- LHC Račice, JPRL 402D

- Katastrální území Ochoz u Brna

- Lokalita je součástí CHKO Moravský kras, II. A III.  zóna ochrany přírody, dále je součástí EVL Moravský kras

Sněženka podsněžník roste zejména v humózní a vlhké půdě pod keři nebo mladými stromky na vlhkých loukách nebo v listnatých lesích, zejména lužních lesích, i ve smíšených lesích. Výskyt ve střední Evropě na přirozených stanovištích je již vzácný. Začíná kvést již na konci února a kvete až do března. Množí se cibulkami, které bývají v létě a na podzim několik centimetrů pod zemí, díky čemuž přežívají i teplejší období.

V minulosti patřila sněženka podsněžník mezi nejrozšířenější jarní rostliny v Česku. V současné době ji řadíme mezi vzácné a částečně chráněné druhy, což je následkem především ztráty přirozeného biotopu, vykopávání zahrádkáři a trhání v době květu. České právní předpisy ji řadí do kategorie „Ohrožené. Na většině území ČR se již vyskytuje pouze ostrůvkovitě.

Zájmové území patří do Drahanské vrchoviny, nachází se v II. zóně CHKO Moravský kras, v nadmořské výšce 470 m n. m. Podloží tvoří vápencové sedimenty devonského stáří, pomístně překryté čtvrtohorními sprašovými sedimenty. Lesním typem jsou zde vápencové dubové bučiny. Samotná sněženková lokalita se nachází ve 120letém porostu s převahou jasanu, habru, javoru klenu, v okolí navazují mladé 20leté porosty dubu, jasanu, lípy a buku.

Původní starý porost jasanu byl následkem napadení voskovičkou jasanovou výrazně proředěn. V důsledku toho dochází k pomístnému zarůstání náletovými dřevinami, zejména babykou a habrem. Dalším negativním vlivem byla přítomnost mysliveckého přikrmovacího zařízení. Docházelo tak k eutrofizaci půdy a nadměrnému sešlapu lokality zvěří. V současnosti byla veškerá myslivecká činnost ukončena a myslivecká zařízení odstraněna.

Výskyt sněženky podsněžníku je na této lokalitě vázán na vhodné geologické podloží i dřevinnou skladbou. Půdy bohaté na báze a dusík spolu s příznivým mikroklimatem rozvolněného lesa a vhodné světlostní podmínky dávají předpoklad k dalšímu rozšíření tohoto druhu do sousedních mladších porostů. Pro další podporu výskytu sněženky chceme zachovat současný stav porostu s menšími zásahy pro úpravu druhové skladby. Konkrétně plánujeme eliminovat nárosty javoru babyky a habru pro zachování volnějšího zápoje a dostatku světla. Také chceme podporovat cenné listnáče, zejména je možná individuální dosadba jeřábu břeku, jilmu, příp. třešně ptačí, oskeruše apod. V mladých okolních porostech je třeba provádět výchovné zásahy s důrazem na úpravu vhodné dřevinné skladby a s dostatečnou intenzitou, a to zejména v porostních okrajích.

• LHC 1441 Teplá

• PRL 400 C

• Katastrální území Bečov nad Teplou, parcela 2131/4 - část

Lokalita se nachází v krajinné památkové zóně Bečovsko. Péče je zde zaměřena na zachování estetické hodnoty krajiny včetně historických prvků, s přirozenou vegetací, která na svazích roste a pomáhá zpevňovat půdu i snížit riziko eroze. Z dřevin se jedná především o buk, javor, břízu, jasan, v nižších partiích u vodního toku pak olši. V keřovém a bylinném patru se nachází například líska, ostružiník a pryšec. Díky přítomnosti starých stromů a mrtvého dřeva poskytuje tento les útočiště pro mnoho druhů hmyzu, ptáků a dalších živočichů svým vývojem vázaných na odumírající a odumřelé dřevo.

Jedná se o les zvláštního určení se zvýšenou půdoochrannou funkcí; v prudkém západním svahu převládá soubor lesních typů „4N, dále 4Y, 4Z, 0Z“. Tyto konkrétní soubory jsou typické pro kamenité, živné bučiny s mírně kyselým až neutrálním pH, často na kamenitých nebo štěrkovitých svazích. Lokalita je zajímavá zbytkem 200 let starého smrko-borového porostu. Jeho vývoj byl v minulosti poznamenán požárem, který vytvořil rozsáhlá bezlesí. Pravděpodobně ovlivnil nejen složení půdy, ale i následnou regeneraci lesa a měl vliv i na rozvoj zdejšího ekosystému. Proto se zde v některých částech stále objevují pionýrské druhy rostlin a stromů osidlující narušená stanoviště. Je to především bříza a osika, které připravují půdu pro dlouhověké druhy jako smrk. Patrné skalní výchozy na většině plochy „ostrova“ jsou porostlé mechorosty a lišejníky vázané na tyto ekosystémy. Kořenové systémy stromů zpevňují kamenitý svah a brání erozi.

Na kamenitých a štěrkovitých svazích se původně vyskytovaly živné bučiny, typické pro soubory lesních typů kamenitých bučin. Tento typ lesa je charakteristický přítomností buku lesního, javoru klenu, případně dalších listnatých dřevin, které podporovaly půdoochrannou funkci svahu díky hluboko kořenícím systémům.

Historický požár způsobil rozsáhlé odlesnění, které zásadně ovlivnilo půdní podmínky, a zanechal půdu obohacenou o popel. Zároveň přechodně narušil její stabilitu. Tato událost umožnila přirozenou obnovu pionýrských druhů dřevin, jako jsou bříza bělokorá a topol osika. Ty rychle osídlily narušená stanoviště a postupně připravily podmínky pro dlouhověké dřeviny, jako je smrk ztepilý a borovice lesní. Smrko-borový porost, dnes starý přibližně 200 let, se na lokalitě obnovil jako dominantní ekosystém. Přestárlé stromy zde hrají klíčovou roli v stabilizaci kamenitého svahu, podporují půdoochrannou funkci. Tato lokalita je důležitým příkladem, jak přírodní procesy, jako je požár a následná regenerace, ovlivňují lesní ekosystém.

Těžební zásahy budeme realizovat především ve smrkových částech, protože jsou zde méně ekologicky stabilní než ostatní dřeviny. Cílem je snížení podílu monokultur a podpora smíšených lesů. Borové porosty na skeletových půdách ponecháme převážně bez zásahu, čímž bude zajištěna stabilizace svahů. Budeme provádět úrovňové výchovné zásahy ve skupinách lípy, klenu a břízy, abychom zajistili kvalitní růst porostů, podpořili biodiverzitu a stabilizovali porosty. V rozvolněných částech březových porostů budeme provádět  podsadbu uvedených klimaxových dřevin z důvodu zvýšení druhové pestrosti dřevin přirozené druhové skladby (vnos buku lesního, jedle bělokoré nebo javoru klenu) a následnému zlepšení stability lesa. Část „ostrova“ se skeletovitým povrchem ponecháme přirozenému vývoji specifických sukcesních ekosystémů.