• PLO 11 Český les

• LHC 1588 Bělá nad Radbuzou

• JPRL 101L

• CHKO Český les, II. zóna

• katastrální území Pleš 75118; parcela: 1595/29

Ostrov obnovy přírody Rabov se nachází v lokalitě po dnes již zaniklé obci stejného názvu v katastrálním území Pleš, která byla postupně opuštěna kvůli vyhlášení tzv. hraničního pásma. Po zbourání domů došlo k přirozenému zarůstání celé lokality různými druhy dřevin. To vedlo ke vzniku nejenom souvislého lesa, ale i pestré mozaiky mokřadních ekosystémů, včetně rašelinných luk, suchých smilkových trávníků, mokřadních vrb a podmáčených smrčin. Nejcennějšími částmi území jsou přechodová rašeliniště a nevápnitá mechová slatiniště zásobovaná podzemní vodou s nízkým obsahem vápníku a minerálních látek. Tato stanoviště poskytují vhodné podmínky pro výskyt vzácných a ohrožených rostlinných druhů, jako jsou prstnatec májový, klikva bahenní, vrba plazivá a vachta trojlistá. Na sušších mikro-stanovištích se vyskytuje také prha chlumní a lněnka pyrenejská. Lokalita je příkladem toho, jak si příroda dokáže vzít zpět území opuštěné člověkem a vytvořit jedinečné a cenné prostředí, které navazuje na ochranné pásmo Přírodní památky „Veský mlýn“.

Současný stav oblasti Rabov z pohledu ochrany přírody ukazuje, jak se krajina postupně obnovuje v důsledku absence lidského hospodaření. Přirozená obnova území umožňuje i nadále pokračující vývoj slatinišť a přechodových rašelinišť, jež jsou útočištěm vzácné flóry a dokládají bohatou mozaiku stanovišť v tomto území. Věkově a druhově diferencovaná struktura lesa, kde se kombinují zamokřené partie s typickými smrkovými kmenovinami, vytváří řadu stanovišť vhodných pro rozmanité druhy rostlin a živočichů. Přirozená sukcese zde probíhá bez výrazných antropogenních zásahů. Současné lesní porosty zahrnují i vlhkomilné dřeviny, zejména vrby a olše. Tato struktura lesa je ideální pro hnízdění různých druhů ptáků, jako jsou bramborníček hnědý, ťuhýk obecný a bekasina otavní. Tento stav podporuje zachování biodiverzity a ekologické funkce zdejšího lesa.

Území je ukázkou spontánní sukcesní přeměny prostředí a přirozeného vývoje zdejšího biotopu. Vzácné druhy rostlin, dřevin i živočichů nalezly stabilní a ekologicky vyvážené prostředí. Přechod od obytné osady k přírodnímu ekosystému ukazuje, jak se krajina vyvíjela v reakci na změny a útlum lidské aktivity. Na stav přírodního prostředí měla vliv Plešská sklárna, která se v lokalitě nacházela a vyráběla hlavně tabulové sklo. Po uzavření a postupném ukončování výroby se osada začala vylidňovat. Úplně přestala existovat po druhé světové válce, protože se stala součástí hraničního pásma. Dříve obhospodařovaná půda se tak postupně měnila v mokřady a vlhkomilné louky, kde se uchytily vzácné druhy rostlin. Po zániku osady došlo také k samovolné obnově lesních porostů, přičemž podmáčené smrčiny, vrbové a olšové porosty postupně vytvořily stabilní ekologické prostředí. Oblast se stala i klidovou zónou pro hnízdní druhy ptáků, jako je třeba bekasina otavní, či lejsek malý.

Péče bude probíhat s minimálním lidským vlivem, aby se zachovala dynamika přírodních procesů. Podmáčené smrčiny a vlhkomilné dřeviny (vrby, olše) ponecháme bez jakéhokoli zásahu, aby poskytovaly vhodné podmínky pro biodiverzitu. Nebudeme zde realizovat žádnou umělou obnovu, proces regenerace necháme probíhat spontánně. Pouze na vybraných místech, kde by nadměrná hustota porostu mohla vést k jeho destabilizaci, provedeme jeho prosvětlení formou slabé probírky. Zásah bude cílený, šetrný a zaměřený na udržení přirozené struktury lesa. Cílem případných lesnických zásahů bude pouze podpora přirozených sukcesních procesů. Především budeme realizovat podporu původních dřevin a vytvářet vhodné prostředí pro druhy vázané na prostředí zdejších lesních ekosystémů, např. hub, bezobratlých a ptáků; nebo citlivě prosvětlovat některé partie lesa. Jakékoli lesnické zásahy v daném území budeme provádět tak, aby napomáhaly přirozenému vývoji vegetace, bez jakýchkoliv umělých či intenzivních metod. Zvolený přístup, založený na ochraně ohrožených druhů a redukci lidských zásahů do krajiny, vytváří předpoklady pro zachování ekologické rovnováhy a dlouhodobou stabilitu oblasti Rabova.

- LHC 1449 Klášterec, oddělení, dílec, porostní skupiny 211D14, 212B14, 215A14 a bezlesí 211D104, 215A101, 215A102 a 215A103

- Katastrální území Kovářská, parcela p. č. 768/1 (část)

- Lokalita na území vyhlášené Ptačí oblasti Novodomské rašeliniště-Kovářská (rok vyhlášení 2005), CHOPAV Krušné hory, EVL Klínovecké Krušnohoří (rok vyhlášení 2009)

Vlivem dlouhodobých procesů a charakterem prostředí došlo ke vzniku vrcholového rašeliniště s přechodovým lesem. Na tomto rašeliništi se nachází flóra typicky rašelinných druhů jako rašeliník, suchopýr pochvatý, klikva bahenní, šícha černá, rosnatka okrouhlolistá, brusnice borůvka i brusnice brusinka. Ze dřevin je zde zastoupena borovice kleč, kleč rašelinná, smrk ztepilý a vtroušeně jeřáb ptačí. Z fauny se zde objevuje mimo běžné druhy savců, ptáků a obojživelníků i chráněný tetřívek obecný, kterému toto prostředí vyhovuje.

Rašeliniště je tvořeno jak vrchovišti bez stromového patra, tak přechodovým lesem k rašelinné smrčině s různým zápojem lesních porostů. Značně je zde rozšířena borovice kosodřevina, která v některých místech tvoří neprostupné porosty. Západní část byla historicky odvodněna tvorbou melioračních kanálů, které se postupně opět zanáší.

Většina krušnohorských rašelinišť vznikla po konci doby ledové. Některé z těchto rašelinišť byly poškozeny v důsledku těžby rašeliny, která se používala k topení, stavebním a zahradnickým účelům. Ve 20. století se těžba rozšířila i pro průmyslové účely a zemědělství. V některých rašeliništích Krušných hor měla mocnost rašeliny až 12 m. Předmětné rašeliniště Brennbrücke není tak rozlehlé, aby zde probíhala těžba rašeliny, a tak zde vývoj probíhal zcela spontánně. Významný vliv na lokalitu měly imise v druhé polovině minulého století, kdy došlo k odumření starých smrkových porostů. Po odsíření elektráren dochází postupně k přirozené obnově rašelinných smrčin, která vzhledem k charakteru stanoviště bude probíhat ještě velmi dlouho.

Cílem péče je udržet a zlepšovat stav rašeliniště jako celku. K tomu přispěje i revitalizace rašeliniště tvorbou přehrážek v melioračních kanálech. Zvýší se tak retenční schopnost rašeliniště, zadrží se voda v krajině a zpomalí její povrchový odtok. Ve vhodných lesních porostech upřednostníme smrk ztepilý, který je hlavní dřevinou stanovišť acidofilních smrčin.