-       LHC Ledeč nad Sázavou, oddělení a dílec: 334C,334D, 333A, 333B, 333C, 333D, 339D

-       Katastrální území Borovsko, pozemek č. 326/1,270, 391/2, 325/2 a k.ú. Hulice pozemek č. 242/1

-       Lokalita navazuje na hadcový lom u obce Bernartice

-       V ochranném pásmu vodního zdroje, vodní nádrže Švihov

Dolnokralovické hadce jsou jednou z nejvýznamnějších hadcových lokalit v ČR. Jedná se o oblast s největším výskytem hadcových (sub)endemitů, tedy druhů téměř výlučně vázaných na určité omezené území. Unikátní je zapojení několika vegetačně rozdílných typů. Jsou to štěrbinové vegetace hadcových skal a drolin na příkrých svazích a hadcové bory. Nejvýznamnější je výskyt českého endemitu, kriticky ohroženého druhu kuřičky Smejkalovy (Minuartia smejkalii) přímo na hadcových skalkách. Vzhledem k unikátnosti druhu a jeho omezenému výskytu je kuřička Smejkalova chráněna zákonem jak na české, tak i mezinárodní úrovni.

Kuřička Smejkalova (Minuartia smejkalii) je nenápadná trsnatá rostlina, která kvete drobnými bílými kvítky. Hlavní doba květu je převážně v červnu až v červenci. Během horkého a suchého léta pak rostliny na skalkách usychají. Pokud je ale příznivý podzim, rostliny opět obrazí a vykvetou. Kuřička se rozmnožuje převážně pomocí semen či vegetativně rozpadem trsů na několik menších.

Vyskytuje se pouze na stanovištích tvořených hadcem. Preferuje osluněná stanoviště až polostín bez přílišné konkurence ostatních rostlin. Jakmile však dojde k nárůstu množství okolních rostlin či k většímu zastínění lokality, kuřičce hadcové se přestane dařit a poměrně rychle vyhyne.

Další kriticky ohrožené druhy vázané na hadcové podloží jsou mochna Crantzova hadcová (Potentila crantzii ssp. Serpentini), teplomilná pomněnka úzkolistá (Myosotis stenophylla) či hvozdík kartouzek hadcový (Dianthus carthusianorum subsp. Capillifrons).

Aktuálně se zde nachází hadcový bor s převahou borovice lesní a ostrůvkovitě vyvinutou typickou hadcovou vegetací. V prosvětlených plochách dochází ke značnému rozrůstání třtiny rákosovité (Calamagrostis arundinacea) a ostružiníků (Rubus sp.), jejichž kompaktní porosty omezují hadcovou vegetaci.

Lokalita Dolnokralovické hadce se nachází ve východní části okresu Benešov. Hadcové těleso zde zaujímá rozlohu cca 275 km². Původně celistvá oblast ale byla značně fragmentována výstavbou přehradní nádrže Švihov v 70. letech minulého století, kdy došlo k zatopení nejméně poloviny hadcových skal. Dále byla lokalita rozdělena výstavbou dálnice D1.

Kuřička Smejkalova se dostala do České republiky v době ledové, kdy se šířily horské druhy z Alp i do nižších poloh a do téměř celé Evropy. Po skončení doby ledové zde kuřička zůstala a díky izolaci od svých příbuzných a specifickým stanovištním podmínkám se vyvinula v nový druh.

V lokalitě Dolnokralovické hadce se vyskytuje větší životaschopná populace. Zbývající populace je roztroušena na řadě menších lokalit na březích přehrady.

Český svaz ochránců přírody již více jak 25 let monitoruje lokality výskytu hadcových druhů, na Dolnokralovických hadcích byl opakovaně proveden botanický průzkum.

Péči zaměříme na opatření ve prospěch hadcových druhů.

Plochy budeme udržovat proti zarůstání konkurenčně silných rostlin, především expandující třtinou rákosovitou (Calamagrostis arundinacea). Prováděno bude pravidelné sečení ploch a řízená pastva stáda ovcí. Dále prosvětlíme jednotlivá místa výskytu hadcových druhů a zajistíme narušení půdního povrchu pro zlepšení jejich konkurenceschopnosti.

Umělá obnova bude prováděna přednostně dřevinami přirozené druhové skladby dle příslušného souboru lesních typů, v místech výskytu předmětů ochrany pak pouze geograficky původními dřevinami. Při těžbě lesníci nebudou používat těžkou techniku, aby nebyl předmět ochrany nevratně poškozen. Vyloučeno je použití herbicidů, hnojení či vápnění pozemků. Úprava povrchu pozemních komunikací je možná pouze za použití místního přírodního materiálu stejného geologického původu.

- LHC Židlochovice (2020-2029), JPRL 117C9

- Katastrální území Židlochovice, parcela 2319

Lokalita je součástí většího lesního komplexu Velký hájek (někdy jen Hájek, 22 ha) nacházející se na temeni kopce Výhon. Jedná se o největší lesní komplex v kopcovité krajině vyvýšeniny Výhonu (355 m n.m., nejvyšší vrchol Pracké pahorkatiny), tvořené především sady, zahradami, postagrárními lady a zemědělsky obhospodařovanou ornou půdou. Jako ostrov obnovy přírody je vymezena pouze jihozápadní část, která má odlišný charakter od ostatních částí lesního komplexu.

Biologicky je velmi hodnotný jihozápadní okraj doubravy s četnými duby šípáky (Quercus pubescens) a teplomilnou flórou a faunou. V lesním okraji a vlastním porostu nacházíme mnohé druhy vázané na zásadité vápencové podloží, jako je kupříkladu kamejka modronachová (Buglossoides purpurocaerulea) a dalších teplomilné druhy jako medovník meduňkolistý (Melittis melissophyllum) či plamének přímý (Clematis recta). Až dominantním druhem bylinného podrostu je místy konvalinka vonná (Convallaria majalis). Dřevinná skladba porostu je tvořena dubem zimním, při JZ okraji dubem šípákem, lípou srdčitou, habrem a javory – klenem, babykou, břízou či borovicí lesní. Velmi zajímavý je i výskyt jeřábu oskeruše, jehož tři stromy rostou u cesty nedaleko křižovatky k myslivecké chatě. Najdeme zde však i další z teplomilných druhů jeřábů – jeřáb břek. Vegetace v prostoru bývalých vápencových těžebních jam je doplněna četnými keři – lískou, řešetlákem počistivým, ptačím zobem, svídou krvavou, brslenem bradavičnatým a hlohy. Z nepůvodních dřevin je významně zastoupen i trnovník akát.

Jedná se o teplomilnou doubravu na vápencovém podloží tvořenou třetihorními mořskými sedimenty spodního bádenu. Tyto horizontálně uložené vrstvy řasových a písčitých vápenců vystupují v jihozápadní polovině k povrchu a jsou otevřeny malými lomovými jámami historicky využívanými k těžbě vápence. Takto zde byl vytvořen zajímavý mikroreliéf, který umožnil vznik specifického biotopu, dnes již zcela zarostlého dřevinnou vegetací. Vytěžený kámen byl v minulosti používán jako stavební materiál do základů domů a na stavbu kamenných zdí. Jeden z malých lomů s vápencovou římsou je nazýván místními Jestřábka.

Ojedinělý fragment teplomilné doubravy je z pohledu biodiverzity širšího okolí velmi cenným územím. Lesní hospodaření by mělo mít spíše extenzivní charakter. Vysýchavé stanoviště a členitý reliéf neposkytuje vhodné podmínky pro produkční funkci lesa. Těžebními zásahy by bylo vhodné omezovat zastoupení trnovníku akátu. Bezpodmínečným požadavkem před provedením těžby je však předchozí injektáž akátu glyfosátem tak, aby byla vyloučena regenerace akátu pařezovou či kořenovou výmladností. Vhodná je podpora vzácnějších dřevin, a to především jeřábu oskeruše a břeku buď uvolňováním semenáčků těchto dřevin odtěžením okolních dřevin, či cílenou výsadbou do prosvětlených míst s důkladnou individuální ochranou.