- LHC Kladská, JPRL 326D7a, 326D7c, 326D7d, 326D113, 326D114

- Katastrální území Prameny, parcely 1080/5 (část), 1080/6, 1080/7 (část), 1093, 1129/1, 1129/2, 1133

- Lokalita je součástí CHKO Slavkovský les a evropsky významné lokality Úpolínová louka - Křížky

Na mokřadním biotopu se vyskytují následující vzácné rostlinné a živočišné druhů: klikva bahenní, prha arnika, úpolín nejvyšší, prstnatec Fuchsův, prstnatec májový, všivec lesní, ještěrka živorodá, skřivan lesní, káně lesní. Jedná se o zamokřené louky s bulty (vyvýšenými místy), mechorosty, lišejníky, ostřicemi a vrbami. Rostlinné druhy zde mají optimální podmínky pro svůj růst. Jedinci jsou vitální a nepoškození. Živočišné druhy jsou pozorovány opakovaně v různém množství a v různém ročním období.

Lokalita plynule navazuje na zamokřené louky uvnitř národní přírodní památky (NPP) Úpolínová louka. Rozvolněné lesní porosty tvoří především smrky. Mnohé z nich mají solitérní charakter s hluboce nasazenými korunami; větve jsou husté, silné a zdravé. Volná místa mezi smrky vyplňují výrazně zamokřené plochy mající místy charakter neobhospodařovaných luk. Smrky jsou různě vysoké, se zpravidla dobře rostlým kmenem a s odpovídající tloušťkou, nejsou přeštíhlené a mají odpovídající těžiště a pevnost. Jsou tedy celkem odolné proti vyvracování či pádům z důvodů nepříznivých klimatických podmínek, jako je bořivý vítr a ledová námraza. Mezi smrky lze spatřit jednotlivé nebo po několika seskupené vrby. Bezlesí v jižní části lokality je místy porostlé křovinami, jinak má charakter neobdělávaných luk. Na západě lokality lze nalézt několik mělčích příkopů či odvodňovacích stružek, které ale nijak výrazně negativně nemění vodní režim dané lokality. Na několika místech lze nalézt původní snosy kamenů. Z pohledu ochrany přírody je celá lokalita zahrnuta v druhé a třetí zóně CHKO Slavkovský les. Částečně zasahuje do ochranného pásma NPP Úpolínová louka a je celá v překryvu s evropsky významnou lokalitou Úpolínová louka – Křížky.

Jedná se o lokalitu původních luk, které byly ještě v první polovině 20. století zemědělsky obhospodařovány. Nejpravděpodobnějším využitím byla pastva, kosení a následné sušení sena nebo pěstování lnu, žita a brambor. Po ukončení druhé světové války a po odsunu německy mluvícího obyvatelstva již lokalita nebyla obhospodařována. Následně se stala součástí vojenského výcvikového prostoru Prameny. Louky začaly postupně, samovolně a pomístně zarůstat, především smrkem. Po ukončení činnosti vojenského výcvikového prostoru Prameny se o danou lokalitu měly starat Státní statky Sokolov. Na malém prostoru, především v západní části, byl proveden pokus s odvodněním, který nebyl příliš úspěšný.  Některé menší plochy na mírně vyvýšených místech byly uměle zalesněny olší a smrkem. Tyto porostní skupiny mají dnes věk 60 až 80 let, z těchto výsadeb se dochovaly pouze malé části se smrkem. Prakticky celou dobu od svého vzniku až do dnešních časů byly nevychovávané. Díky rozvolněnému charakteru a samovolnému vývoji jsou stávající jedinci celkem stabilní a vitální.

Cílem péče v této oblasti bude zachování mokřadního biotopu a udržení řídkého lesa s kombinací podmáčených luk jako vhodného biotopu pro mokřadní druhy rostlin a živočichů. Budeme usilovat o zachování či zlepšení stávajícího vodní režimu. Případné těžební zásahy omezíme pouze na zpracování větší kalamity, kdy by mohlo dojít k rozmnožení hmyzích škůdců v této lokalitě, ale i do sousedících porostů. Jinak vše ponecháme ve stavu, kdy veškeré procesy budou probíhat samovolně a bez zásahu člověka. Na případném monitoringu vyskytujících se rostlinných a živočišných druhů, vyřezávkách náletů a kosení luk plánujeme spolupracovat s AOPK, především CHKO Slavkovský les.

- LHC Prachatice JPRL 744C11, 744C05

- Katastrální území Záluží u Vodňan, parcela 646/2

- krajinotvorný prvek

- LBC Záluží

Jalovec obecný je původní, světlomilný keř až menší strom. Jedná se o významný krajinný a ekologický prvek, poskytujícím útočiště a potravu celé řadě druhů bezobratlých, ptáků i drobných savců. V současnosti je jeho populace v České republice na ústupu zejména v důsledku zarůstání nelesních stanovišť, ukončení pastvy a sukcesních změn prostředí. V Červeném seznamu cévnatých rostlin ČR je jalovec obecný zařazen mezi ohrožené taxony (kategorie C3), ačkoliv zákonem chráněn není.

Samostatně umístěný dílec lesa na vrcholu kopce obklopený loukami se nachází asi 1 km od obce Záluží. Jedná se o rozvolněnou, převážně březovou kmenovinu s příměsí borovice, smrku, buku, třešně ptačí, dubu, s bohatým keřovým patrem a významným výskytem jalovce. Na ploše se nachází skalní výchozy a balvanité podloží. Jalovce zde roste několik desítek kusů, na ně je vázán výskyt řady vzácných druhů hub a hmyzu. V současnosti je zde aplikován jednotlivý až skupinový výběr pro podporu a rozvoj přirozeného zmlazení a pro větší diverzifikaci věkové a prostorové struktury porostu.

Zálužský kámen je výrazný skalní útvar v lesích jihozápadně od Zálužského vrchu, přibližně na půl cesty mezi Zálužím u Bavorova a hradem Helfenburk. Leží na hřebeni nad Zálužím, v nadmořské výšce kolem 640 m.

Lesy historicky patřily k panství Helfenburk, které bylo v držení rodu Bavorů a následně Rožmberků. V 19. a 20. století docházelo k zavedení smrkových hospodářských porostů, ale přímo u kamene se původní charakter lesa z velké části zachoval. Protože šlo o kamenité svahy, k úplnému mýcení zde nedocházelo — lesní kontinuita je zde velmi vysoká.

‍

V místech s výskytem jalovce obecného budeme odstraňovat náletové dřeviny a prosvětlovat porosty s roztroušeným výskytem jalovců. Cílem plánované péče je výběrným způsobem udržovat rozvolněný zápoj pro zachování, podporu vitality a zajištění dostatku světla pro další generace jalovce. Lesní porost by měl mít mozaikovitý charakter s prosvětlenými místy a nižší hustotou dřevin, které lépe odpovídají přirozeným podmínkám stanoviště.