá příležitost pro rozvoj biodiverzity a vývoj ekosystému bez disturbancí vzniklých lidskou činností.