- LHC Prachatice JPRL 744C11, 744C05

- Katastrální území Záluží u Vodňan, parcela 646/2

- krajinotvorný prvek

- LBC Záluží

Jalovec obecný je původní, světlomilný keř až menší strom. Jedná se o významný krajinný a ekologický prvek, poskytujícím útočiště a potravu celé řadě druhů bezobratlých, ptáků i drobných savců. V současnosti je jeho populace v České republice na ústupu zejména v důsledku zarůstání nelesních stanovišť, ukončení pastvy a sukcesních změn prostředí. V Červeném seznamu cévnatých rostlin ČR je jalovec obecný zařazen mezi ohrožené taxony (kategorie C3), ačkoliv zákonem chráněn není.

Samostatně umístěný dílec lesa na vrcholu kopce obklopený loukami se nachází asi 1 km od obce Záluží. Jedná se o rozvolněnou, převážně březovou kmenovinu s příměsí borovice, smrku, buku, třešně ptačí, dubu, s bohatým keřovým patrem a významným výskytem jalovce. Na ploše se nachází skalní výchozy a balvanité podloží. Jalovce zde roste několik desítek kusů, na ně je vázán výskyt řady vzácných druhů hub a hmyzu. V současnosti je zde aplikován jednotlivý až skupinový výběr pro podporu a rozvoj přirozeného zmlazení a pro větší diverzifikaci věkové a prostorové struktury porostu.

Zálužský kámen je výrazný skalní útvar v lesích jihozápadně od Zálužského vrchu, přibližně na půl cesty mezi Zálužím u Bavorova a hradem Helfenburk. Leží na hřebeni nad Zálužím, v nadmořské výšce kolem 640 m.

Lesy historicky patřily k panství Helfenburk, které bylo v držení rodu Bavorů a následně Rožmberků. V 19. a 20. století docházelo k zavedení smrkových hospodářských porostů, ale přímo u kamene se původní charakter lesa z velké části zachoval. Protože šlo o kamenité svahy, k úplnému mýcení zde nedocházelo — lesní kontinuita je zde velmi vysoká.

‍

V místech s výskytem jalovce obecného budeme odstraňovat náletové dřeviny a prosvětlovat porosty s roztroušeným výskytem jalovců. Cílem plánované péče je výběrným způsobem udržovat rozvolněný zápoj pro zachování, podporu vitality a zajištění dostatku světla pro další generace jalovce. Lesní porost by měl mít mozaikovitý charakter s prosvětlenými místy a nižší hustotou dřevin, které lépe odpovídají přirozeným podmínkám stanoviště.

- LHC Velká, oddělení a dílec: 524G, 524H, 525B, 526A, 527A, 529A, 529B

- Katastrální území Strání, pozemek č. 6291/1, 6291/4, 6291/3, 6292, 6275/25, 6275/22, 6294/1, 6275/26, 6294/4

- Součást CHKO Bílé Karpaty, I. a II. zóna odstupňované ochrany

- Údolím prochází pstruhový rybářský revír Velička Strážnická č.2 s výskytem ohrožené Vranky obecné

- Na Černém potoce je plánovaná výstavba vodní nádrže „U Staré školky“ v rámci programu Vracíme vodu lesu

Mázdřinec rakouský (Pleurospermum austriacum (L.) Hoffm.) je víceletá statná bylina, která plodí pouze jednou za život. Kvete bíle v červnu až srpnu. Roste na rozmanitých stanovištích v travinatých a křovinatých porostech, v lesních údolích a roklích, v nivách potoků, karech a na horských loukách. Upřednostňuje čerstvě vlhké půdy bohaté živinami a dostatek světla, v teplejších oblastech osidluje severní expozice a inverzní stanoviště. Často roste na vápencích, někdy na opukách a bazaltech.

Jedná se o evropský druh s těžištěm rozšíření v Alpách a Karpatech, na jihovýchodě zasahuje až na balkánská pohoří v Černé hoře a Bulharsku. Severní část oblasti výskytu je tvořena menšími izolovanými lokalitami přes ČR, Polsko až po jižní Švédsko. V ČR se vyskytuje vzácně a nesouvisle. Častěji se s ním setkáme v Krkonoších a Podkrkonoší, v Hrubém Jeseníku, Bílých Karpatech a Českém středohoří. Ojediněle v Hostýnských vrších a ve Džbánu.

Současný stav lesních porostů je pro výskyt mázdřince rakouského vhodný, lokality s jeho výskytem poskytují příznivé mikroklima pro růst, nicméně je nutné částečné rozvolnění smrkových kotlíků (případně pomístní probírky hustších porostů buku a javoru) pro zdárné vykvetení a vysemenění tohoto ohroženého druhu. Předmětem péče v budoucích letech bude těžba smrků v zimním období pro dosažení ideálního světlostního režimu v místech výskytu mázdřince, a tím vytvoření optimálních podmínek k jeho růstu a kvetení.

Území patří do Vnějších Západních Karpat, celku Bílé Karpaty, podcelku Javořinská hornatina. Nachází se v I. zóně (okrajově i ve II. zóně) odstupňované ochrany CHKO Bílé Karpaty v nadmořské výšce 470-520 m n. m. Podloží tvoří zvrásněné sedimenty bělokarpatské jednotky magurského flyše, svodnického a javorinského souvrství, s drobně až středně rytmickými vrstvami s převahou pískovců. Důležitým faktorem je (pre)historická i recentní tvorba vápnitého pěnovce, na jehož přítomnosti v půdě je zde mázdřinec rakouský do značné míry závislý. Osou území je Černý potok, který vtéká do říčky Veličky, patřící do povodí Moravy. Převažujícím typem lesní vegetace jsou květnaté bučiny, na prudších úklonech a bázích svahů s tendencemi k suťovým porostům. Četná jsou vápnitá lesní prameniště s mírným až silným srážením uhličitanu vápenatého v podobě pěnovce. Ve stromovém patře převládá buk spolu s jasanem a klenem v přirozeném zmlazení. Vykytuje se zde celá řada bezobratlých typických pro horské karpatské lesy, např. plž modranka karpatská.

Lesy v údolí Černého potoka nad Vápenkami patří dlouhodobě k hospodářským lesům, v nichž naprosto převažují dřeviny přirozené druhové skladby (zejména buk, klen a jasan) a jen pomístně se vyskytují jehličnaté kultury (zejména smrku) nebo příměsi jehličnanů v listnatých porostech. Jedním z míst s větší koncentrací smrku je část zájmové lokality v okolí plánované nádrže U Staré školky.

Z hlediska péče je klíčová těžba smrků v zimním období. Díky ní docílíme ideálního světlostního režimu v místech výskytu mázdřince a vytvoříme optimální podmínky k jeho růstu a kvetení. Ochranné pásmo pro výchovné zásahy vedoucí ke zlepšení podmínek růstu mázdřince je 30 metrů na pravé i levé straně Černého potoka ve vymezené lokalitě. Pozvolné rozvolnění skupin rostoucích smrčin a nárostů směsi buků a javorů v údolí kolem Černého potoka povede ke zlepšení podmínek pro růst mázdřince a dalších druhů bylin. Vodní nádrž Stará školka bude výrazným přínosem pro vodní a mokřadní faunu a flóru v této lokalitě.