- LHC Bučovice (od r. 2026 LHC Ždánický les), JPRL 343A13, 343A5, 343A9, 343B9, 343B1

- Katastrální území Bohuslavice u Kyjova, parcela 1561/60 (část)

Komplex lesních porostů se nachází na západně až jihozápadně orientovaných svazích pravého úbočí údolí s protékající Kyjovkou (Stupavou). Jde o listnaté porosty s převahou dubu zimního, habru, lípy, jednotlivého modřínu.

Dřevinná skladba je ovlivněna stanovištěm a expozicí terénu vůči světovým stranám. Ve výše položené části jihovýchodně exponovaných svahů se nachází i teplomilné dřeviny – typicky v podrostu nalézáme dřín (Cornus mas), dub šípák (Quercus pubescens) či jeřáb břek (Sorbus torminalis) s řadou teplomilných druhů bylin v podrostu. Na stanovišti s východní expozicí a na hlubších půdách se jednotlivě vyskytují jedinci buku lesního značných dimenzí. V porostech je vysoké zastoupení dřevní hmoty ponechané přirozenému rozpadu.  V dolní části se nachází i menší mladší výsadba smrku ztepilého.

Lze se domnívat, že lesní porosty byly zřejmě v minulosti obnovovány z části formou výmladkového lesa. V posledních dekádách nebyly v tomto komplexu lesa prováděny obnovní zásahy (obnovní težba). V některých částech nebylo z důvodů nepřístupnosti lokality ani zpracováváno dříví, a tak se zde nachází vyšší množství dřevní hmoty ponechané přirozenému rozpadu.

Lesní porosty budeme obnovovat v rámci modelu maloplošného podrostního hospodářství. V panonských a karpatských dubohabřinách využijeme výběrný způsob hospodaření, podpoříme zastoupení dubu, zajistíme udržování světlých porostů a snížení hustoty zakmenění. Mohutné a staré stromy budeme ponechávat v porostech k dožití a úplnému zetlení, celkově navýšíme množství mrtvého dřeva a zajistíme jeho prostorovou a časovou kontinuitu. Při postupu realizace obnovních těžeb budeme využívat převážně dvoufázovou clonnou seč, kdy se v první etapě uvolní stávající i potencionální výstavkové stromy snížením zakmenění s cílem vzniku generativní přirozené obnovy. Ve druhé etapě po zajištění nárostu se výstavky zcela uvolní dotěžením zbytku stromů mateřského porostu na obnovované ploše. Těžby budeme realizovat přednostně v semenném roce. Výsledný tvar obnoveného prvku bude nepravidelný s členitými okraji, vše ve prospěch biologické diverzity. K ponechání budeme záměrně vybírat mohutné, staré, doupné stromy či zlomy. V max. míře budeme ponechávat jednotlivé výstavkové stromy k dožití a vyšší zásobu odumřelé hmoty – tlejícího dřeva, těžebních zbytků, odumírajících stromů a jejich torz nebo souší. Postupně přeměníme výsadbu smrku na les přirozené dřevinné skladby.

• LHC 1441 Teplá

• PRL 400 C

• Katastrální území Bečov nad Teplou, parcela 2131/4 - část

Lokalita se nachází v krajinné památkové zóně Bečovsko. Péče je zde zaměřena na zachování estetické hodnoty krajiny včetně historických prvků, s přirozenou vegetací, která na svazích roste a pomáhá zpevňovat půdu i snížit riziko eroze. Z dřevin se jedná především o buk, javor, břízu, jasan, v nižších partiích u vodního toku pak olši. V keřovém a bylinném patru se nachází například líska, ostružiník a pryšec. Díky přítomnosti starých stromů a mrtvého dřeva poskytuje tento les útočiště pro mnoho druhů hmyzu, ptáků a dalších živočichů svým vývojem vázaných na odumírající a odumřelé dřevo.

Jedná se o les zvláštního určení se zvýšenou půdoochrannou funkcí; v prudkém západním svahu převládá soubor lesních typů „4N, dále 4Y, 4Z, 0Z“. Tyto konkrétní soubory jsou typické pro kamenité, živné bučiny s mírně kyselým až neutrálním pH, často na kamenitých nebo štěrkovitých svazích. Lokalita je zajímavá zbytkem 200 let starého smrko-borového porostu. Jeho vývoj byl v minulosti poznamenán požárem, který vytvořil rozsáhlá bezlesí. Pravděpodobně ovlivnil nejen složení půdy, ale i následnou regeneraci lesa a měl vliv i na rozvoj zdejšího ekosystému. Proto se zde v některých částech stále objevují pionýrské druhy rostlin a stromů osidlující narušená stanoviště. Je to především bříza a osika, které připravují půdu pro dlouhověké druhy jako smrk. Patrné skalní výchozy na většině plochy „ostrova“ jsou porostlé mechorosty a lišejníky vázané na tyto ekosystémy. Kořenové systémy stromů zpevňují kamenitý svah a brání erozi.

Na kamenitých a štěrkovitých svazích se původně vyskytovaly živné bučiny, typické pro soubory lesních typů kamenitých bučin. Tento typ lesa je charakteristický přítomností buku lesního, javoru klenu, případně dalších listnatých dřevin, které podporovaly půdoochrannou funkci svahu díky hluboko kořenícím systémům.

Historický požár způsobil rozsáhlé odlesnění, které zásadně ovlivnilo půdní podmínky, a zanechal půdu obohacenou o popel. Zároveň přechodně narušil její stabilitu. Tato událost umožnila přirozenou obnovu pionýrských druhů dřevin, jako jsou bříza bělokorá a topol osika. Ty rychle osídlily narušená stanoviště a postupně připravily podmínky pro dlouhověké dřeviny, jako je smrk ztepilý a borovice lesní. Smrko-borový porost, dnes starý přibližně 200 let, se na lokalitě obnovil jako dominantní ekosystém. Přestárlé stromy zde hrají klíčovou roli v stabilizaci kamenitého svahu, podporují půdoochrannou funkci. Tato lokalita je důležitým příkladem, jak přírodní procesy, jako je požár a následná regenerace, ovlivňují lesní ekosystém.

Těžební zásahy budeme realizovat především ve smrkových částech, protože jsou zde méně ekologicky stabilní než ostatní dřeviny. Cílem je snížení podílu monokultur a podpora smíšených lesů. Borové porosty na skeletových půdách ponecháme převážně bez zásahu, čímž bude zajištěna stabilizace svahů. Budeme provádět úrovňové výchovné zásahy ve skupinách lípy, klenu a břízy, abychom zajistili kvalitní růst porostů, podpořili biodiverzitu a stabilizovali porosty. V rozvolněných částech březových porostů budeme provádět  podsadbu uvedených klimaxových dřevin z důvodu zvýšení druhové pestrosti dřevin přirozené druhové skladby (vnos buku lesního, jedle bělokoré nebo javoru klenu) a následnému zlepšení stability lesa. Část „ostrova“ se skeletovitým povrchem ponecháme přirozenému vývoji specifických sukcesních ekosystémů.