- LHC Velká, oddělení a dílec: 524G, 524H, 525B, 526A, 527A, 529A, 529B

- Katastrální území Strání, pozemek č. 6291/1, 6291/4, 6291/3, 6292, 6275/25, 6275/22, 6294/1, 6275/26, 6294/4

- Součást CHKO Bílé Karpaty, I. a II. zóna odstupňované ochrany

- Údolím prochází pstruhový rybářský revír Velička Strážnická č.2 s výskytem ohrožené Vranky obecné

- Na Černém potoce je plánovaná výstavba vodní nádrže „U Staré školky“ v rámci programu Vracíme vodu lesu

Mázdřinec rakouský (Pleurospermum austriacum (L.) Hoffm.) je víceletá statná bylina, která plodí pouze jednou za život. Kvete bíle v červnu až srpnu. Roste na rozmanitých stanovištích v travinatých a křovinatých porostech, v lesních údolích a roklích, v nivách potoků, karech a na horských loukách. Upřednostňuje čerstvě vlhké půdy bohaté živinami a dostatek světla, v teplejších oblastech osidluje severní expozice a inverzní stanoviště. Často roste na vápencích, někdy na opukách a bazaltech.

Jedná se o evropský druh s těžištěm rozšíření v Alpách a Karpatech, na jihovýchodě zasahuje až na balkánská pohoří v Černé hoře a Bulharsku. Severní část oblasti výskytu je tvořena menšími izolovanými lokalitami přes ČR, Polsko až po jižní Švédsko. V ČR se vyskytuje vzácně a nesouvisle. Častěji se s ním setkáme v Krkonoších a Podkrkonoší, v Hrubém Jeseníku, Bílých Karpatech a Českém středohoří. Ojediněle v Hostýnských vrších a ve Džbánu.

Současný stav lesních porostů je pro výskyt mázdřince rakouského vhodný, lokality s jeho výskytem poskytují příznivé mikroklima pro růst, nicméně je nutné částečné rozvolnění smrkových kotlíků (případně pomístní probírky hustších porostů buku a javoru) pro zdárné vykvetení a vysemenění tohoto ohroženého druhu. Předmětem péče v budoucích letech bude těžba smrků v zimním období pro dosažení ideálního světlostního režimu v místech výskytu mázdřince, a tím vytvoření optimálních podmínek k jeho růstu a kvetení.

Území patří do Vnějších Západních Karpat, celku Bílé Karpaty, podcelku Javořinská hornatina. Nachází se v I. zóně (okrajově i ve II. zóně) odstupňované ochrany CHKO Bílé Karpaty v nadmořské výšce 470-520 m n. m. Podloží tvoří zvrásněné sedimenty bělokarpatské jednotky magurského flyše, svodnického a javorinského souvrství, s drobně až středně rytmickými vrstvami s převahou pískovců. Důležitým faktorem je (pre)historická i recentní tvorba vápnitého pěnovce, na jehož přítomnosti v půdě je zde mázdřinec rakouský do značné míry závislý. Osou území je Černý potok, který vtéká do říčky Veličky, patřící do povodí Moravy. Převažujícím typem lesní vegetace jsou květnaté bučiny, na prudších úklonech a bázích svahů s tendencemi k suťovým porostům. Četná jsou vápnitá lesní prameniště s mírným až silným srážením uhličitanu vápenatého v podobě pěnovce. Ve stromovém patře převládá buk spolu s jasanem a klenem v přirozeném zmlazení. Vykytuje se zde celá řada bezobratlých typických pro horské karpatské lesy, např. plž modranka karpatská.

Lesy v údolí Černého potoka nad Vápenkami patří dlouhodobě k hospodářským lesům, v nichž naprosto převažují dřeviny přirozené druhové skladby (zejména buk, klen a jasan) a jen pomístně se vyskytují jehličnaté kultury (zejména smrku) nebo příměsi jehličnanů v listnatých porostech. Jedním z míst s větší koncentrací smrku je část zájmové lokality v okolí plánované nádrže U Staré školky.

Z hlediska péče je klíčová těžba smrků v zimním období. Díky ní docílíme ideálního světlostního režimu v místech výskytu mázdřince a vytvoříme optimální podmínky k jeho růstu a kvetení. Ochranné pásmo pro výchovné zásahy vedoucí ke zlepšení podmínek růstu mázdřince je 30 metrů na pravé i levé straně Černého potoka ve vymezené lokalitě. Pozvolné rozvolnění skupin rostoucích smrčin a nárostů směsi buků a javorů v údolí kolem Černého potoka povede ke zlepšení podmínek pro růst mázdřince a dalších druhů bylin. Vodní nádrž Stará školka bude výrazným přínosem pro vodní a mokřadní faunu a flóru v této lokalitě.

- LHC: 1513 Choceň, JPRL 435A, B, 436D, E

- Katastrální území Hněvětice (640034), parcela č. 94, 140/1, Předhradí u Skutče (734241) 941, 942/1, 942/2, 942/3, 943/1, 943/4, 948/1, 948/2, 961, 967, 1794, 1795, 1842, Miřetín (695947) 680, 682,

- Lokalita se nachází na území Přírodního parku Údolí Krounky a Novohradky

V lokalitě se vyskytují přirozená společenstva suťových lesů, dubohabřin a acidofilních bučin s pestrou druhovou skladbou všech stanovištně původních dřevin. Ta jsou zároveň potenciálním přirozeným stanovištěm ohrožených a zvláště chráněných druhů, jako je jako například výr velký (Bubo bubo), čáp černý (Ciconia nigra), mlok skvrnitý (Salamandra salamandra), holub doupňák (Columba oenas) a některých zástupců netopýrů. Předmětem péče jsou obecně i xylobiontní organismy vázané na listnaté stromy v pokročilé fázi vývoje či rozpadu.

Území se vyznačuje rozmanitými ekosystémy s pestrou geologickou stavbou a zachovalým přírodním prostředím. Lesní porosty tvoří převážně smíšené lesy s velice pestrou druhovou skladbou. V podloží převládají břidlice a droby, které tvoří četné skalní výchozy a kaňony. V údolí řeky Krounky se vyskytují bohatá a vodou dobře zásobená stanoviště s jasany, jilmy, javory kleny a olšemi. Na svazích převládají listnaté a smíšené porosty s dubem zimním, habrem, bukem, smrkem, jedlí a lípou. Na skalních výchozech se nacházejí výsušná stanoviště s reliktní borovicí, břízami a duby. Paleta přítomných druhů dřevin je v lokalitě mimořádně široká a vyskytuje se zde i relativně velké množství mrtvého dřeva. Lesy v rámci ostrova jsou zařazeny do kategorie lesa zvláštního určení – les půdoochranný. Údolí řeky Krounky je také významným hnízdištěm ptáků. Nad údolím se nachází zřícenina hradu Rychmburk, pod nímž vede červená turistická stezka vedoucí podél toku řeky.

V rámci dotčeného území historicky probíhalo běžné lesnické hospodaření, které však mělo převážně extenzivní charakter, neboť bylo výrazně omezeno nedostupností terénu pro mechanizaci. Díky těmto skutečnostem je lokalita velmi dobře zachována. Údolí řeky Krounky a přilehlý hrad Rychnburk jsou oblíbeným turistickým cílem, vliv turismu je patrný zejména v okolí turistické trasy vedoucí údolím řeky.

Hlavním cílem plánované péče je zachování a zlepšení stavu přítomných biotopů suťových lesů, dubohabřin a acidofilních doubrav. V tomto ohledu budeme maximálně podporovat přirozenou druhovou skladbu lesních porostů a co nejpestřejší paletu původních dřevin. Při výchově a obnově budeme přednostně odstraňovat geograficky nepůvodní dřeviny (borovice černá, trnovník akát), dále budeme snižovat zastoupení stanovištně méně vhodných dřevin (SM). Porosty budeme v maximální míře obnovovat přirozeně nebo obnovou kombinovanou. Cílem lesnického hospodaření je členitější prostorová výstavba porostů s diferencovanou horizontální a vertikální strukturou. Tohoto stavu chceme dosáhnout prostřednictvím dlouhé až nepřetržité obnovní doby a vhodnými výchovnými zásahy. Obnovu porostů budeme realizovat primárně prostřednictvím jednotlivého nebo skupinového výběru, dále prostřednictvím maloplošných clonných sečí ve více fázích. Jako východiska obnovy budeme přednostně využívat části s vyšším zastoupením smrku.

V lesních porostech zajistíme dostatečnou přítomnost mrtvého dřeva k zetlení v podobě odumřelých, doupných a biotopových stromů. V maximální míře budeme využívat a podporovat spontánní a autoregulační procesy s důrazem na přítomnost dřevin přirozené dřevinné skladby. V rámci managementu bude část plochy o velikosti 0,2 – 0,5 ha ponechána bez zásahu (biotopová plocha). Vhledem ke zvýšenému pohybu osob v dané lokalitě je třeba jednotlivé managementové zásahy uzpůsobit z hlediska jejich bezpečnosti.