
společenstva květnatých bučin a hercynských dubohabřin s pestrou druhovou skladbou
- LHC: 1434 Hořice, JPRL 260J
- Katastrální území Syřenov (761851), parcela č. 722/1, 2345
- Lokalita se nachází na území EVL Kozlov - Tábor
Zajištění ochrany přirozených společenstev květnatých bučin a dubohabřin s pestrou druhovou skladbou všech stanovištně původních dřevin, které jsou zároveň potenciálním přirozeným stanovištěm ohrožených a zvláště chráněných druhů, jako je například výr velký (Bubo bubo), čáp černý (Ciconia nigra), lejsek malý (Ficedula parva), mlok skvrnitý (Salamandra salamandra), holub doupňák (Columba oenas) a některých zástupců netopýrů, z rostlin pak například okrotice dlouholisté (Cephalanthera longifolia) a medovníku meduňkolistého (Melittis melissophyllum). Dalším zajímavým pozorovaným druhem byl např. hnilák smrkový (Monotropa hypopitys).
Hlavním typem vegetace v lokalitě jsou květnaté bučiny na čedičovém podloží vrchu Bradlec, společenstva dubohabřin jsou zde zastoupena spíše okrajově. Lesní porosty jsou zde relativně zachovalé s poměrně velkým množstvím mrtvého dřeva a stromů ve stadiu rozpadu. Převažují zde dřeviny přirozené druhové skladby; jedle a lípa jsou zastoupeny v minimální množství. Možným degradačním jevem je výskyt invazního druhu netýkavky malokvěté (Impatiens parviflora), která se v lokalitě vyskytuje, a v důsledku jejího šíření může docházet k potlačování původních druhů. Dalším degradačním jevem je jednotlivá příměs trnovníku akátu v okrajových částech ostrova.
V rámci území doposud probíhalo běžné lesnické hospodaření, které však mělo spíše extenzivní charakter. Z pohledu předmětu ochrany jsou dobře zachovány zejména porosty v hůře přístupných částech na prudkých kamenitých svazích vrcholu Bradlec, na němž se nachází stejnojmenná zřícenina středověkého hradu. Zřícenina je oblíbeným turistickým cílem a na vrcholu Bradlece se spojuje hned několik turistických tras. Dále se zde vyskytuje množství vyšlapaných chodníků.
Péči zaměříme na zachování a zlepšení stavu přítomných květnatých bučin (dubohabřin). V tomto ohledu bude maximálně podporována přirozená druhová skladba lesních porostů, v rámci péče podpoříme především méně zastoupené dřeviny původní druhové skladby jako jsou jedle a lípy, případně i jilm. Při výchově a obnově přednostně odstraníme geograficky nepůvodní či stanovištně nevhodné dřeviny (trnovník akát). Porosty budeme v maximální míře obnovovat přirozeně, nebo obnovou kombinovanou. Cílem lesnického hospodaření je členitější prostorová výstavba porostů s diferencovanou horizontální a vertikální strukturou a pestřejší druhovou skladbou. Tohoto stavu dosáhneme prostřednictvím delší obnovní doby a vhodnými výchovnými zásahy. Obnova porostů bude realizována primárně přirozenou obnovou, prostřednictvím maloplošných clonných sečí, předsunutých clonných kotlíků, vícefázových clonných sečí, případně bude prováděn jednotlivý nebo skupinový výběr (práce se světlem).
V lesních porostech zajistíme dostatečnou přítomnost mrtvého dřeva v podobě odumřelých, doupných a biotopových stromů. V maximální míře budou využívány a podporovány spontánní a autoregulační procesy s důrazem na přítomnost dřevin přirozené dřevinné skladby. V rámci managementu část plochy o velikosti 0,2 – 0,5 ha ponecháme bez zásahu (biotopová plocha). Kvůli zvýšenému pohybu osob v dané lokalitě je třeba jednotlivé zásahy přizpůsobit i bezpečnostnímu hledisku.
















acidofilní bučiny
- LHC: 1427 Lanškroun, JPRL 114F17/01
- Katastrální území Čenkovice (619523), parcela č. 308/1
- Lokalita se nenachází na území CHKO ani MZCHÚ zároveň není součástí systému Natura 2000. Území spadá do Přírodního parku Suchý vrch – Buková hora
Cílem v této lokalitě je zajištění ochrany přirozených společenstev acidofilních bučin ve tvaru středního lesa s podporou všech stanovištně původních dřevin. Uvedené společenstvo bučin je zároveň potenciálním přirozeným stanovištěm zvláště chráněných druhů, jako je jako například holub doupňák, skřivan lesní, kulíšek nejmenší a sýc rousný.
Hlavním typem vegetace v lokalitě jsou acidofilní bučiny na podloží tvořeném svory a fylity. Lesní porosty jsou zde relativně zachovalé s menším množstvím mrtvého dřeva a stromů ve stadiu rozpadu. V druhové skladbě jednoznačně převažuje buk lesní, jehož věk se pohybuje kolem 200 let. Z dalších dřevin je významněji zastoupen smrk ztepilý a vtroušeně se zde vyskytuje jedle bělokorá. Bylinné patro je zde druhově poměrně chudé. Buk, jako hlavní dřevina, z hospodářské hlediska nedosahuje velké kvality, navíc je zde zastoupeno poměrně velké množství vícekmenných jedinců, jejichž předpokládaný původ je z pařezové výmladnosti. Díky tomu mají některé části ostrova charakter středního lesa. Ve světlejších částech porostů dochází ke spontánní přirozené obnově buku, ve zmlazení se ojediněle vyskytuje i jedle. Vrchol Bukové hory je oblíbeným turistickým cílem a na vrcholu se spojuje hned několik turistických tras. Zároveň se zde nachází lyžařský areál, který spadá pod Horský resort Buková hora.
V rámci dotčeného území doposud probíhalo běžné lesnické hospodaření, které však mělo spíše extenzivní charakter. Vzhledem k tomu, že předmětné bukové porosty historicky neměly hospodářskou kvalitu, probíhala zde těžba pouze v omezené míře a spíše cíleným výběrem. Díky tomu jsou porosty v lokalitě poměrně dobře zachovány. Díky specifickému způsobu hospodaření v minulosti mají současné porosty často charakter středního lesa.
Péči v této lokalitě přizpůsobíme zachování přítomných acidofilních bučin a charakteru středního lesa, který je z biologického hlediska cennější než běžný vysoký les. V tomto ohledu budeme maximálně podporovat přirozenou druhovou skladbu lesních porostů. Především zde podpoříme méně zastoupené dřeviny původní druhové skladby, a to především jedle a další listnaté dřeviny. Porosty budeme v maximální míře obnovovat přirozeně, uplatňovat budeme jak obnovu generativní, tak i vegetativní obnovu z pařezových výmladků. Této obnovy dosáhneme prací se světlem v rámci cílených těžebních zásahů. Cílem lesnického hospodaření je členitější prostorová výstavba porostů s diferencovanou horizontální a vertikální strukturou a pestřejší druhovou skladbou, kdy horní etáž bude tvořit kostra z jedinců buků vegetativního původu (výstavky). Dalších etáže budou tvořit jedinci vegetativního i generativního původu. Tohoto stavu dosáhneme prostřednictvím delší obnovní doby a vhodnými těžebními zásahy s různou mírou intenzity. Obnovu porostů budeme realizovat prostřednictvím maloplošných clonných sečí, předsunutých clonných kotlíků, vícefázových clonných sečí, ev. budeme provádět jednotlivý nebo skupinový výběr (práce se světlem). V lesních porostech zajistíme dostatečnou přítomnost mrtvého dřeva k zetlení v podobě odumřelých, doupných a biotopových stromů. Vhledem ke zvýšenému pohybu osob v dané lokalitě je třeba jednotlivé managementové zásahy uzpůsobit s ohledem na bezpečnost návštěvníků lesa.














